Petr Malík
2. dubna 2022 • 17:22

Reportáž z Cheltenhamu: 280 tisíc lidí a řev na počest královny Rachael

Autor: Petr Malík
Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Liga na pivu v Hradci! Petrášek: Jsme nechuťáci. A česká liga je na vrcholu
Nečas zářil proti Calgary (2+1). Byl vyhlášen první hvězdou zápasu
VŠECHNA VIDEA ZDE

PŘÍMO Z CHELTENHAMU | Na jedné z tribun areálu v Cheltenhamu je nápis The home of jump racing. Jde vskutku o domov překážkových dostihů, letos se sem navíc během slavného Festivalu vrátilo nadšení dostihového publika. Areál v Prestbury Parku při čtyřdenní bonanze navštívilo více než 280 000 diváků. Po covidové pauze přinesli s sebou zpět slavný cheltenhamský řev. Dral se jim z hrdel především na oslavu irské žokejky Rachael Blackmoreové, která jako první žena v historii vyhrála Gold Cup.



Vždycky, když po skončení Festivalu s pátečním soumrakem opouštím dostihový chrám v Cheltenhamu, říkám si, že bych se chtěl zase jednou vrátit a ještě jednou zažít tu fantastickou atmosféru, která je při veškeré snaze nepřenosná. Každý příznivec překážkového sportu by podle mého názoru měl strávit alespoň jeden den na Festivalu v Cheltenhamu.

Už jenom proto, aby slyšel „Cheltenham roar“ – slavný cheltenhamský řev. V minulém roce tady chyběl. Když se teď při prvním dostihu Festivalu napoprvé nepodařil start, v hledišti se ozvalo poměrně silné bučení. Druhý start už vyšel a tribunami otřásl obrovský řev. Člověku běhal mráz po zádech a nad hlavami diváků se objevily desítky mobilů. Neuvěřitelná atmosféra.

Po několika desítkách vteřin se pole dostalo před tribunu a proslulý „Cheltenham roar“ se ozval znova. Co se dělo, když se Contitution Hill s Nicem de Boinvillem blížili k cílovému mezníku, se nedá popsat. Mladík stojící vedle pohledné slečny byl naprosto v transu a jen z plna hrdla neustále křičel: „Come on!“

Někteří házeli programy nad hlavu, jiní vyhodili směrem k oblakům i čepice, ruce mnoha fandů letěly vzhůru. Favorit vyhrál, a tak si mnozí vylepšili své finanční konto.

„Cheltenham je tak zvláštní místo právě díky téhle atmosféře a díky lidem. Mít tenhle řev znovu zpátky, prodírat se prostorem, v němž vidíte jenom lidská těla, je prostě neuvěřitelné. Je to nejbližší pocit tomu cítit se jako rocková hvězda, aniž byste uměli zpívat,“ řekla irská žokejka Rachael Blackmoreová.

A ten řev patřil jí, aniž by zazpívala jedinou notu. Zato se ale stala první ženou v historii, která vyhrála Gold Cup, slavnou steeplechase na 5294 metrů.

Žena bořící zajeté pořádky

V loňském roce Blackmoreová změnila pohled na britské překážkové dostihy. Dnes dvaatřicetiletá Irka se prosadila v odvětví, které bylo dlouhá léta vyhrazeno jen mužům. Každoročně od roku 1980 je při Festivalu vyhlašován nejlepší jezdec. Loni si odnesla trofej právě Blackmoreová. O tři týdny později vyhrála v Aintree u Liverpoolu Velkou národní.

V loňském Gold Cupu však s A Plus Tardem měl více sil Minella Indo s Jackem Kennedym. Ani před letošní edicí Gold Cupu Blackmoreová svůj výběr neměnila. Sázkové preference byly na straně A Plus Tarda, ale v průběhu dostihu byl dlouho schovaný v zadní části pole.

Více než sedmdesát tisíc lidí na závodišti si už myslelo, že se bude opakovat loňský doběh, Blackmoreová však v cílové rovině A Plus Tarda pobídla a našla mu prostor k útoku. V tu chvíli nebylo o vítězi pochyb. Rozdíl u cílového mezníku byl propastných patnáct délek ve prospěch A Plus Tarda. Tribuny šílely, favorit vyhrál, a to je vždy na Ostrovech přijímáno s velkou radostí.

Festival v Cheltenhamu: dostihový svátek navštívilo více než 280 tisíc lidí, uchvátila Rachael Blackmoreová
Festival v Cheltenhamu: dostihový svátek navštívilo více než 280 tisíc lidí, uchvátila Rachael Blackmoreová

„Mám obrovské štěstí, že mohu jezdit na takových koních jako A Plus Tard, bez dobrých koní to v dostizích nejde. Věděla jsem, že mám pod sebou víc než vloni. Ale netušila jsem, že se to ukáže až takhle. Je to neuvěřitelný kůň,“ ví moc dobře hvězda britských překážek. „Jsem tak šťastná. Není to ani dvanáct měsíců, co jsem vyhrála Velkou národní, a teď tohle…“

Blackmoreová pro svého dvorního trenéra Henryho de Bromheada zasadila do svého životopisu další klenoty. Během Festivalu totiž vyhrála oba nejprestižnější dostihy – kromě Gold Cupu také úterní Champion Hurdle s hvězdnou Honeysuckle, v kariéře zatím neporaženou. Tenhle double v Cheltenhamu naposledy předvedl legendární Tony McCoy v roce 1997.

Vždy, když po triumfech odcházela z dráhy, publikum bouřilo, byly to přímo erupce nadšení. Loni slavila v tichu před prázdnými tribunami, letos si mohla užít nadšených ovací naplno. Nejen muži, ale i dámy se tísnily okolo bariér, aby si mohli vyfotit Rachael Blackmoreovou. Její jméno se vyslovovalo stejně často jako jména největších fotbalových hvězd.

Proklatě dlouhá smrt

Před začátkem jednoho dostihového odpoledne jsem si zašel k cílovému mezníku a koukl na cílovou rovinku. Finiš v Cheltenhamu je proklatě dlouhá smrt vedoucí do kopce. Při pohledu od cíle máte celý areál vlastně pod sebou. Když stojíte o několik desítek metrů níže, ani si převýšení neuvědomujete. Jezdci, kteří přijdou v posledních metrech o vítězství, by mohli dlouze vyprávět o zrádnosti cheltenhamského finiše. U nás nic podobného nenajdeme, všechny tuzemské dráhy jsou proti Cheltenhamu rovinaté jako Polabí.

Pro fanoušky je Cheltenham domovem překážkových dostihů. Během letošního Festivalu zde bylo odběhnuto 28 dostihů s celkovou dotací téměř 5 milionů liber (téměř 150 milionů korun) a areál v Prestbury Parku navštívilo při letošní edici více než 280 tisíc diváků.

Drtivá většina pánů byla v sakách a košilích, bez ohledu na to, kolik stupňů ukazoval teploměr. Odvážné dámy přicházely jen v šatech, ale většina měla na sobě teplejší garderobu doplněnou menším či větším kloboukem.

V jedné z chodeb cheltenhamského areálu se nachází Síň slávy, kam jsou uváděny největší osobnosti ostrovních dostihů. Najdete zde samozřejmě hvězdné koně, žokeje, trenéry, ale i novináře, kteří svůj život spojili s překážkovými dostihy. Jedna z vitrín je věnována Tonymu McCoyovi, nejlepšímu překážkovému jezdci historie, v areálu stojí také jeho socha. Vyhrál více než čtyři tisíce dostihů a jeho deset nejlepších jízd si tam můžete připomenout.

Jedním z členů síně slávy je irský trenér Willie Mullins. Letos posunul svůj rekord v počtu vítězství na Festivalu z osmi na deset a podeváté se stal nejlepším trenérem na Festivalu. Zejména pátek, den Gold Cupu, byl jeho triumfem. Ze sedmi dostihů jeho svěřenci vyhráli pět. Dvanáct triumfů mu chybí do stovky festivalových úspěchů a suverénně vede historickou tabulku. Trofej pro nejlepšího jezdce si letos odnesl irský žokej Paul Townend.

Pojďte na párty

Sdílená radost je ta největší. Pokud jste se po jednom ze dvou vrcholů čtvrtečního programu Festivalu, Paddy Power Stayers Hurdle na 4800 metrů, ocitli u paddocku, musela vám tato stará pravda vytanout na mysli. Sedmiletý valach Flooring Porter právě ovládl jeden z vrcholů Festivalu a černobílými šálami vybavení členové početného irského seskupení Flooring Porter Syndicate byli doslova a do písmene v sedmém nebi.

Objímali se, fotili a zvali k sobě do „vítězného“ paddocku další a další členy, až museli zakročit pořadatelé. Když přišel na předání žokej Daniel Mullins, vzali ho dva členové syndikátu na ramena. Jedna z dam přišla v černobílém kabátu, který během několika minut obléklo několik dalších členů. Byl to bláznivý festival bíločerných barev při zeleném irském čtvrtku.

Druhý den Festivalu se konal jako Ladies Day, ale bohužel, hlavní roli tentokrát hrála voda, která již od dopoledne skrápěla celý areál. V těchto povětrnostních podmínkách mi bylo upřímně líto dam na závodišti, jimž byly středeční dostihy původně věnovány. Nebylo málo těch, které si vzaly střevíčky na vysokém podpatku. Akorát ve srovnání s mítinkem Royal Ascot byla délka podpatků o několik centimetrů nižší, a ne tak vratká. Další dámy zvolily střevíčky bez pevné špičky, ale zahlédl jsem i žabky, které se obvykle nosí na plovárnu.

Většina paní a slečen v Cheltenhamu chodí s klobouky různých stylů a barev. Některé mají pokrývku hlavy sladěnou s barvou kabátu, jiné volí barvu zcela odlišnou. Hodně populární je klobouk hnědé barvy s větším či menším pírkem v loveckém střihu.

Můžete být na libovolném závodišti na Ostrovech, malém, kde se běhají jen provozní dostihy, nebo slavném jako v Cheltenhamu, ale hlavní koncept je stejný. Velké množství barů různých názvů od přízemí až po střechy tribun. I na dráze v severovelšském Bangor on Dee, kde nemají klasickou tribunu, je několik možností, jak se dobře občerstvit s přáteli, kolegy nebo jen fandy dostihů. Pivo i další nápoje tečou proudem.

Specialitou britských pořadatelů dostihů jsou různé specifické dny. Tři dny před Festivalem v Cheltenhamu byla na dráze v Hereferodu Velká irská sobota. A to nejen kvůli koním jedoucím na Festival, ten den hráli Angličané s Iry ragby v rámci tradičního turnaje Šesti národů. Pokud dojde k souběhu dostihů a další velké sportovní akce, je logické, že další sport můžete sledovat na obrazovkách v celém areálu, aby vám nic podstatného neuteklo.

Asi na každé dráze na Ostrovech se koná Dámský den, někde i dva, odpolední a večerní. Žena s nejlepším oblečením pak dostává dárkový poukaz v hodnotě několika stovek liber na nákup v jednom ze zdejších butiků. U vyhlášení nejlepšího dámského kostýmu samozřejmě nemůže chybět několik fotografů.

Tradičně jsou na programu také zábavné dny pro rodiny s dětmi, nechybí pivní či cider festivaly, ale pořadatelé také pamatují na budoucí příznivce dostihů. Třetí březnová neděle v jihovelšském Chepstow patřila studentům. Už při příjezdu mě zaujalo, kolik autobusů je na parkovišti zaparkováno.

„Dnes jsme přivezli na závodiště dva a půl tisíce studujících z celého jižního Walesu, od Chepstow až po Swansea,“ sdělil jeden z pořadatelů.

Atmosféra byla hned od úvodu dne velice bouřlivá. Studenti hlasitě podporovali své favority. S postupujícím odpolednem už přece jen povzbuzování ochabovalo, neboť hladina alkoholu u většiny zúčastněných stoupala a hlavním úkolem bylo udržet se na nohou. V pondělí asi nebyla velká obsazenost učeben a poslucháren…

Rekordy v Cheltenhamu

11

Tolikrát si odnesl trofej pro nejlepšího jezdce Festivalu Ruby Walsh, je tak jezdeckým rekordmanem. Po skončení aktivní činnosti se věnuje komentování dostihů pro jednu z televizních společností.

88

Nejlepším trenérem na Festivalu je Ir Willie Mullins, jeho koně dokázali vyhrát 88 dostihů na Festivalu. Z 28 konaných dostihů jich vyhráli 21. Devětkrát se stal Mullins trenérským šampionem na Festivalu.

10:10

Takové je skóre mezi Anglií a Williem Mullinsem. Všichni domácí trenéři vyhráli letos na Festivalu deset dostihů, stejně jako tato irská hvězda.

12. 3. 1924

Toho dne byl odběhnut první ročník Cheltenham Gold Cupu, jak ho známe dnes. Vítězem se stal pětiletý Red Splash s jezdcem Dickem Reesem. Jeden z nejprestižnějších anglických dostihů se od té doby nekonal pětkrát, v letech 1931, 1937, 1943, 1944 a 2001.

4

Cheltenham Festival byl prodloužen na čtyři dny v roce 2006, bylo přidáno několik dostihů, aby se jich konalo každý den šest. Postupem času byl do každého dne dodán jeden dostih a nyní se každý den skládá ze sedmi dostihů.

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud