Do kimona dva měsíce nemohl kvůli natrženému úponu tricepsu, judista Lukáš Krpálek ale aspoň měl čas, aby dohlížel na poslední přípravy před spuštěním své akademie v nové hloubětínské hale SA Rokytka. Pro štěstí novému projektu osobně zazdil svou medaili z univerziády. A přiložil tajný vzkaz budoucím generacím.
Čeká ho návrat k plnohodnotnému tréninku, kempy v zahraničí a v půlce října start na mistrovství světa Uzbekistánu. Než se Lukáš Krpálek vrátí do starého kolotoče, věnoval ale energii startu své sportovní akademie. „Součástí medaile je lísteček. Jednou, až se to třeba bude bourat, tak tam bude nějaký můj vzkaz,“ usmíval se Krpálek. Jkeho znění ale neprozradil.
Jak je váš projekt daleko?
„Tím, že jsem byl dva měsíce od kimona, využil jsem to k tomu, abychom dali dohromady moji judistickou akademii ve sportovním areálu Rokytka, jejíž bude součástí. Od zítra by se měly spustit přihlášky a 19. září by měl být první trénink pro děcka. Jsem rád, spousta lidí se mě na to ptala, že by tam chtěli dát děti. Ještě je tady spousta práce k dodělání, ale věřím, že na začátek bude všechno připravené.“
Symbolicky jste zazdil jednu ze svých medailí, ale vaše pomoc při stavbě nebyla jen symbolická, že?
„Jedna z těch zdí je právě mnou stavená. Chtěl jsem taky přiložit ruku k dílu, chtěl jsem, aby tady bylo něco ode mě. Když jsme došli do nějaké fáze, tak jsme se bavili, že bychom tady mohli pro motivaci pro děcka zazdít nějakou z mých medailí. Tak jsme si řekli, že do toho půjdeme. Já jsem vybral medaili z univerziády. Tím, že to bude taková moje škola, tak jakou jinou medaili, než právě tuhle.“
Co na vaše počínání říkali zedníci?
(usmívá se) „Když tady chodili různí pracovníci, tak koukali, kdo tady zdí. Vždycky se přišli podívat a vyptávali se, co tady dělám. Skoro každý den tady byla nějaká vtipná situace.“
Co všechno jste při přípravách akademie dělal?
„Všechno. Je tam samozřejmě tým lidí, s kterými jsem to konzultoval. Ale chtěl jsem do toho dát svoje vize, svoje nápady. Já doufám, že se to povedlo, že nejenom děti, ale i rodiče budou nadšení. Moje judistická akademie nebude tíhnout jenom k judu, chceme to brát trošku všestranně. Tím, že je to multifunkční hala, bude tu opravdu mnoho sportovišť. Dětem chceme dát radost ke sportu, nabídnout jim nejenom jeden sport.“
Věříte přesto, že se i díky tomuto projektu podaří nalézt vašeho nástupce v judu?
„Samozřejmě by to bylo hezké, ale já budu hrozně rád, když probudíme v dětech radost ze sportu, když jim uvidím úsměv na tváři vždycky, když sem přijdou, tak to pro mě bude vítězství. Samozřejmě uděláme maximum pro to, aby byli ve sportu i úspěšní. Ale priorita je, aby měly radost z toho, že sportují, aby se jim tady líbilo.“
Jak jste na tom zdravotně poté, co jste si po neúspěchu na Grand Prix v Záhřebu musel dát pauzu?
„Já už trochu odjížděl do Záhřebu s tím, že jsem nebyl úplně v pořádku. Tři týdny před závodem jsem si na tréninkovém kempu v Poreči pravděpodobně natrhl úpon tricepsu, což jsem nevěděl, ale při rozcvičce na závod jsem si ho trošičku doškubl. Takže jsem byl v tom závodě absolutně nepoužitelný s tou jednou rukou.“
Jak jste problém řešil?
„Když jsem se vrátil do Prahy, absolvoval jsem magnetickou rezonanci, a tím se přišlo na natržený úpon tricepsu a čekaly mě s tou rukou dva měsíce nicnedělání. Nebyl to úplně optimální vstup do té závodní scény, ale všechny důležité závody jsou přede mnou. Pevně doufám, že je zranění vyléčené, a že zase budu maximálně připravený se vrátit na závodní žíněnku.“
Jaké závody máte v plánu?
„V půlce října mě čeká mistrovství světa v Uzbekistánu, na které se pojedu připravit. Čeká mě týden v Rakousku, pak dva týdny v Japonsku a následně přesun do Uzbekistánu na samotný šampionát. To je krátkodobá vyhlídka, následně mě čeká spousta turnajů, Grand Slam v Abú Zabí, Grand Slam v Tokiu a na závěr Masters v Jeruzalémě. To bych chtěl letos stihnout, priorita je sbírat co nejvíc bodů a zajistil si olympijskou kvalifikaci, která nám už běží.“
Cítíte ještě nějaké omezení?
„Mám za sebou čtrnáct dnů, kdy jsem se vrátil do kimona, a pevně doufám, že to je dobré. Ještě jdu na kontrolu k Pavlu Kolářovi a řekneme si, jestli do toho velkého zápřahu jít, nebo ještě volněji, ale bavili jsme se, že už bych snad mohl naplno.“
