Video se připravuje ...
Na mistrovství světa v Helsinkách dorazila florbalová reprezentace s řadou mladých pušek. Jednou z nich je devatenáctiletá hvězda Superligy Filip Forman. Útočník pražských Bohemians si loni ve švédském klubu Kalmarsund vyzkoušel nejlepší soutěž světa. Teď prahne po úspěchu na šampionátu s českým týmem.
„Proti těm nejlepším jsem si loni zahrál. Vím, do čeho jdu,“ líčil Forman, který nastupoval v jedné útočné formaci s Kimem Nilssonem. „Byla to škola, je to možná horší než hrát proti němu,“ vzpomínal český talent na působení ve Švédsku. Dvojnásobný juniorský mistr světa, který v Praze studuje architekturu, by se na sever v rámci dalšího angažmá znovu rád vrátil. „Celkově se nám dařilo a třeba si to někdy zopakujeme.“
Hrajete první seniorské MS. Je to velký skok z juniorské kategorie k dospělým?
„Rozdíl je velkej. Jsou to ti nejlepší hráči na světě, je to skok z florbalu do 19 let mezi třicátníky, kteří to hrají patnáct let a mají x titulů mistra světa. Možná je ten skok větší, než si připouštím. Myslím, že s nimi můžeme hrát vyrovnaně, když nebudeme vymýšlet žádné blbosti…“
Jak moc jste se těšil na konfrontaci s těmi nejlepšími hráči světa?
„Každý rok vychází top 10 florbalistů světa, každý z nich bude nyní na MS. Proti těm nejlepším jsem si loni zahrál. Vím, do čeho jdu. Bude tam v mých očích nejlepší hráč na světě Emil Johansson, taky Kim Nilsson, loňský nejlepší hráč světa, se kterým jsem při svém angažmá ve Švédsku dokonce hrál v jedné lajně. To jsou největší hvězdy. Plus hráči z Finska, ale už z nich nemám takový respekt, jako jsem měl, až do loňska kdy jsem si proti nim mohl zahrát.“
V čem jsou lepší než ostatní?
„Kim Nilsson je prototyp ideálního florbalisty. Je strašně vysoký, má skoro dva metry, jeho dosah je neuvěřitelný. Prakticky mu nejde sebrat čistě balon, jeho čuch na góly, postavení a střelba. Už to nejde mít líp vytrénované než on. Je mu 35 a už tak nemusí stíhat fyzicky, tak to bude naše šance. Hrát s ním v jedné lajně byla škola. Je to možná horší než hrát proti němu.“
Proč myslíte?
„Člověk nechce nic zkazit, ví, že pak na něj ten druhý bude naštvaný. Byla to ta největší zkouška. Mně se naštěstí dost dařilo, určitě tam byly horší věci, ale když to vezmu komplexně, tak jsem měl dost dobré období. Snažil jsem se hrát jednoduše a bez chyb.“
Dočkal jste se i pochvaly?
„Jo, myslím, že si toho všiml. I teď v Plzni jsme se zdravili a myslím, že si to pamatuje. Celkově se nám dařilo a třeba si to někdy zopakujeme.“
Je vám 19 let. Jste juniorský mistr světa, v české Livesport Superlize jste ve vedení bodování produktivity, máte zkušenosti z nejlepších soutěží světa a nyní se účastníte svého prvního seniorského MS. Čemu vděčíte za tento progres?
„Nejspíš je to moje celokariérní vytížení. Pořád se sortuju k těm starším, celý život hraji se staršíma. Když se člověk poměřuje se staršími hráči, kteří bývají vyvinutější jak florbalově, tak fyzicky, vždy to má těžší. Ale na druhou stranu ho to nutí se rychleji zlepšovat, aby se jim vyrovnal. Je to soustavný postup i díky mému klubu, kde to je mladým hráčům nabízeno a potom už je to v dospělejší fázi, kam jsem se dostal v posledních dvou letech, kdy hraji Superligu. Důležitá je tvrdá práce a hlavně soustředění se na silné stránky a nalezení smyslu a toho, co mi jde. Soustředím se na své silné stránky.“
Pokud byste měl popsat kromě silných i slabé florbalové stránky, jaké jsou?
„Myslím, že silná stránka je hra s balonkem a přehled na hřišti. Slabá stránka je obrana, protože je teď moderní být laděný hodně útočně. Ale hráči musí umět defenzivu, speciálně útočníci. Pět lidí útočí a pět lidí brání. Hlavně pro ofenzivně laděné hráče je to největší kámen úrazu právě obrana.“
Jak podle vás vypadá ideální florbalista?
„Hodně záleží na stylu, na postu a na detailech. Obecně bych řekl, že se nedá říci ideální typ pro florbal. Já si myslím, že vyšší lidi to mají jednodušší, mají delší ruce, ale když si člověk umí poradit, když je menší, tak si najde výhody. Já patřím k těm menším hráčům, tak si hledám výhody, nízké těžiště, agilita, rychlost na pár metrech.“
Nastal ve vaší kariéře moment, kdy jste si řekl, že na florbal zanevřete?
„Žádné velké zranění jsem nikdy neměl, nejdýl jsem nehrál měsíc, ani ne. Ale problém, což trápí asi hodně sportovců ve věku největšího růstu, to je bolest kolenou a obecně klouby. Trápilo to spoustu kluků z týmu a mě dva roky taky. Bylo to hraní přes bolest, ale nehrozí tam žádné zranění, je to jen bolestivé, nepříjemné. Neměl jsem zatím moment, že bych s tím chtěl praštit, jsem ještě dost mladej, jsem v ideálním věku, kdy mě to nejvíc baví. Je to ale problém florbalu, že pro kluky po dvacítce to přichází, že je to přestane bavit, chtějí nastoupit do práce a mít rodinu. Ale já v tom momentu nejsem. Možná mě to někdy bavilo víc, někdy míň, ale nikdy jsem s tím nechtěl praštit.“
Kdy jste se s florbalem potkal poprvé?
„Nevím, jestli to bylo poprvé, ale bylo to na Prague Games. Hrál můj brácha, který je o sedm let starší. Vyhráli tenkrát finále, brácha byl nejlepší hráč zápasu a v tu chvíli jsem si řekl, že bych to chtěl hrát taky. Myslím, že brácha mi v tom hodně pomohl, hrál až do loňské sezony se mnou v týmu, byla to velká motivace. A můj bratranec, který mě k florbalu přivedl, trénoval v Bohemce mladou kategorii.“
Jaký trenér vás v dosavadní kariéře nejvíc ovlivnil a proč?
„Trénoval jsem celý život pod Michalem Jedličkou „Bedlou“ a mým bratrancem Martinem Formanem. Začínal jsem v béčku u bratrance a za rok jsem přešel do áčka k „Bedlovi“. Martin se za dva nebo tři roky připojil taky k áčku a šli jsme společně. Takže ti mě ovlivnili nejvíc.“
Nastal podle vás moment, kdy jste svého bratra výkonnostně překonal?
„To se špatně říká, je to specifické a každý hráč má něco jiného. Můžu říct, že mám lepší přehled na hřišti, než brácha, ale nejsem rychlejší. Brácha už to nehraje, dostal se do fáze, kdy chtěl dělat něco jiného, teď akorát fandí. Ale jsem rád, že jsem si s ním prožil aspoň dvě sezony v mužích a bylo to super.“
Co pro vás bylo největším překvapením při příchodu do švédské ligy?
„Asi úroveň týmů, co se týče zázemí, protože ani v Praze není téměř podle mě pořádná hala, možná jedna. Ve Švédsku je obvyklé, že první liga každá má svoji halu čistě na florbal, není to víceúčelovka. To zázemí celkově, jak se starají o hráče, to je na jiném levelu, než tady.“
Byl jiný i systém tréninku a přípravy?
„To se odvíjí od týmu, kdo tam trénuje. Ale Švédi to obecně hodně směřují čistě do hry pět na pět, trénují hrou, což myslím, že Česko už se spíš podobá Finsku, kde se to jede hodně přes cvičení a složitější systémy. Švédsko možná kvůli tomu stagnuje, nezkouší novinky, učí se jen hrou. To jim stačilo, ale teď je to vidět, že je to dohání a dobíhá. Poslední dvě mistrovství prohráli s Finama, podle mě to není nejlepší styl.“
Máte nějaký cíl, kde byste chtěl zakotvit?
„Švédská liga je mi strašně sympatická, možná postupem let nebude ta nejkvalitnější, nyní ale podle mě stále je. Ale jsou mi sympatičtí i lidé ve Švédsku... Chtěl bych si to zkusit právě tam.“
A co Švédky?
„No, tak ty jsou blonďatý. (směje se)“
Jak je to tam s fanoušky?
„Švédští fanoušci, to je kapitola sama pro sebe, lidi florbal zajímá. Tady v Česku na florbal chodí jen ti, co mají s florbalem něco společného. Mají tam děti, kamarády. Ale ve Švédsku se sejde větší skupina lidí, kteří tam chodí pro zábavu ze sportu, ne proto, že tam mají příbuzného. Na zápasy je jiná průměrná návštěvnost než tady. To je asi největší rozdíl a taky to hodně přidává švédskému florbalu.“
Když si chcete odpočinout od florbalu, co děláte?
„Mám přítelkyni, tak většinu mého volného času strávím s ní. Jsem také hodně fanoušek filmů, seriálů a obecně těchto věcí.“
Co vás teď v tomto směru zaujalo?
„Teď seriál, bude vycházet nová série Dextera. Ale jinak poslední film, který jsem viděl, byla Duna, to bylo fantastické, super film. Teď jsem začal konečně číst, k čemuž jsem se dokopal po svých 19 letech života. To mě hodně baví a to mi stačí. Nemám už ani žádné velké koníčky, že bych si šel zahrát kulečník, nebo tak.“
Baví vás hudba?
„Strašně, neudělám bez ní krok. Hlavně teď poslouchám český, slovenský rap. Pokud bych měl jmenovat oblíbenou kapelu, tak je to 58g.“
Jste stále student. Jak to stíháte v nabitém florbalovém programu?
„Když jsou nějaké florbalové akce, tak je to těžší, člověk hodně zamešká a pak musí dohánět. Neřekl bych, že jsem perfektní student, ani strašný student, jsem tak nějak průměrný. Škola dává hodně času na práce na doma, což mi nevadí, ale štve mě to, když jedeme na nějakou akci a musím to dohánět zpětně.“
Studujete technický obor architekturu. Jak vás zaujala severská architektura ve Švédsku?
„Ta švédská je specifická. Je tam malá hustota osídlení, každý má rodinný domeček, okolo pláň, což je jiného než v Praze, kde je bytovka na bytovce. Mě se to osobně líbí, ne tím stylem architektury ale tím, že člověk má hodně soukromí a každý tam může mít svůj rodinný domek.“
Co říkají vaši profesoři ve škole na vaše florbalové úspěchy?
„Myslím, že většina kantorů to ví, protože není úplně normální, že člověk zmizí na 14 dní. Ale je to tak padesát na padesát, možná jich je míň těch, co to podporují. Někteří to podporují, ale většina spíš ne, to vedení tam pro to není nastavené. Já to chápu, je to technická škola, moc sportovců tam nechodí, ale myslím, že určitým výjimkám by mohly být menší ústupky.“
Související články
