David Liška, nejmladší šampion české dostihové historie a jeden z největších jezdeckých talentů moderní éry, oznámil ve dvaceti letech konec kariéry. Důvodem jsou narůstající potíže s váhou, informoval o tom server Jezdci.cz. „Už to prostě nešlo,“ popisoval Liška, který měří 175 centimetrů. „Kluci v mém věku stále jezdí nízké váhy, zatímco já jsem se trápil hladem a žízní. Bylo to stále těžší. Dlouho jsem o tom přemýšlel, radil jsem se i s rodinou a nakonec padlo rozhodnutí skončit.“
O svém definitivním rozhodnutí informoval David Liška na Instagramu. „Tak ahoj dostihy,“ napsal pod pod snímkem s klasickým vítězem Ignaciem Reillym. Poděkoval za podporu rodině, trenérovi Václavu Lukovi mladšímu, u kterého začínal, i fanouškům.
Paradoxní je, že David Liška v dětství hrával hokej a fotbal. Když se rozhodoval, kterému z tradičních sportů dá přednost, viděl v televizi České derby 2011. „To je adrenalin!“ hlesl tehdy desetiletý klučina. „Honza Rája vyhrál s Roches Crossem. Chytlo mě to, pořád jsem to měl v hlavě a dva roky potom jsem napsal panu Lukovi mail, jestli bych se za nimi nemohl podívat. Odepsal, že není problém. Takže jsem začal pomáhat ve stájích a pak jezdit.“
Proč zrovna Václav Luka? „Byl nejblíže,“ smál se Liška v rozhovoru pro iSport. „Já o dostihovém sportu nevěděl vůbec nic. Mamka mi ale říkala, že v Bošovicích je nějaká stáj, necelých třicet kilometrů od nás z Albrechtic. Až pak jsem se dozvěděl, že pan Luka vyhrál šampionát trenérů a je u nás špička.“
První výhru získal jako žák
Liška nejdřív ve stájích jenom pomáhal, brigádničil. Později vstřebával jezdecké základy. Místo domácích úkolů si odvážel poznatky, doma na louce se po večerech cvičil. „Máme doma westernové koně, do svých deseti jedenácti let jsem si jich moc nevšímal. Ale pak jsem si koupil malé sedlo, vytáhl pígle (třmeny), vzal si jednoho haflinga a proháněl jej na louce. Tak jsem se naučil jezdit. Pak jsem přešel rovnou na dostihové plnokrevníky.“
První dostih jel jedenáct měsíců po nástupu do stájí. Ještě coby amatér v patnácti letech, s klisnou Annaque skončili v Karlových Varech osmí z jedenácti. Pak se přihlásil do dostihového učení ve Velké Chuchli. „První výhru už jsem získal jako žák, byl jsem ve škole asi půl měsíce,“ vzpomíná Liška. „Bylo to pro trenéra Drlíka s klisnou Singapore Spice. A pamatuju si z toho hlavně to, že hned za mnou byl Bajuržan Murzabajev. Naše hvězda a já jej porazil! Skvělý.“
První vítězství slavil Liška 11. září 2016. Ve čtrnáctém dostihu své kariéry. Pak se rozjel. Dvacet výher v nadcházející sezoně a dalších třicet dva v příští. V sedmnácti letech triumfoval v sedle Nagano Golda v klasickém St. Leger. Na titul žokeje, ke kterému je třeba 50 vítězství, dosáhl 21. listopadu 2018. Jubilejní triumf slavil stylově s klisnou jménem Derniera.
„První dvě sezony byly těžké, ale v té třetí jsem od pana Luky dostal hned na první dostihy v Praze tři koně a už šlo líp. Dostal jsem se trochu do povědomí i jiných trenérů a začali si mě všímat.“
Klasické dostihy vyhrál Liška tři. Kromě St. Leger s Nagano Goldem uspěl ve Velké jarní ceně s Ignaciem Reillym a v Oaks s Falcon Baby. Úspěchy sbíral i v zahraničí. „Když jsem se o tom bavil s rodiči, tak mi říkali, že možná to takhle mělo být - že se mi všechno podařilo tak brzy,“ líčil Liška pro Jezdci.cz. „Nikdo samozřejmě nevěděl, že to zároveň tak rychle skončí. Jsem za svou kariéru moc vděčný. Povedly se mi věci, na které jiní kluci čekají řadu let.“
Překážky Lišku nikdy moc nelákaly, z dostihového prostředí ale definitivně odejít nehodlá. „Něco mám v hlavě a od koní úplně odejít nechci. Rád bych se jim nějakým způsobem věnoval i v budoucnu.“
