Nepolevit! Nepřipustit si porážku! Rvát se dál! Devatenáctiletý judista Adam Kopecký ukázal srdce bojovníka a možnou budoucnost muže, který může být nástupcem Lukáše Krpálka. „Já pevně věřím, že ano,“ řekl sám olympijský šampion, když Kopecký na juniorském ME v Praze přežil v kategorii do 81 kilogramů maraton v boji o bronz. Bronz má i z MSJ, je to double, který naposledy získal právě Krpálek.
Na kolenou klečel znovu a znovu. Jak utíkal čas prodloužení zápasu o bronz na tatami pražské UNYP Areny, Adam Kopecký se při každém mate hluboce vydýchával a těžce se zvedal na nohy. Pokaždé ale vstal a vytrval až do chvíle, kdy nezdolného Švýcara Aureliena Bonfferoniho nabral jako na vidle a rozhodčí udělil bronzové wazari.
„Řekl bych, že velký hnací motor byla aréna, ta mě neskutečně hnala dopředu. Jestli chce člověk vyhrávat, nesmí polevit nikdy, nesmí ani na chvíli vypnout a musí pořád jít dál,“ líčil Kopecký. „Jsou mnohem technicky zdatnější judisté než já. Ale já si myslím, že mám výhodu v tom, že se jdu prostě rvát a nepřemýšlím nad tím, že bych mohl prohrát. Neúspěch mně hrozně žene kupředu. Nechci být ten pátý, nechci být ten sedmý. Nechci být ten prvokolař. Je to ta rvavost, že chci vyhrát.“
Neochota padnout. Síla srdce podržela Adama Kopeckého, takže se nenechal udolat Bonfferoniho technickou zdatností. Vydržel až do chvíle, než soupeře dotlačil k chybě. Podobně, jak to kdysi dělával mladý Krpálek. Ten vybojoval v roce 2008 v pouhých sedmnácti letech zlatý double na juniorském mistrovství světa i Evropy. Od té doby na těchto dvou akcích nezískal dvě medaile nikdo. Až Kopecký uspěl, v létě získal bronz na juniorském MS v Ekvádoru.
„Mám samozřejmě obrovskou radost, že se to povedlo. Kór, když to bylo na domácí půdě,“ hodnotil Krpálek. „Fakt mu to hrozně moc přeju, protože to je klučina, který si to zaslouží, který si se snaží odvést maximum na tréninku. Těším se na společnou cestu do Paříže.“
O šanci na titul Kopecký přišel v semifinále kvůli prohře s Eljanem Hadžijevem z Ázerbájdžánu. V zápase o bronz ho pak čekala další těžká zkouška proti Bonfferonimu, s kterým se o bronz utkal už na juniorském mistrovství světa.
„Je to hrozně nepříjemný kousek. I když jsem ho třikrát porazil, je to soupeř, se kterým se nerad peru. Jsem hrozně rád, že to vyšlo,“ těšilo Kopeckého. „Bylo to hrozně krásné, je to sladší o to, že to je doma. Jsem rád, že jsem juniorskou kategorii zakončil medailí a ještě doma.“
Kopecký většinu svého sportovního života strávil v Mladé Boleslavi, kde trénoval v tělocvičně, která sloužila jako sklad techniky na fotbalovém stadionu. V posledních dvou letech už se připravuje na pražské Folimance, kde i bydlí, podobně jako Krpálek. Mládežnické kategorie opouští se skvostnou bilancí. Před svým medailovým doublem z juniorských šampionátů se stal i mistrem světa a Evropy v dorostu. I proto často slýchá srovnávání s Krpálkem.
„Já si myslím, že je to asi naše největší naděje, aby Lukáše zastoupil,“ říká jeho trenér Václav Sedmidubský. „Samozřejmě, ta cesta je dlouhá. Přechod do seniorů je náročný. Nechci to úplně srovnávat s Lukášem Krpálkem, to je fenomén celé judistické historie…“
Pro Kopeckého může být Krpálkův příběh majákem, jede si ale svůj vlastní příběh. Prvním cílem bude zvyknout si na seniorských turnajích.
„Je to pro mě pocta, ale Krpoš je zatím jenom jeden. Vůbec si netroufám říct po medaili z juniorů, že bych mohl být jeho nástupcem. Myslím, že k tomu mám dobře nakročeno, ale uvidíme v seniorské kategorii,“ říká Kopecký. „Já bych se hrozně chtěl prosadit. Ale hlavní je dobře natrénovat, medaile nejsou hned, člověk si musí počkat. Na olympiádu bych se chtěl podívat. Ale nic není hned…“
