V Karlových Varech ji čeká významná prověrka v podobě Světového poháru. Triatlonistka Michaela Štěrbová ještě před ním představila ambiciózní cíl – Hry v Los Angeles. Během přípravy a olympijského cyklu ale musí zvládnout i náročné studium medicíny. Sportovní dráhou by chtěla inspirovat v boji proti civilizačním chorobám.
Na startu budete stát vedle Petry Kuříkové. Když soutěžila na olympiádě v Tokiu, vy jste jela svůj vůbec první triatlon. O rok později jste se stala mistryní republiky. Teď vás čeká debut v karlovarském Světovém poháru. Jak jste dokázala udělat tak rychlý progres?
„Položila jsem si dobrý plavecký základ, což je můj nejdůležitější stavební kámen. Podědila jsem taky to, že jsem neustále motivovaná, bez toho se ve vytrvalostním sportu neobejdete. Ač jsem fyzicky uzpůsobená spíše na kratší tratě, hrozně ráda posouvám své limity. Jdu do všeho po hlavě a zkrátka hodně dřu. To je klíč.“
Určitě budete chtít z plaveckých zkušeností těžit. Nejnáročnější částí závodu je však cyklistika. Jak jste se na ni připravila?
„V trénincích jsem simulovala kopec, který je na karlovarské dráze nejkritičtější, a vyjela jsem ho přesně sedmkrát, stejně jako se pojede v závodu. Přeci jen triatlon dělám už tři roky, takže vytrvalostní základ mám, byť se zatím úplně nerovnám profesionálním závodnicím. Doufám, že má mentální síla bude dostatečná, aby nějakým způsobem dorovnala ztrátu kondice.“
Vytyčila jste si pro závod konkrétní cíle, ať už v podobě umístění nebo času?
„Konkrétní čas jsem si nestanovila. Vím, že chci finišovat v první polovině startovního pole.“
Vnímáte během závodu okolí? O karlovarském Světovém poháru se říká, že je jedním z nejtěžších, ale i nejkrásnějších závodů vůbec.
„Okolí vnímám opravdu intenzivně, a to zejména v Karlových Varech. Jela jsem tam český pohár a fanoušci nás hnali vpřed. To ale může jít i proti vám. Když najedete do kopce poprvé, máte spoustu sil a řev diváků vás žene, abyste jel úplně naplno, což vás pak může dohnat při sedmém okruhu. Samozřejmě je hlasitost fanoušků i značnou výhodou, protože si při tom perfektně uvědomujete, že je ta podpora domácí, mířená vám.“
Na startu bude silné české zastoupení včetně profesionálek…
„Jsem za to ráda. Ačkoli jsem v žebříčku o dost níž než ony, beru je jako konkurentky. Minimálně v první polovině závodu mě to může vybičovat k lepšímu výkonu.“
Vy kromě triatlonu také studujete medicínu. Jaké jsou vaše další ambice?
„Až dostuduji, chtěla bych se aspoň tři roky věnovat zejména triatlonu a zkusit se kvalifikovat na olympiádu v Los Angeles.“
Jaké kroky musíte udělat, abyste se na příští Hry dostala?
„Musím udělat takzvané „marginal gains“. Mám ještě řadu mezer, a to hlavně v běžecké části. Kvůli medicíně nemám dostatek času na regeneraci, která je strašně důležitá. Vrcholoví sportovci jsou jako miminka – jen spí, jedí a trénují. Když k tomu přidáte studium nebo zaměstnání, musíte dát něco stranou, a bývá to právě regenerace. Tréninková adaptace pak není taková, jaká by mohla být.“
Dělit pozornost mezi studium medicíny a komplexní triatlonový trénink se zdá být až extrémně náročné.
„Je to čistě o nastavení priorit a pomoci zvenčí, od rodiny. Nedokážu si na sebe vydělávat sama, takže potřebuji finanční podporu. V začátku zkouškového období si musím říct: Teď jde triatlon stranou, musím zabrat ve studiu. Věděla jsem, že zkoušky musím splnit, abych mohla odjet na soustředění a pořádně natrénovat na závody.“
Plánujete vůbec začít lékařskou praxi?
„Ještě uvidím. Asi by to bylo na poloviční úvazek v rámci praktického lékařství, protože tam by to mělo být nejjednodušší. Ještě ale zároveň uvažuji o doktorandském studiu. Hodně mě zajímá vědecká práce okolo metabolického syndromu a inzulinové rezistence.“
Tyto obory mají přímou linku na sport...
„Přesně tak. Chtěla bych se věnovat sportovní medicíně. Moje myšlenka je spíše taková, že se chci ubírat preventivní medicínou. Čili jak fyzická aktivita pomáhá předcházet civilizačním chorobám.“
V tom případě jste jako vrcholová sportovkyně a budoucí lékařka vzorem ideální kombinace – nejlepší prevencí cukrovky a kardiovaskulárních obtíží je totiž právě sport.
„Přesně taková je moje vize. Někteří doktoři stále razí: ,Máme na vše prášky', ale myslím, že se už posouváme k západnímu směru, kde převažuje názor, že jsou choroby způsobeny v rámci nějakého psychosociálního modelu. Vše není jen o fyzické stránce. Je potřeba zapracovat i na psychickém a sociálním aspektu, tedy utvářet nejlépe sportovní komunity.“
Vychází vám univerzita vstříc, abyste se mohla triatlonu věnovat?
„Mám individuální studijní plán, což znamená, že jsem si mohla rozložit pátý ročník. To pro mě byla velká pomoc, protože jsem zkrátka nestíhala odchodit všechny potřebné praxe. Zároveň pobírám stipendium od centra sportu Viktoria, které mi sportovní dráhu také dost usnadňuje.“
Jak vaši sportovní kariéru vnímají kantoři?
„Většinou o ní neví. Nemám žádné extra úlevy, tak to zkrátka nefunguje. Pokud chcete mít titul a být doktor, musíte tu látku zvládnout, přes to nejede vlak.“
