Nemilý incident zbrzdil judistovi Lukášovi Krpálkovi start do nové sezony. Na tréninkovém kempu v Paříži na něj spadnul obrovitý Francouz Teddy Riner. Protože dvojnásobný olympijský šampion není zcela fit, o víkendu nebude závodit na Grand Slamu v Antalyii. Aspoň se ale mohl zúčastnit novinářského mistrovství republiky v lyžování.
Už moc dobře ví, jaké to je, když na něj spadne borec s postavou gorilího mláděte. Lukáš Krpálek se na tréninkovém kempu v Paříži po čase potkal s francouzským fenoménem Teddy Rinerem, užil si pár tréninkových randori, to poslední ale nedopadlo dobře. „Spadnul na mě Riner, pohnul mi ramenem, krkem a lopatkou. Od té doby se dávám do kupy,“ vysvětluje Krpálek.
S Rinerem jste tvářemi světového juda, byly souboje hodně vyhecované?
„Ne, to byla prostě smůla. Spadli jsme, já jsem spadl na bok, on spadl na mě. On taky váží sto padesát, sto šedesát kilo… Tak se mi tam něco hnulo, ale doufejme, že to nebude nic vážného a už to bude dobré.“
Aspoň je poučení, že s Rinerem se nemá padat, ne?
(smích) „Člověk se snaží dělat nějaké věci, občas prostě spadne a nějaké zranění přijde, něco se stane, to tak bývá. Tím, že jsme se viděli od olympiády poprvé, jsme za trénink dva, tři zápasy chodili. Odešli jsme spolu spoustu zápasů.“
Jak jste daleko v rekonvalescenci?
„Měl jsem teď o víkendu startovat na Grand Slamu v Antalyii. Musel jsem to trošičku oddálit. Trénuju, ale furt to na závody ještě není. Pravděpodobně bych mohl startovat na mistrovství Evropy, které bude probíhat za měsíc a něco (29. dubna – 1. května v Sofii). Ale to ještě taky není jisté. Pro mě bude důležitá olympijská kvalifikace, která bude začínat koncem června. Potom budu objíždět více turnajů a sbírat body do žebříčku.“
Se startem na mistrovství Evropy tedy nepočítáte?
„Spíš s tím nepočítáme. Uvidíme, co se mnou teď udělá tréninkový kemp v Antalyii, jak mě to bude ještě bolet, omezovat. Ještě to furt nemám stoprocentně dobré. Počítáme, že startovat nebudu, ale zahráváme si s tím, že bych startovat mohl. Turnaje mi chybí, rád bych někde startoval. Ale na druhou stranu, musím být stoprocentně zdravý, abych mohl do nějakého závodu jít.“
Mistrovství světa v Taškentu se koná až v říjnu, je to dost času, abyste se dostal do plné formy?
„Času je dost. V letošní sezoně pro mě bude nejdůležitější mistrovství světa a turnaje, z kterých se budu moct kvalifikovat na olympiádu.“
Kvůli výpadku jste ale aspoň měl čas se znovu zúčastnit novinářských lyžařských závodů Chance KSN Cup, v prvním kole obřího slalomu jste ale spadl a netrefil branku…
(smích) „Bohužel jsem se v prvním kole od začátku nemohl vejít do skoro žádné branky. Ze začátku jo, ale pak jak mi to uklouzlo, tak jsem minul, takže letošní závody pro mě byly takové fiasko.“
Na startu bylo několik judistů, trenérů i funkcionářů, hecovali jste se?
„To ne, u nás je důležité, abychom se nezranili. Chtěli jsme se zúčastnit té akce, protože je každý rok skvělá. Ale musíte na sebe být opatrný a nemůžete se zranit, když vás čekají závody. Samozřejmě by bylo hezké, kdybychom trenéry jednou porazili, ale zatím je vidět, že na lyžích tráví víc času trenéři než závodníci, takže jsme dostali od nich naloženo, ale to se doufám v budoucnu změní.“
Dají vám trenéři porážku znát?
(úsměv) „Tak to víte, nějaké šťouchnutí tam odpoledne na tréninku bude. Ale jinak to je sranda. Je to zpestření, aby člověk trošku vypadl z toho stereotypu té žíněnky.“
