Trénují čtyřikrát týdně, jejich sezona stojí statisíce a kvůli turnajům cestují po celém světě. Řeč je o českých bowlerech, tedy hráčích bowlingu, kteří aktuálně bojují na nejprestižnější bowlingové soutěži světa PBA. „Soutěží zde nejlepší profesionálové. Přirovnal bych to k tomu, jako když se někdo z hráčů dostane do NBA či NHL,“ vysvětluje Jaroslav Lorenc, člen české výpravy a jeden z nejlepších tuzemských bowlerů.
Dočkali se. Po dlouhém období příprav vyrazili čeští hráči na nejlepší bowlingovou soutěž planety - americkou profesionální PBA. Na bowlingový major se kvalifikovalo celkem 120 nejlepších bowlerů z celého světa včetně čtyř tuzemských reprezentantů - Jaroslava Lorence, Jana Macka, Marka Talpu a Lukáše Jelínka. Pro české hráče se jedná o mimořádný úspěch. Na rozdíl od svých konkurentů totiž nejsou profesionály a musí kombinovat hraní s běžným zaměstnáním. O tom, co všechno bowling obnáší, promluvil účastník turnaje Jaroslav Lorenc, který loni získal stříbro na Světových hrách v neolympijských sportech v americkém Birminghamu.
Jak jste se k bowlingu vůbec dostal? Není to úplně tradiční sport.
„Když jsem byl malý, vzali mě rodiče na bowling. Docela mě to začalo bavit, tak jsem zkusil i turnaj a od té doby hraju. Do nějakých šestnácti let jsem to kombinoval ještě s házenou, ještě postupem času se to stávalo tak náročné, že jsem si musel vybrat. Upřímně na házenou jsem byl dost malý, takže vyhlídky nebyly kdoví jaké. A já když už něco dělám, chci, aby to bylo na nejvyšší úrovni. A tak to u mě nakonec vyhrál bowling.“
Setkáváte se často s předsudky, že je bowling hospodský sport?
„Určitě se člověk s takovými věcmi setkává. Lidi říkají, že je to hospodský sport, nebo že to dokonce není sport vůbec. Takové řeči mě vždycky docela zamrzí. Musím ale říct, že se to docela zlepšuje a díky tomu, že je bowling čím dál víc vidět, takových lidí ubývá. Samozřejmě tady ty názory pořád jsou. Někdo si to nechá vysvětlit, někdo má svůj názor, který nehodlá měnit. Když tedy vidím, že to nikam nevede, nenecháte být, ať si myslí, co chce.“
Stává se někdy, že si jdete zahrát bowling i s kamarády, nebo hrajete jen tréninkově?
„Taková situace nastane maximálně jednou do roka. Když už člověk hraje na nějaké úrovni a skoro 20 let trénuje několikrát týdně, tak chce o volném čase s kamarády dělat něco jiného.“
Co říkáte na vybavení, které je běžně k dispozici na bowlingových hernách pro amatérské hráče?
„Koule, se kterými hraju normálně ,v sobě obsahují jádro a mají i jiné povrchy. Teď na PBA máme i vrtání přímo na ruku. Koule, se kterými hrají hobíci, jsou univerzální, aby se tam každému vlezla ruka. Jenže tím pádem to nikomu pořádně nesedí. Naše koule jsou tedy úplně o něčem jiném. Profesionální hráči jsou schopní za týden navrtat klidně 20 nových koulí, aby to sedělo přesně těm podmínkám, co na turnaji jsou.“
Co přesně myslíte tím, že se koule vrtají přímo na místě?
„Tady na PBA to vypadá tak, že dojedou dva kamiony plné koulí. Člověk si tam nějaké vybere a nechá si je navrtat na vlastní ruku. Dělá se to z toho důvodu, aby byla koule co nejlépe přizpůsobená místním podmínkám. Jak dojedu na místo, vidím, co přesně budu potřebovat a podle toho si koule vyberu. Je to mnohem lepší a přesnější, než kdybych si to vezl z domova.“
Za jak dlouho se koule opotřebuje a musíte ji vyměnit?
„Hrozně záleží, jak často člověk hraje a na jaké je úrovni. Pokud hrajete nějakou amatérskou ligu, koule vám vydrží poměrně dlouho - klidně rok, někomu třeba až pět let. Když ale hrajete na vyšší úrovni, kde se řeší každý detail, vydrží vám zhruba 20 až 25 her.“
Kolik koulí máte doma?
„Myslím, že se to bude pohybovat okolo třeba 30 až 40. Hrozně blbě se to skladuje. Člověk má koule, úplně všude - v kufru od auta, ve sklepě, v bytě, válejí se úplně všude. Ty, které používám nejčastěji, mám většinou nachystané v tašce, kterou si pak brávám s sebou. Ty, se kterými nehraju tak často, skladuju většinou v krabicích, v kterých se dodávají.“
Představuju si, že při cestování to je asi docela nepohodlné?
„Ano, je to docela blbý, už jsem za život zaplatil spoustu peněz za nadváhy. Zpravidla to teď dělám tak, že cestuju se šesti koulemi, což jsou dvě tašky. Vychází to tak, že jedna taška váží přesně 22 kilo, takže se vejde do 23kilového limitu, který má většina aerolinek. Takže vlastně jen přikupuju tašky. Například teď do Ameriky jsem letěl jen se dvěma koulemi a dalších pět jsem vrtal přímo na místě.“
Jak často musíte trénovat?
„Samozřejmě když člověk začíná, musí trénovat opravdu často, protože do sebe musí dostat techniku. Já osobně jsem na dráze zhruba třikrát až čtyřikrát týdně. Většinou se jedná o hodinové tréninky. Někdo sice trénuje i déle, ale mě ta hodina vyhovuje, protože se pak přestávám soustředit. Samozřejmě druhý faktor je, že člověk do toho musí stíhat i pracovat. Bowlingem se tady v Česku zatím uživit nedá, takže nemůžete trávit úplně celý den na herně.“
Jaká je vaše profese?
„Pracuju v oblasti online marketingu. Do toho také fotím a natáčím různá videa pro zákazníky, mezi něž patří mimo jiné i Česká bowlingová asociace. Práci můžu částečně vykonávat i z domu nebo odkudkoliv, kde je připojení k internetu. To je velká výhoda. Svoji profesi jsem si do jisté míry zvolil právě i kvůli tomu, že půjde s bowlingem dobře skombinovat.“
Kde přesně probíhají ty vaše tréninky?
„Trénujeme v normálních komerčních centrech, kde jsou dráhy často součástí restaurací, hospůdek a jiných podniků. My u toho samozřejmě nic nepopíjíme a soustředíme se jen na tu část, kde jsou bowlingové dráhy. Většinou máme s centry, kde trénujeme, domluvené výhodnější podmínky, ale samozřejmě za dráhu musíme platit stejně jako kterýkoliv jiný zákazník.“
Nakolik přijde bowlingová sezona?
„To záleží. Turnaje a všechny náklady s nimi spojené si platím sám, takže se to odvíjí od toho, jestli aktuálně jsou nebo nejsou finance. Když peníze jsou, člověk častěji jezdí na turnaje do zahraničí a jeho sezona je tak logicky dražší. Může se to pohybovat až ve středních stovkách tisíc. Když peníze nejsou a člověk nikam nejezdí, bude to o něco méně. Samozřejmě druhou složkou jsou prize money. Když se na turnajích daří, člověk je schopný nějaké peníze i vyhrát a díky tomu si může zaplatit nějaký další turnaj, vybavení a tak dále. Když se nedaří, tak bohužel. Prize money se na evropských turnajích pohybují od pár stovek do několika tisíců euro. Na těch českých buď žádné nejsou, nebo činí pár tisíc korun.“
Mohl byste říct, co je na bowlingu nejnáročnější?
„Nejnáročnější je to rozhodně na hlavu a na soustředění. Lidi zvenčí to možná tolik nedokážou ocenit. Při hře hodně záleží na tom, jak je na dráze nanesený olej a jak ta koule zatáčí. Jelikož má dráha na každém turnaji jinou délku, je potřeba různé množství oleje. My se tomu musíme přizpůsobit. Jak hráči hrajou a koule jezdí po dráze, olej se přesouvá. A na tohle hráč musí umět reagovat. Horší je to v tom, že ten olej nevidíme, takže se musíme hodně rozhodovat a odhadovat, jestli zrychlíme, zpomalíme, jestli vezmeme jinou kouli a podobně.
