Martin Hašek
25. prosince 2021 • 13:45

Zlatý démon Krpálek otevřeně o triumfu i zlomu: Prohra mě posunula

Vstoupit do diskuse
0
Video se připravuje ...
TOP VIDEA
Hvězdy vyvedly partnerky: kdo dorazil na vyhlášení Fotbalisty roku?
PRVNÍ DOJEM ze čtvrtfinále: Motor se zlepšuje, ale dostává lekci, co Třinec umí
VŠECHNA VIDEA ZDE

Je to démon. Triumfátor. Dominátor. Judista Lukáš Krpálek na letošních olympijských hrách vstoupil do historie, když jako první po zlatu z OH v polotěžké váze vyhrál i tu těžkou. Navíc ve slavném Budókanu. Podruhé v kariéře také ovládl anketu Sportovec roku. Jenomže na začátku vší slávy přišla tvrdá porážka. I ta a způsob reakce definuje rok českého hrdiny.



Potěžkáním prestižní koruny pro Sportovce roku Lukáši Krpálkovi definitivně dozněly ozvěny olympijského triumfu z Tokia. Teď už bude mít klid. Jen se u něj doma proletí Ježíšek a nechá za sebou dárky a poházené cukroví. Rok 2021 ale měl svůj vývoj. Od prvotního zklamání, přes velký triumf až po náročné měsíce, které čekají každého olympijského šampiona.

Už jste měl zkušenosti po Riu, zvládal jste tedy letos dobu po návratu z olympiády jinak?
„Musím říct, že to pro mě bylo mnohem jednodušší než po olympiádě v Riu, kdy to bylo úplné šílenství. Zvládal jsem to víceméně dobře, člověk je na to zvyklý, ví, co přijde. Navíc těch akcí nebylo úplně tolik jako po Riu, kvůli omezením spousta akcí odpadla. Taky je nás, olympijských vítězů, víc, takže se to trochu rozmělnilo. Bylo fajn, že to nezůstalo jen na mě. Bylo to klidnější. První měsíc jsem zůstal v Praze, abych se věnoval všem těmto povinnostem. Až potom jsme odjížděli na první dovolenou, pak jsme byli čtrnáct dní tady a následně jsme si dali ještě jednu dovolenou. Také jsem si ještě dal jednu cestu do Mongolska a po ní se začal vracet zpátky do tréninkového procesu.“

Lukáš Krpálek

Narozen: 15. listopadu 1990 (31 let)

Klub: USK Praha

Trenér: Petr Lacina

Pozice: judista

Největší úspěchy: 2x zlato na OH (2016 do 100 kg a 2020 nad 100 kg), 2x mistr světa (2014 do 100 kg a 2019 nad 100 kg), 3x mistr Evropy (2013 a 2014 do 100 kg, 2018 nad 100 kg), vítěz dvou Grand Slamů (2013), 2x juniorský mistr světa (2008 a 2009), juniorský mistr Evropy (2008)

Další ocenění: 3x vítěz ankety Sportovec roku (2016, 2019, 2021), 13x vítěz domácí ankety Judista roku

Rodina: ženatý, manželka Eva, syn Antonín, dcera Mariana

Jak se k vám chovali lidé na besedách?
„Všechno jsem si moc užíval, bylo hrozně krásné někam přijet a vidět na lidech úsměvy. Přestože když člověk přijede na nějakou akci a všichni jsou v rouškách, tak úsměvy nevidí. Na druhou stranu, když jsem přijel na základní školu, člověk cítil z dětí nadšení. Ačkoli jsem byl někde už po Riu a teď jsem přijel znova, nadšení bylo obrovské. I uvítání v Jihlavě bylo moc pěkné. Sice bylo špatné počasí a pršelo, přesto se náměstí zaplnilo. To jsou akce, na které člověk rád vzpomíná, zaryjí se mu do paměti.“

Vybavíte si nějakou dětskou otázku, která vás pobavila?
„Děti se ptají různě. Většinou jsou to otázky týkající se toho, jak jsem začínal, v kolika jsem začínal. A pak taky ohledně váhy, výšky. Když jezdím po základních školách, ptají se mě i na soukromí, jestli máme pejska, jestli budou děti dělat judo. Kolikrát mě mile překvapí, že je to zajímá a snažím se jim maximálně odpovědět, vtáhnout je do mého života. Taky jsem dostal otázku, jestli někdy neměl chuť s tím skončit…“

A měl?
„Měl. Většinou v době největší přípravy má člověk kolikrát sto chutí se na to vykašlat. Ale pak přijde výhra, medaile a člověk si řekne, že to je ta chvíle, pro kterou to dělá. Ne vždycky se úspěch dostaví hned, nikdy není zadarmo. Musí to být vykoupené dřinou.“

Když si třeba po letech vzpomenete na rok 2021, co vám hned naskočí?
„Mám dva okamžiky, které mi tenhle rok vždycky připomenou. Jednak samozřejmě olympiáda, že se mi ji podařilo vyhrát v jiné váhové kategorii, to tam bude vždycky. Ale myslím si, že nebýt toho druhého, nemuselo by být to první.“

Co tím myslíte?
„Jde o prohru v prvním letošním závodě na Grand slamu v Tel Avivu, kde jsem prohrál v prvním kole. Musím přiznat, že jsem to nesl hrozně těžko. Konec roku 2020 jsem taky neměl úplně dobrý, na domácí půdě při mistrovství Evropy jsem skončil až pátý a bohužel jsem nevybojoval medaili, kterou jsem pro české judo hrozně chtěl. Takže i loňský podzim nebyl optimální. A rok 2021 jsem pak začal prohrou. V tomhle období jsem to nesl hrozně těžko, po pravdě jsem nevěděl, co mám dělat.“

Jak jste reagoval?

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Koupit
Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud