Finy ke zlatu dovedl, co Čechy? Kettunen o velmocích i své lajně snů
Jeho asistent Milan Fridrich o něm tvrdí: „Je to vítězný typ.“ Finský kouč Petri Kettunen si loni plácl s šéfy českého florbalu a v sobotu povede národní tým do první bitvy na mistrovství světa v Praze. Jak vzpomíná na předchozí šampionát, kde s Finskem slavil zlato? Čím si ho Češi získali? Proč má radost z vyždímaných hráčů? I o tom vypráví v rozhovoru pro iSport.
Florbalovou historii psal jako hráč i trenér, doma ve Finsku je legendou. Trenér Čechů Petri Kettunen umí vítězit. Na mistrovství světa v Rize před dvěma lety coby hlavní kouč dovedl finskou reprezentaci ke zlaté medaili. Ve velké semifinálové bitvě odstavil Česko, které bude na jeho trenérské schopnosti na domácím šampionátu maximálně spoléhat.
Favorizované Švédsko jste ve finále v Rize porazili 4:3 po nájezdech, jak se to povedlo?
„Měli jsme úžasného týmového ducha, to byl podle mě klíčový faktor. Měli jsme větší srdce než Švédové. Každý z našeho týmu byl ochotný se obětovat pro společný výsledek, upozadit své vlastní ego, klidně nehrát tolik času, na který byl zvyklý z klubu. Hráči hráli i odlišné posty. Další věc byla naše fyzická, mentální i technická připravenost na celý šampionát. Tyto aspekty nám v součtu zajistily zlaté medaile.“
Mluvíte o týmu jako celku, přesto byl z hráčů někdo, bez kterého byste si úspěch nedokázal představit?
„To je opravdu strašně těžké, měli jsme v kádru spoustu charakterů a spoustu osobností. Řekl bych dokonce, že z dvaceti hráčů na soupisce bylo dvacet lídrů. (smích) Měl bych ale asi vypíchnout Petera Kotilainena, který odehrál fantastický turnaj, nastřílel deset branek a celkem v šesti utkáních posbíral šestnáct bodů! A důležitou roli plnil Tatu Väänänen, náš kapitán. Staral se o pozitivní náladu a správné nastavení nejen při utkáních, ale také mimo hřiště.“
Jak jste prožíval semifinále proti českému týmu, které jste rozhodli až gólem Emeli Salina sedm vteřin před koncem třetí třetiny?
„Semifinále je vždycky obrovsky těžké. Byli jsme na utkání dobře připravení, zali jsme přednosti českého týmu, připravovali jsme se na Matěje Jendrišáka. V průběhu utkání jsme ale vyrobili řadu chyb, které Češi bez slitování potrestali. Proto byl průběh utkání tak vyrovaný. Ve třetí třetině jsem byl hodně nervózní, to přiznávám.“
Semifinále i utkání o zlato byly strašně vyrovnané, připravoval jste hráče během dvouletého přípravného cyklu před MS také po mentální stránce?
„Samozřejmě, připravovali jsme jak jejich těla, tak jejich hlavu. Bez ní to v současném sportu nejde. Udržet koncentraci, ten pomylsný focus na utkání, je strašně důležité. V semifinále to nebylo tak, jak bych si představoval, ale dopadlo to dobře.“
Čím vás český tým zaujal? Pár měsíců po šampionátu jste s ním podepsal dvouletou smlouvu. Co vás k tomu vedlo?
„Byla to je bojovnost, chuť se rvát i za nepříznivého stavu. Dvě třetiny jsme byli v semifinále lepším týmem, Češi to ale navzdory špatnému vývoji nezabalili a třetí třetina byla jejich. Také jsem ocenil jejich brejky, které byly opravdu vražedné. Už na pozápasové tiskové konferenci jsem se nechal slyšet, že jsme právě porazili tým, který je v této disciplíně nejlepší na světě. Doufám, že za mého vedení se v tomto směru nic nezměnilo. Naopak jsem ještě efektivnější.“
Perfektní výkon? Schovaný na MS
Zkuste prosím srovnat českého a finského reprezentačního florbalistu po herní stránce. V čem se liší?
„Myslím si, že rozdíl je stále v technických dovednostech a kontrole balonku. Fin má větší přehled, který si dokáže udržet i v maximální rychlosti. Mírně vepředu je také v plnění taktiky na utkání. Co se týče atletických dovedností, nevidím rozdíl, obě reprezentace jsou v tomto směru na špičkové úrovni. V tomto směru jsme s českým týmem odvedli v posledních dvou letech obrovský kus práce.“
A nějaké odlišnosti po charakterové stránce?
„Byl jsem až překvapený, ale oba národy jsou si velmi podobné. Jsou to hráči, výborní atleti, kteří samozřejmě mluví jinou řečí, ale vesměs reagují podobně. Zaskočilo mě, že mi každý tvrdil, že jsou Češi hodně emocionální, dávají svým pocitům volný průchod. V tomto směru jsem asi čekal více.“
Během vašeho dvouletého působení u českého národního týmu jste měl hráče k dispozici více než 50 dní. Bylo to dost?
„Každý kouč by v tom směru chtěl více, realita ale byla taková. Museli jsme být v našich termínech maximálně efektivní a nároční. Chci říct hlavně, že jsem absolutně spokojený s tím, co jsme za tu dobu společně udělali. A nejen na společných soustředěních či turnajích, chlapci dřeli i v klubech a ve svém volnu. Zapracovali na fyzické přípravě a já mohu s klidným srdcem říct, že v tomto směru můžeme konkurovat Švédům, Švýcarům i Finsku. K úplné spokojenosti mi chybělo jen méně zraněných hráčů, opravdu hodně z nich mělo vážné i lehčí zdravotní komplikace, což společnou přípravu vždycky zkomplikuje.“
Pro srovnání, kolik času jste měl s finským národním týmem k dispozici před startem MS v Rize?
„Nemám to spočítané, ale myslím si, že to bylo skoro stejně, nějakých padesát dnů.“
Už to zaznělo, na fyzičku jste velký pedant. Nebylo vám reprezentantů líto, když před startem každé společné akce museli běhat tříkilometrový test?
„Lítost? Kdepak, tu jsem necítil, byl jsem šťastný. Viděl jsem totálně vyčerpané obličeje a měl jsem radost, protože jsem věděl, že se zase o něco zlepšili. Že si dokázali hrábnout až na úplné dno. Gró naší hry spočívá v aktivním pohybu a napadání, pokud nebudeme mít v tomto směru natrénováno, nebudeme úspěšní. Hráči to pochopili.“
Čím to, že jsme Finy za poslední dva roky neporazili?
„Hráli jsme s nimi dobré zápasy, snížili jsme počet obdržených branek. V paměti mám hlavně první zápas na Světových hrách ve Vratislavi, který jsme prohráli 2:4 a poslední gól jsme obdrželi do prázdné branky. Kde byl problém? Zatím nikdy jsme nedokázali držet kvalitu v naší hře celých 60 minut, vždycky jsme byli dobří 20 nebo 30 minut. Doufám, že jsme si ten perfektní výkon schovali na mistrovství světa.“
| Lajna snů Petriho Kettunena |
| brankář: Ero Kosonen (Finsko) obránci: Nico Salo, Krister Savonen (oba Finsko) útočníci: Kim Nillson (Švédsko), Matěj Jendrišák (Česko), Alexander Galante Carlström (Švédsko) |
