Na mistrovství republiky v Českých Budějovicích (3.- 5. února) hodlá dvaadvacetiletá badmintonistka Tereza Švábíková potvrdit roli české jedničky. Rodačka z Klimkovic, studentka Ostravské univerzity, která kvůli konkurenci a tréninku dlouhodobě žije v dánském Linde, za sebou má hektický rok. A další před sebou. Cíl je jasný: olympiáda v Paříži.
Olympijský kvalifikační rok začne 1. května. Do Paříže se probije zhruba čtyřicítka nejlepších. Švábíkové aktuálně patří 74. příčka ve světovém žebříčku. „Šance musím vidět velké,“ hlásí sebevědomě. „Pokud bych byla negativní, nemusím ani začínat. Olympiáda pro mě znamená moc! Jde o sen většiny sportovců. Reprezentovat svou zemi na takové akci by byla obrovská pocta. Jsem připravena udělat maximum, snad se to podaří.“
Nejlepším výsledkem na světovém žebříčku zatím pro Švábíkovou bylo 66. místo. Co bude ke splnění olympijského snu potřebovat? „Hlavně zdraví. Pokud bych byla zraněná, špatně by se mi o hry bojovalo.“
Dobře ví, o čem mluví. Před rokem si Tereza Švábíková prošla peklem. V lednu 2022 ji na turnaji v Novém Dillí bolela záda natolik, že nemohla chodit a skončila v nemocnici. „Vedle mě ležel pán, který asi umíral,“ popisovala dramatické okamžiky. „Na druhé straně někoho operovali. Věděla jsem, že musím rychle pryč.
Silou vůle ušla pár metrů a docílila toho, aby ji doktoři propustili. Zajímavé je, že dodnes neví, co jí tehdy bylo. „Bolesti mě díky cvičením a rehabilitacím postupně opustily. Můj neurochirurg říkal, že sice dělám krásný sport, ale pro tělo hodně náročný,“ krčí rameny. Jedno ovšem ví jistě: „Už se tam nechci nikdy dostat. Když si porovnáte, jak vypadají nemocnice a přístup k pacientům v Evropě a v Indii, uvědomíte si, jak dobře se tu máme.“
I proto sama pomáhá ostatním. Ruská agrese na Ukrajině ji šokovala, aktivně se zajímala, jak by mohla pomoct. Na její výzvu zareagovaly dvě Valerie. Za dramatických okolností se dopravily do Česka a posléze do Linde, kde se dokonce staly členkami tamního klubu. „Už jsou zpátky na Ukrajině. Snad v části, která je trochu bezpečnější. Samozřejmě jsou pořád připraveny, že budou muset vycestovat. Už víme, jak na to. A tady u mě se azyl vždycky najde,“ zdůrazňuje česká jednička.
Ze sportovního pohledu není s uplynulým rokem spokojená stoprocentně. „Pocity mám smíšené, spíše nakloněné do pozitivní roviny. V některých částech roku se mi úplně nedařilo, ale na konci se vše zlepšilo. Rezervy ovšem cítím veliké.“
V lize dala společně s tátou dohromady tým B.O. Chance Ostrava Sportclub, po základní části v ní jsou pátí. „Soutěž hrajeme prvním rokem, je to pro nás super změna a určitě si ji užíváme,“ usmívá se Švábíková, která je i manažerkou týmu. „Zařizuji letenky, ubytování i překládání. Na zápasech jsem navíc vedoucí týmu.“
Díky mezinárodním kontaktům za Ostravu nastupuje například bronzový medailista z mistrovství Evropy 2021 Fin Kalle Koljonen, Rakušan Filimon Collins, či spoluhráči z Linde Anna Klausholm a Sebastian Nielsen. „Všichni si pochvalovali úroveň soutěže. Rádi bychom hráli o medaile. Čeká nás pořádné drama, bude to o nervech i o štěstí.“
