Šermíři valí bednu za bednou, Češi jsou na SP vidět. Kouzlo olympijské medaile, říká Jurka
Zdá se, že dvě olympijské medaile v posledních čtyřech letech byly jen začátkem velké éry českého šermu. Fleretista Alexander Choupenitch v sezoně šokoval svět svého sportu nevídanými čtyřmi výlety na stupně vítězů ve Světovém poháru. A Jakub Jurka, hrdina bronzového týmu kordistů z loňských Her v Paříži, se v Marrákeši dostal do finále a i on má svou první medaili. „Má to spád, Češi jsou vidět,“ usmívá se Jurka.
Dlouhých 113 let dělilo olympijské medaile Viléma Goppolda z Lobsdorfu a Alexandera Choupenitche. Jeho senzační bronz z Her v Tokiu zavedl český šerm do nové epochy, v níž zažívá historický boom. Vloni v Paříži národ ohromili kordisté další bronzovým kouskem v přepychovém prostředí Grand Palais. A v nové sezoně si to Češi se světem rozdávají na férovku.
Fleretista Choupenitch rozkvetl pod vedením svého nového italského trenéra Giovanniho Bortolasa. V listopadu přivezl bronz ze závodu Světového poháru v Tunisu, v lednu získal další bronz na šermířském Wimbledonu v legendární hale Pierra Mauroye v Paříži, v únoru v Turíně a v březnu v Káhiře už zapsal dva stříbrné výsledky po prohrách ve finále.
„Vždy si cením nejvíc toho posledního úspěchu, což v tomhle případě je druhé místo ze Světového poháru v Káhiře. Vždy se ale snažím žít nejvíc tím aktuálním, přítomností a dívat se spíše dopředu. Čtyři medaile z pěti turnajů, jedeme dál. Věřím, že nejvyšší stupínek ještě přijde,“ řekl Choupenitch.
V Egyptě mimo jiné porazil dvojnásobného olympijského šampiona Cheung Ka-long z Hongkongu, který ho zastavil v semifinále Her v Tokiu. V poslední době získal skalpy evropského šampiona Michala Siesse, olympijského vítěze z týmové soutěže Kyosuke Matsuyamy nebo dalšího špičkového Japonce Kazuki Iimuory.
Čtyři „bedny“ z pěti
„Takhle konzistentní sezona, čtyři bedny z pěti Světových pohárů, to nemá ve světě šermu obdoby,“ řekl o Choupenitchovi kordista Jurka. „Motivuje nás to. Proti světové špičce je Čechů pár. Ale mladým šermířům z Česka to musí hrát do karet. Ti si řeknou: Je normální být na špičce. Ostatní to vidí a začnou se dotahovat. Příkladem jdeme my, příkladem jde Saša, na nás může vyrůst mladá generace. Je to stejné, jako když Duplantis skáče v každém závodě světový rekord. Ostatní si řeknou: Aha, tak to jde! A najednou všichni skáčou o deset centimetrů výš.“
Právě Jakub Jurka to byl, kdo v loňském boji o bronz v Grand Palais předvedl výkon století, jak ho označil legendární Jiří Beran poté, co v posledním mači otočil skóre proti Francouzi Yannicku Borelovi. Koncem března Jurka v Marrakéši porazil Jurka Borelovy tehdejší týmové kolegy Luidgiho Mideltona a Paula Allégreho nebo medailistu z mistrovství světa i Evropy, Itala Davide di Veroliho. Až ve finále narazil na Maďara Gergely Siklósiho, aktuální světovou jedničku. Prohrál s ním nejtěsnějším možným poměrem 14:15.
„Být ve finále je úžasný výsledek. Prohrát patnáct čtrnáct s Maďarem, který je teď světová jednička… Šel jsem s ním ještě na olympiádě, kde to byl úplný debakl. Tohle byl vyrovnaný zápas,“ uvedl Jurka.
Choupenitch kromě výsledků na planši boduje i na streamovacích platformách a na youtube, kam poslal svůj nový singl s názvem Bestie, který nahrál spolu se slovenským zpěvákem Yaelem. Nedávno taky počtvrté v řadě vyhrál anketu o Sokola roku. „Jestli se cítím jako Karel Gott? Jedině snad v tom, že život je karneval,“ usmál se Choupenitch. „Tuto sezonu se mi povedlo vybojovat čtyři medaile na pěti turnajích. Je to velký úspěch a věřím, že ty největší úspěchy ještě přijdou.“
Jurka: Soupeři ze mě mají vítr
Scházel mu jediný zásah, aby stejně jako jeho děda Jaroslav vyhrál závod Světového poháru. Kordistu Jakuba Jurku ale těsná prohra v jeho zatím životním finále v Marrakéši netrápí. „Cesta, kterou jsme se dali, je správná,“ pochvaluje si.
Co pro vás první finále elitního seriálu znamenalo?
„Dostat se do finále se v šermířské komunitě bere jako něco, co se každému smrtelníkovi nepodaří. My máme taková stadia. Člověk musí být v reprezentaci, když se dostane do hlavní soutěže, to už se bere jako elitní společnost, šedesát čtyřka, jak k tomu říkáme. Cokoli dál, to už je fakt ta elita. Člověk ani neví, čeho se má chytat. Tam jsou tak nepatrné rozdíly…“
Co rozhoduje?
„Top výsledky umí dělat každý, protože všichni na to máme technikou i fyzicky, ale je to jenom o té hlavě a možná trošku o tom, jak je na tom soupeř. My nemusíme uběhnout nějakou dráhu, ale soupeř nám to může zkazit.“
V sezoně už jste byl i šestý v Dauhá, co stojí za vaší aktuální formou?
„Možná bych to trochu přisoudil kouzlu olympijské medaile. Nejenom, že člověk má sebevědomí, ale zároveň ti soupeři z něho mají vítr. Najednou je tam větší obezřetnost, neřekl bych strach, respekt je to správné slovo. I dobrý soupeř zaváhá a řekne si: Hele, dej si pozor! Soupeř není tak ve flow, trošku mu to naruší psychiku.“
Vyvíjíte se technicky či takticky?
„Trošku jsme změnili taktiku, už před olympiádou. Zaměřovali jsme se na družstva, tam se člověk posune. Je mi pětadvacet a já se furt beru jako jeden z nejmladších šermířů. Dozrává se až ke třicítce. Doufám, že jsem v průběhu posledních dvou let dospěl. Tady se to ukazuje. Po olympiádě najednou: Bum! Máte sebevědomí, povědomí, že jste toho schopný. Že ta cesta, kterou jsme se dali, je správná.“
Útočily na vás předtím pochybnosti?
„U někoho může nastat: Děláme to vůbec dobře? Je to ta správná cesta? Dá se takhle vyhrávat? Spousta lidí se topí v tom, že trénují, ale nikdy nepocítili úžasný výsledek, a neví, jestli je jejich cesta správná. Můžou pochybovat. Olympijská medaile dodá to vědomí, důvěru sama v sebe. Určitě bych řekl, že po olympiádě člověk dospěje k nějakému závěru, že ta cesta je správná, utvrzuje se ve svých zajetých kolejích. Jenom ať se to takhle drží.“
Jak jste nastavený k vrcholům sezony, jimiž jsou mistrovství Evropy v Janově a mistrovství světa v Tbilisi?
„Už jsem slyšel, že máme nejlepší formu za poslední léta. Když se člověk podívá na olympiádu, kde šlo o každou vteřinu, o každou setinu v zápase a zvládli jsme to bravurně. Člověk se zamyslí: Když jsme dokázali tohle, žádný takový tlak nás nemůže ovlivnit.“
