Třikrát se účastnil olympijských her, dlouhá léta sbíral zkušenosti v nejlepších badmintonových centrech Evropy i Asie. Bývalý reprezentant Petr Koukal nyní pomáhá dvěma českým nadějím v cestě za velkým snem. „Věřím, že spolupráce bude končit olympijskou medailí,“ říká odhodlaně.
Juniorky Petra Maixnerová a Barbora Bursová patří bezesporu mezi největší domácí naděje. „Mohou český badminton dostat na světovou úroveň. Nejvíc mě baví jejich zápal, který mi chyběl u jiných reprezentantů,“ líčí Petr Koukal.
Devítinásobný mistr republiky a vlajkonoš českého týmu na LOH v Londýně se v roce 2020 dostal do čela svazu, kde vydržel necelé dva roky. Teď pomáhá oběma talentovaným hráčkám, které ve svých věkových kategoriích patří mezi nejlepší v Evropě.
„Ptají se mě, co si myslím o jejich hře, jsou hodně zvídavé. To společně s dalšími aspekty jejich osobností a nadšení pro sport mi dává naději, že když budou mít správné vedení, mohou se i v dospělosti profilovat natolik úspěšně, jako nyní v mládežnických kategoriích,“ vysvětluje bývalý olympionik.
Petra Maixnerová se kvůli badmintonu před časem přestěhovala do Prahy a vše šlo zpočátku dle plánu.
„Nový trenér, jiná tréninková skupina a prostředí měli pozitivní efekt,“ líčí hráčka, která před dvěma lety pomohla k vítěznému bodu v souboji o bronz na mistrovství Evropy do 17 let.
Český badminton tak na konci léta 2021 slavil jeden z největších úspěchů historie, jenže zanedlouho přišel veletoč ve svazovém vedení.
„Po změně ve vedení svazu se rozmělnily finance nutné pro zajištění špičkové přípravy a neproběhla koncentrace nejlepších hráčů, což považuji za nezbytné pro náš společný rozvoj a snad i budoucí úspěch,“ konstatuje Petra Maixnerová.
Prahu se tak rozhodla opustit. Kvůli sportovním snům se přestěhovala na západ Čech, kde už ji vede trenér Josef Rubáš.
„V Plzni se podařilo najít dobré podmínky prakticky pod jednou střechou. Komplexní a profesionální přístup trenéra Rubáše ke sportovní přípravě byl pro mě úplně nový, stejně tak jako důkladné plánování tréninků i ostatních podpůrných aktivit,“ pochvaluje si Petra Maixnerová.
Pro změnu prostředí se rozhodla také mladší z dvojice nadějných badmintonistek Barbora Bursová. „Josef Rubáš je podle mě nejlepším trenérem v České republice. Baví mě s ním trénovat, protože pro mě dělá maximum a věří, že jednou můžu být v evropské špičce. Zkušenosti ze světového badmintonu nám navíc předává Petr Koukal,“ přikyvuje.
„Posouváme se i mimo kurt – s mentálním nastavením, stravováním, spánkem, celkovým režimem dne a podobně. Současná cesta je jediná, která pro mě má opravdu smysl a dlouhodobý cíl,“ vysvětluje Barbora Bursová.
Tréninková skupina pracuje samostatně bez účasti svazu. Ten se však brání nařčení, že by tréninkové centrum nesplňovalo požadavky pro vrcholovou přípravu.
„Hráčky Petra Maixnerová a Barbora Bursová se rozhodly opustit SCM Praha a připravovat se mimo svazové struktury zcela dobrovolně. SCM Praha mělo a má v rámci svazové podpory nadstandardní podmínky přípravy, a to včetně vedení zahraničního trenéra, který byl odbornou veřejnosti již dvakrát zvolen trenérem roku,“ stojí ve vyjádření Českého badmintonového svazu.
Obě hráčky si každopádně jdou vlastní cestou. „Pokud by vše skutečně fungovalo, jak vedení svazu avizuje, obě hráčky by neměly důvod ke změně. Bohužel ale změna byla nutná, a to nejen v jejich případě. Jsem přesvědčený, že když se něco dělá správně i v takhle malé skupině, může to vést k výsledkům, které si český badminton zaslouží. Snad se nám tím povede časem i motivovat a inspirovat členy svazového vedení. Měl by to být taky impuls pro mladé sportovce,“ vysvětluje Koukal.
„Badminton opravdu miluji a ráda bych patřila mezi nejlepší hráčky minimálně v Evropě a pokusila se o dobrý výsledek na olympiádě. Naše skupina je malá a je tak maximální prostor řešit vše více individuálně, mít podporu trenéra i na turnajích a jít tak rychleji kupředu. Jsem za to vděčná,“ usmívá se Petra Maixnerová.
Koukal obě hráčky touží vytáhnout až na sportovní vrchol. „Spolupráce je dlouhodobě naplánovaná tak, že bude končit olympijskou medailí. Představuji si, jak se to jednou jedné z nich – nebo oběma – povede. Do té doby máme ale spoustu dílčích cílů: třeba juniorské i dospělé mistrovství Evropy,“ vypráví o metách mladých badmintonistek.
Jeho ambice tedy zůstaly vlastně podobné, jako v době, kdy šéfoval svazu: pozvednout český badminton na úroveň nejvyspělejších států.
„To, co děláme v rámci naší skupiny, není v porovnání se se světem nic výjimečného. Ale je to bohužel velmi výjimečné na úrovni českého badmintonu. Pokud chce český badminton pomýšlet na srovnání s badmintonově vyspělými zeměmi, je bezpochyby zapotřebí, aby se vedení svazu přestalo plácat po zádech, jak je vše skvělé, ale aby obdobný profesionální přístup k tréninku byl nedílnou součástí od klubové úrovně až po reprezentaci,“ dodává Koukal.
