Vystudoval ČVUT, hodně si čte o tom, jak funguje mozek, pracuje s daty, má titul inženýr. Ve florbalovém prostředí už si získal velké renomé, hlavně za způsob, jak pracuje s reprezentačními týmy. Kouč Jaroslav Berka dovedl české mužstvo na nedávném šampionátu ve Švýcarsku ke stříbru po osmnácti letech. „Vnímám obrovskou motivaci být ještě lepší,“ tvrdí 35letý trenér, jenž byl u dvou juniorských světových titulů.
Když po finském trenérovi Petri Kettunenovi převzal florbalovou reprezentaci, netajil se tím, že z ní postupně chce udělat nejlepší tým na světě. Jeho práce je znát. I díky tomu, že spoléhá na široký a silný realizační štáb. Také proto se mu do rozhovoru zprvu příliš nechtělo. „Vždyť reprezentace patří z velké míry hráčům. Já s mými kolegy jim vytváříme prostředí k dalšímu posunu,“ vysvětluje kouč, jenž by mohl inspirovat i trenéry z jiných sportů.
Jak se vám rozleželo stříbro z mistrovství světa?
„Intenzivně pracuju na analýze našich výkonů. Naše působení na turnaji rozebírám v mnoha perspektivách.“
Co přesně máte na mysli?
„Právě analyzuju zápasy v play off z pohledu zisků a ztrát míčků, jakým způsobem se naše hra vyvíjela a další věci. V utkáních jsou vidět korelace a trendy, což nám odhaluje konkrétní oblasti, na kterých budeme pracovat.“
A jak se vám rozleželo to stříbro?
„Po pár dnech odpočinku jsem si na úvodní stránku mé analýzy napsal: ,Pracuj, jako bychom prohráli v semifinále.‘ Což tak nějak odráží mé pocity. Jsem za stříbro vnitřně rád, ale vnímám obrovskou motivace být ještě lepší. Ale v to ,lepší‘ nedoufat, ale precizně si to odpracovat v následujících dvou letech.“
Je to úspěch, vybojovat zápas o všechno po osmnácti letech, nebo bylo týmové nastavení takové, že jste chtěli jednoznačně zlato?
„Jestliže český tým nebyl ve finále tak dlouho, tak se o výsledkovém úspěchu dá mluvit určitě. Nicméně jsme chtěli ještě o stupínek výš.“
Proč to nakonec nevyšlo?
„Těch detailů a věcí je mnoho.“
Co třeba?
„V první řadě bych s odstupem vypíchnul precizní výkon Švédů. Velmi disciplinovaný a taktický. Výborná obrana, čekali trpělivě na své šance, a ty pak trestali. My jsme se nechali dvakrát vyloučit, zároveň se nám nepodařilo zachytit intenzitu a tempo, zkrátka soupeř nasadil laťku vysoko. Zároveň je tam jedna další věc.“
Jaká?
„Nejde o to se připravit na to ,hrát‘ finále. Rozdíl je v tom
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
Vyzkoušet za 1 Kč Více informací
Už mám předplatné. Přihlásit se
