„Ruda mlátička“ krotí motorku

Jiný typ adrenalinu, než na jaký je zvyklý, si vychutnává v poslední době profesionální boxer RUDOLF KRAJ. Místo soupeřů v ringu krotí enduro motorku Suzuki 250RM, kterou si na jaře pořídil.

Naplno si užívá boxerských prázdnin, které mu končí 20. července. Od toho dne se začne připravovat na životní zápas o titul mistra WBC ve váze do 91 kilogramů, který ho čeká 17. října v Miláně proti domácímu Giacobbe Fragomeninu.

Co to, že vás ve třiceti chytnul motokros?
„Prostě je to dobrý. Motorky se mi líbí odjakživa, ale nechtěl jsem jezdit na silnici, proto jsem si koupil enduro, kde se jede jen na uzavřenejch tratích a je to bezpečný. Nikdo tě nesmázne, což by mi na silnici dost hrozilo. Tady je to ok. Sice si při pádu může člověk dát do držky, ale to se přece může stát i na kole.“

Je jízda adrenalin?
„To teda jo. Už jsem začal i trošku skákat. Dávám ale na sebe bacha. Jakmile cejtím, že už blbnu na hraně pádu, radši toho nechám, abych se nezranil.“

Takže neriskujete?
„Jde to těžko, protože mě na tom fakt baví skákat, ale snažím se o to. Celkově je to fakt skvělá věc. V Mělníku máme dvě tratě a s kamarádem je střídáme. Nejlepší je, když je trať lehce vlhká, to pak za to člověk jen lehce vezme a je to velkej požitek. Navíc je to skvělý na fyzičku. Teď ještě moc netrénuju, protože příprava na zápas mi začíná až dvacátého července. Hejbu se jednou denně a tohle je fakt náročná věc. Člověk na tom ujede jeden okruh a je zpocenej jak blázen. Za jedno odpoledne na motorce vypotím klidně tři kila.“

Pády se vám zatím vyhýbají?
„Už jsem se vymlel dvakrát, ale nic jsem si neudělal. Jen jsem ulomil páčku u řídítek, jinak nic. Fakt si totiž dávám pozor.“

Co na váš nový koníček říká stáj SpotLight? Mnoho sportovců má motorku zakázanou přímo ve smlouvě, aby se nezranili. Vy ne?
„Ve smlouvě to zakázaný nemám a ve stáji to, myslím, ani nevědí. Hlavně si ale myslím, že tohle je jenom moje věc. Zranit se člověk přece může kdekoliv. Záleží přece na mně, abych nebyl blbec a nevymáznul se na tom. Když se vymáznu, přijdu o peníze a to si teď fakt nemůžu dovolit.“

Vedle motorky máte i rychlé auto BMW. Z jaké jízdy máte větší požitek?
„Na silnici jezdím spíš opatrně. Je to daný i tím, že s manželkou vozíme v autě děti a je tam určitá zodpovědnost. Když jedu sám, tak taky nezávodím, protože na silnicích v Německu jsou pokuty jako kráva. Dostaneš jednu a je to v prčicích. Jednou mi takhle dali sto padesát eur za to, že jsem jel na stodvacítce asi stosedmdesátkou. Kdybych byl Němec, přijdu o papíry a nazdar. Takhle jsem měl celkem štěstí. Motorka je proto taková náhražka, když mám chuť na rychlost.“

Přemýšlíte i v tom smyslu, že motorka je věc, která vám pak pomáhá v ringu?
„V jakým smyslu?“

V tom, že si například posouváte u skoků hranici strachu.
„Tohle v tom nehledám. Spíš než posunout hranice si můžu tak maximálně rozbít hubu. Já to beru jen jako skvělou zábavu a pak taky jako regulérní tréninkovou dávku, protože je to fakt makačka. Je to o pohodě. Vyjedeme po obědě a vrátíme se až večer. Jezdíš, pak si dáš pauzu, rozbalíš sváču a pak zase. Někdy tam s kámošem bereme i děti. Malýmu Rudovi jsem proto koupil čtyřkolku.“

S motorem?
„Přesně tak. Má to osm koní a docela to jede. Myslím si, že by se z toho dala vytlačit i padesátka, proto kluka musím pořád hlídat. Ruda se na tom naštěstí rychle naučil, přestal se bát na tom jezdit, ale má rozum, a tak se bojí jet rychle. Má dres a chrániče a osobně si myslím, že je to pro něj lepší než jezdit na kole. Tam si při pádu poranil slezinu, tady se nic nestalo.“

Nevyčítá vám manželka, že riskujete i mimo ring a taháte do toho i dítě?
„Občas trošku jo, ale je to v pohodě. Hlavně nám říká, abychom si neublížili.“

Do zápasu o titul mistra světa ještě zbývají čtyři měsíce. Přemýšlíte už o duelu často?
„Času je dost, makat začnu až ke konci července, teď ještě opravdu nic moc nedělám. Trénuju jednou denně, zajdu do posilovny, jdu běhat, hrát tenis nebo na motorku. Moc se nehejbu a mám ještě klídek. Teď vážím asi 99 kilo, což je osm nad limit. Už jsem měl ale i sto dva.“

Takže hřešíte stejně jako váš kolega Lukáš Konečný, který si kvůli zálibě v jídle dokonce otevřel restauraci?
„Takový prase jako Lukáš zase nejsem (smích). Je fakt, že si dám knedlo, zelo, vepřo s pivkem. To prostě k období mimo přípravu patří.“

S Konečným vás spojuje i fakt, že budete stejně jako on bojovat o světový titul na půdě soupeře, což je nevýhoda. Počítáte s tím?
„Tak to prostě je. Jedeš ven a musíš vyhrát hodně přesvědčivě. Knockoutovat ho nebo ho šíleně zbít.“

Čím to, že se vaší stáji nepodařilo dostat zápas do Německa? Vždyť tým SpotLight má ve světě profi boxu velký vliv.
„Na Italech je vidět, že o titul moc stojí. Přeplatili nás, dali do tajné dražby na pořádání zápasu šest a půl milionu. Ale ani moje stáj to nepodcenila, nabídla přes pět milionů, což je fakt celkem dost. Ani manažer nečekal, že by mohla dát druhá strana do banku takový peníze.“

Ital Fragomeni má více zápasů a zkušeností. Bude tedy v domácím prostředí favoritem?
„On je dobrej, už jsem si jeho zápasy pouštěl na Youtube, abych si ho připomenul. Už se totiž lehce známe, protože jsme spolu boxovali v amatérech. Před devíti lety mě porazil na olympijský kvalifi kaci před Sydney na body. Pak jsme se měli potkat na dalším turnaji ve finále, ale tam nenastoupil kvůli zranění. Teď mu prostě musím tu porážku vrátit.“

Spřádáte už v hlavě taktiku?
„Musím ho prostě rozsekat. On je na tom hodně dobře kondičně a jde pořád dopředu jako buldok. Myslím si ale, že boxuje dost monotónně, čehož bych mohl využít.“