Konec dobrý, všechno dobré, stoprocentně platí v případě působení koní trenéra Josefa Váni mladšího a žokeje Josefa Bartoše na šestitýdenním mítinku v Cagnes sur Mer na Francouzské riviéře. Devítiletý Suroit vyhrál s převahou pěti délek nejprestižnější dostih celého mítinku Grand prix de la Ville de Nice, steeplechase na 4600 metrů s celkovou dotací 154 tisíc euro. Vítězná dotace je téměř 70 000 eur (asi 1,7 milionu korun).
Čeští koně ve Francii vyhráli už více než čtyři desítky překážkových klání, včetně šesti v chrámu francouzských překážkových dostihů, pařížském Auteuil. Ale Suroit je prvním koněm, který dokázal vyhrát překážkové grupové klání v zemi galského kohouta a svému italskému majiteli, Josefu Aichnerovi, vydělal bezmála 70 tisíc euro.
Druhou lednovou neděli to nebyla na Azurovém pobřeží žádná turistická pohádka. Od rána pršelo a dráha v sousedství Středozemního moře se změnila v bahenní lázně.
„Jsem úplně durch, hodně mě to štvalo,“ podotkl k podmínkám Josef Váňa mladší. Komu to ovšem nevadilo, byl hnědák Suroit, od startu cválal pod Josefem Bartošem spíše uprostřed dráhy mezi prvními pěti a dvacítka skoků mu nedělala velké problémy.
„Když jsme šli podruhé na protilehlé straně, tak se začal v pohodě zlepšovat a já jsem věřil, že by to mohl dotáhnout až domů. Podařilo se,“ byl nadšený žokej Josef Bartoš.
Koncem listopadu odjížděl Bartoš na jih s Francie s cílem vyhrát alespoň dvakrát, když před dvěma roky odjížděl s jednou výhrou.
„Jsem spokojen, podařilo se vyhrát více než minule, a toto prestižní vítězství je už taková třešnička na dortu. Řadím jej k triumfům ve Velké pardubické nebo Gran premiu v Meranu,“ svěřil se historicky nejúspěšnější český překážkový žokej.
Oslavy i s maminkou
Také trenér Josef Váňa mladší byl naměkko. „Nějaká slza mi ukápla, dostalo mě to, ale po čtvrtém vítězství L’estrana v Gran premiu jsem řval jako malé dítě, to bylo ještě více emotivní. Cílem každého, kdo přiveze koně na mítink do Cagnes sur Mer, je uspět v tomto dostihu, nám se to podařilo na druhý pokus, to je neuvěřitelné.“
Jedno z velkých vítězství prožíval Josef Váňa mladší společně s maminkou Pavlou. „Mamka za mnou přijela, Suroita vodila před dostihem a potom jsme společně dostih prožívali na tribuně, jsem rád, že za mnou mamka přijela společně s přáteli a mohli jsme slavit.“
Trenér chválil všechny spolupracovníky, kteří se úspěchu podíleli. „Pochvalu zaslouží kluci žokejové i holky, které pracovaly na zemi.“
První polovina jihofrancouzského působení nebyla podle představ, ale v novém roce přišla tři vítězství, dvě zásluhou Suroita.
„Věřili jsme se Suroitem v dobrý výsledek, své možnosti naznačil už v předchozích startech, když byl pátý v listed a potom vyhrál dostih „classe 3“. Stáli jsme však nohama na zemi, ale dělali jsme si naděje na dobrý výsledek,“ vrátil se před start dostihu trenér.
Dalším dvěma jeho svěřencům bláto nechutnalo, ale Suroit potvrdil, že je mu stav dráhy jedno. Francouzští sázkaři přece jen více věřili svým barvám a Váňův svěřenec odskočil v sázkovém poměru 12,7:1 ve středu pole.
