Bývalá hvězda esportu a profesionální streamer Mazarini vypráví svůj životní příběh

SKVĚLÝ MULTIPLAYER

Jednou jsem zjistil, že existuje multiplayer a uprosil rodiče o internetové připojení. Konečně jsem mohl hrát proti živým mozkům! Hned po přihlášení na server jsem se zapojil do komunity. V chatu někdo sháněl lidi do klanu a já chtěl být součástí. Zjistil jsem, že existují zápasy, kterým se říká FW (friendly war-přáteláky). A pak už to jelo: ESL, GamePark, ligy, turnaje, týmy, nové hry a další.

ŠKOLNÍ REBEL

Po základní škole jsem začal navštěvovat střední. Byly tři. V tomhle bych ale nerad byl příkladem, měl jsem jen velké štěstí. V jednu chvíli jsem si uvědomil, že nejspíš půjdu dělat do fast foodu a mezitím budu studovat dálkově nějakou školu. Naučil jsem se dělat videa a dostal zakázky ze zahraničí. Esportovní týmy po mě chtěly třeba grafická intra. Vydělal jsem si pár korun, už jsem chtěl jít do další školy. V tu dobu se mi ozval český tým eSuba, že spolupracují s herním pořadem Re-Play, který hledá střihače. 

BĚŽNÝ DEN

Školně jsem si to pokazil. Řekl jsem si, že udělám všechno, abych ze střihačství udělal kariéru. Pojedu na maximum. Zapnul se ve mně workoholik. Nastoupil jsem do Re-Playe a dělal i další zakázky. Ze začátku jsem pracoval dva týdny kvůli dvěma tisícům, což bylo úplně k ničemu, ale potřeboval jsem získat kontakty. Šest let jsem dělal pořady Re-Play, Applikace a další zakázky. Můj den probíhal tak, že jsem se vzbudil v sedm, jel na natáčení, vracel se okolo 17-18 hodin a šel do deseti večer streamovat. U her jsem si psychicky odpočinul. Hry pro mě byly jak ve škole, tak v práci, útěkem od reality. Po streamování jsem do dvou do rána stříhal, co bylo třeba, a šel spát. Takhle jsem fungoval. 5 hodin spánku, 15 práce a 4 hodiny streamování. 

KROK KE STREAMU

Když o roky později začalo streamování vydělávat peníze, mohl jsem opustit několik vedlejších zakázek a věnovat se víc streamu. Byl jsem tehdy vyhořelý. Stávalo se, že jsem za čtyři dny naspal šest hodin, vždy po patnácti minutách, když jsem něco renderoval. Přítelkyně mě jednou načapala, jak sedím u kompu a čumím do zdi. Ani o tom nevím. Řekl jsem si, že takhle to nejde. Hry mě bavily a jejich hraním se dalo vydělat, a tak jsem se na ně soustředil víc.

POKEC NA DÁLKU

První stream mám zapsaný 26. ledna 2012. Už je to skoro devět let! Hraní pro mě vždy byla zábava. Celé mládí jsem nechodil do hospod a klubovou zábavu absolutně neuznávám. Dělám to, co mě baví. Trávím čas u her, je to pro mě interaktivní zábava, kterou si užívám. Člověk ale samozřejmě potřebuje sociální kontakty a kamarády. My jsme fungovali tak, že jsme přišli ze školy, šli jsme na TeamSpeak, kde jsme si mohli pokecat. Tento kontakt mi pak nahradil stream. Tam to není jen o tom, že hraji hry a někdo na to kouká. My sdílíme myšlenky, zážitky a společně trávíme čas. Je to společenský kontakt, který člověk potřebuje a zároveň u něj hraje hry. To je podle mě problém her pro jednoho hráče. Ty lidi neradi hrají samotní, chtějí být sociální propojení, chtějí si povídat, jinak je jim smutno.

STREAMOVACÍ KRÁL

Moment, kdy jsem pochopil, že budu full-time stremovat, nastal v roce 2018, kdy Twitch zlevnil předplatné o polovinu. Zničehonic jsem měl pětkrát víc předplatitelů. Od té doby to neklesá. Lidem se stream zalíbil a zůstali. Peníze byly důvodem, proč jsem začal streamovat opravdu pravidelně. Není to ale tak, že se člověk nutí streamovat každý den, aby vydělal peníze. Myslím si, že bych mohl streamovat třikrát méně a měl bych pořád stejný počet předplatitelů. Já jsem ale duší hráč, mě to baví a zvedá mi to náladu. Ty peníze mi dovolují to dělat a neohlížet se.

KAMARÁDI Z INTERNETU

Nejlepší na streamu je to, že už tam mám kamarády. Troufám si říct, že u sebe na streamu osobně znám tak padesát až sto lidí za ty roky. A když vidím tu přezdívku, vím jak se chovají a co mi o sobě řekli, tak v tu chvíli znám 200-300 lidí. Už nejsou jen nějakými přezdívkami. Jsou to kamarádi, které znám. Můžeme se o čemkoliv pobavit. Já jim můžu poradit, oni zase poradí mně. Sdílíme něco, co máme hrozně rádi, což jsou hry. 

VELCÍ VS MALÍ

Velký streameři to mají vlastně hrozně jednoduché. Na streamu v chatu mám hodně lidí a všechno, co povídám, jsou vlastně odpovědi. Když jde ale o nového streamera, který má pět diváků, tak nemá na co odpovídat a neví, co má povídat. Když někdo přijde na můj stream, tak do dvou vteřin slyší můj hlas a třeba ho začnu bavit. Ale když někdo přijde na menší stream a streamer zrovna deset minut mlčí, tak odejde. Když někdo začíná, měl by hrát multiplayer hry se svojí partou a prostě si to s nimi užívat. Když přijde náhodný divák, hned uslyší nějakou legraci, pokec a můžete ho zaujmout víc než mlčící týpek koukající do monitoru. 

SPOJUJTE SE!

Druhé nejdůležitější pravidlo je spolupracovat. Pokud máte dvacet diváků a uděláte něco zábavného s jiným streamerem, který má taky dvacet diváků, může se stát, že každý z vás pak bude mít třicet diváků. Nemusíte se bát, že od vás diváci odejdou. Budou vás sledovat, když streamujete a toho druhého, když bude hrát on. Kolaborace je důležitá, aby o vás vědělo co nejvíc lidí

Nejen o Mazarinim se můžete dočíst ve speciálním vydání časopisu ABC!