Prskavec a extrémní slalom? Ukončil jsem kariéru, tento sport není pro mě
Olympijský vítěz kajakář Jiří Prskavec letos ovládl mistrovství Evropy a celkové pořadí Světového poháru. Jeho tréninkový parťák Vít Přindiš je zase mistrem světa. To neuniklo pozornosti ani ostatních světových velmocí. Olympijský šampion z Ria de Janeiro Joe Clarke už Prskavcovu skupinu pozval na společný trénink v Londýně, aby od nich mohl něco okoukat. Clarkovi jde zase extrémní slalom, ten se ale Prskavec od něj učit nechce. „Já jsem ukončil kariéru, nemám na to hlavně mentálně,“ poznamenal k nové olympijské disciplíně.
Ještě úplně neukončil tuto úspěšnou sezonu a už má jasné plány na tu další. Vedle rozvíjení rychlosti a dovedností v kajaku se chce Jiří Prskavec ještě víc zaměřit na singl kanoi. Jde o disciplínu, kterou bere především jako doplňkovou, ale zároveň v ní chce i víc závodit. V příští sezoně se v kajaku začne připravovat už na další závody důležité směrem k příštím olympijským hrám v Paříži. Tam si je jistý, že nebude usilovat o účastnické místo v nové medailové disciplíně – extrémním kajaku.
Už před rokem jste prozradil, že jste se začal víc věnovat i tréninku na singl kanoi. Dokonce jste se celkem úspěšně zúčastnil i nějakých závodů. Co tedy příští rok? Bude pro vás při domácích nominacích, kde máte místo v kajaku jisté díky letošním výsledkům, prioritou C1?
„Pojedu určitě domácí nominaci v obojím. Ale prioritu chci mít v singlu, protože mě zajímá, co na tom dokážu. Ale bude to vypadat tak, že na kajaku se nebudu chodit rozjíždět, protože už budu mít za sebou v devět jízdu na singlu. Tam pojedu úplně první, to se samozřejmě netěším na vstávání. Ale zase je dobré, že budu mít místo na parkování, protože tam přijedu brzo. (smích) To kajakáři zase tak neznají, vždycky musíme hledat místo.“
Alespoň tedy nějaká výhoda…
„Bude to mít něco do sebe. Docela se na to těším, uvidíme, jak to půjde. Cítím, že mi to pomohlo i na kajaku, což byl hlavní cíl od samého začátku. Nejen to, že mě to baví, ale že mi to i něco dá do kajaku. Síla v záběru se zvedla. Bude to tím, že jsem oproti ostatním fakt slabej, ale síla se tím přirozeně zvedla.“
Váš táta a trenér Jiří Prskavec starší ale dřív nebyl nadšený, že chcete jezdit i v kanoi. Už jste si to vyříkali?
„Myslím, že se naopak taky těší. Už nenamítá, nemá blbý řeči, naopak říká: Tak jdi na singla. Asi ho to i baví, že má ve skupině takovýho tragéda, může mu říkat úplné základy. Takže myslím, že to přijal, a teď bych dokonce řekl, že i v dobrém.“
Po finále SP jste prozradil, že český kajak má už takové renomé, že vás dokonce Britové zvou do Londýna, abyste s nimi trénovali. Pojedete tam už tento týden, to tedy bude onen společný trénink?
„Nene, to je klasické týmové soustředění. Ale máme nabídku od Joa Clarka (OH vítěz z Ria de Janeiro), který by chtěl mít pár tréninků s naší skupinou s tím, že jsme hodně úspěšní a chtěl by vidět, jak to děláme. Na oplátku nabízí trénink v jejich hodinách v Londýně, což je samozřejmě ten nejlepší trénink, protože jsou tam v pěti lidech. Když i oni si o to řekli, vypovídá to o tom, že i svět vnímá, že jsme v tuhle chvíli nejdál a že to teď ovládáme.“
Jemu se teď daří v extrémním slalomu, neokoukáte zase něco od něj v této disciplíně?
„No já ne, já jsem ukončil kariéru. Můj poslední závod byl na mistrovství světa. Ta zkouška byla krásná, ale už se do toho nebudu pouštět. Nejvíc to mrzí asi mého syna, který si na rampu pořád hraje. To mě malinko mrzí, že mu nemůžu ze shora zamávat. Ale jinak fakt ne. Chtěl jsem si to vyzkoušet, dát tomu šanci.“
A nelíbí se vám to?
„Jsem fanoušek vodního slalomu, protože jsem v tom vyrostl. Ale věřím, že i tato disciplína své fanoušky může mít, že to není blbé. Nicméně ten sport není pro mě. Já na to nemám hlavně mentálně. Na to, abych neřešil svoji lajnu, ale kazil lajnu ostatním. Nastavení v hlavě tady musí být úplně jiné, zvlášť pro souboje head to head (v dráze se současně pohybují čtyři kajakáři).“
Nedá se to nějak natrénovat?
„Já se určitě nedokážu posunout, vůbec si neumím představit, co bych pro to musel udělat, jestli bych musel začít chodit na box, abych tohle do sebe nějak dostal. V hlavě jsem někdo úplně jiný, než kdo na stratu má stát. Myslím, že je nefér, abych s tím, co pro to dělám a že jsem si to opravdu jen zkoušel, dál zabíral místo někomu, kdo o to opravdu stojí. Takže takové je mé rozhodnutí, udělal jsem ho po MS, kdy jsem si řekl, že zkoušek už bylo dost a že to patří jiným, mladším, nadějnějším v tomhle sportu. Bylo to pragmatické rozhodnutí, že tohle není směr, kterým bych se chtěl vydávat.“
