Zpověď žokeje (20), co už nemohl dál: Hubnou i v MMA, ale já neměl z čeho
Nejdřív přišla chuť. Potom hlad. A nakonec žízeň. V těchto vlnách se žokej David Liška zmítal většinu kariéry. Ve středu přestával jíst, aby se o víkendu na dostizích vešel do váhového limitu. Patřil k největším talentům novodobé éry, žádný z československých jezdců nenasbíral prvních padesát vítězství tak rychle a tak brzy. Byl úspěšný doma i v zahraničí. Jenže narostl přes 180 centimetrů a kvůli nekonečným hladovkám se kariéru rozhodl ve dvaceti letech ukončit. „Prostě už to dál nešlo,“ říká v otevřeném rozhovoru pro iSport Premium. Jakou míval přes zimu váhu, co bývalo nejhorší či proč nešel jako někteří jiní do „řešení“ váhy přes kokain a prášky?
Občas bylo shazování váhy v pohodě, občas vůbec. „Nejhorší bylo to poslední potřebné půlkilo,“ líčí David Liška. „To bolí nejvíc. Nejde to, člověk se cítí špatně, dávíte se, jenže nemáte co zvracet. Mám kamarády, kteří dělají MMA, snažili se mi radit. Jenže já na rozdíl od nich už neměl z čeho hubnout. Už tak jsem na svoji výšku hrozně hubený, skoro podvyživený, a dvě tři kila jsou fakt hrozné trápení. Neměl jsem z čeho brát.“
Konec kariéry jste oznámil předminulou středu, tedy v den, kdy jste před závody přestával jíst. Co jste si pak dal hned k obědu?
„Těstoviny s arrabbiatou.“
Počkejte, tak to není zase takový ústřel, vzhledem k tomu, že se konečně můžete najíst čehokoliv.
„To ne, ale pořád jsem ještě jako pracovní jezdec v Dubaji a na knedlíky tu jen tak nenarazíte. Na svíčkovou nebo kachnu si pěkně počkám, až přijedu zpátky domů. To si dám nějaké pořádné české jídlo! Ale zase to nechci přehánět. Jen prostě budu jíst jako každý normální člověk. Konečně.“
Jak dlouho ve vás rozhodnutí o předčasném ukončení úspěšné kariéry zrálo?
„Docela dlouho. Po uplynulé sezoně jsem se zhruba v půlce ledna začal věnovat váze. Začal jsem běhat, omezovat jídlo. Dostal jsem tři čtyři kila dolů, ale cítil jsem, že to dál nejde. A to mi ještě chybělo dát dolů nějakých devět deset kilo. Na přelomu února jsem o tom už začal mluvit s rodinou. Přemýšlel jsem, bylo to hrozně těžký. Jeden den jsem chtěl jezdit a zkoušet to. Druhý den jsem si říkal, že na to kašlu. Další den zase jinak. Celkově se to ve mně bilo, ale na začátku března jsem se s tím smířil. Řekl jsem si, že to tak bude i lepší.“
Kokain nebo prášky oddělají tělo
V kterých číslech se ohledně vaší váhy pohybujeme?
„Potřeboval jsem se dostat na takových 57 až 58 kilo, abych mohl jezdit jedničkové dostihy.“
Během zimy vážíte kolik?
„Třeba minulý rok to bylo jen
