Věta, kterou už nechce slyšet. Má na ni alergii: Že je ženská florbalová reprezentace pořád čtvrtá… „Už nás unavuje to poslouchat,“ hlásí 33letá matadorka Jana Christianová, nejstarší členka českého výběru. Když gólmanka začínala, obdivovala Dominika Haška, pak si dala roční pauzu, kdy nabrala nový drajv. Je na sedmém mistrovství, pro mladší spoluhráčky je mentorkou, od nich se učí, jak se pracovat se sociálními sítěmi. Do MS v Singapuru vstoupí Česky v neděli od 11.45 proti Polkám.
Poslední dny tráví už v exotice. Zatím Česko bojuje s přívaly sněhu, hráčky musejí skousnout přechody z třicítek do ledově vychlazených hal.
„Pro mě osobně je to velká výzva, já jsem totiž člověk, který onemocní po dvou minutách v klimatizovaném prostoru,“ říká Christianová, vášnivá motorkářka, která chytá za Chodov, kde zároveň působí jako marketingová specialistka. Vlastní historický bronz z roku 2011, posledních pět MS ale skončilo stejně. Česky byly čtvrté…
Zkušená brankářka je navíc vůbec nejstarší reprezentantkou v historii české reprezentace.
Jak se v téhle roli cítíte?
„Musím držet krok s mladými. Nepovažuju se za nějakou matadorku, pořád si přijdu mladá, ale… (smích) Kdybychom si tady s holkami, kterým je osmnáct nebo dvacet neměla co říct, tak bych tady nemohla být. Ale věřím, že jsme našly balanc. Ony vědí, že se na mě mohou spolehnout, na cokoliv se zeptat. Když chtějí pomoct s něčím, s čím mám zkušenosti, pomůžu jim. A naopak ony jsou hravé, veselé, je to hezký mix.“
V čem je vidět největší rozdíl?
„Hlavně v sociálních sítích…. Každá osmnáctiletá holka tady je influencerka. (smích) Já se od nich učím, jak pracovat se sítěmi. Jsou vítěznější typy, než jsme byly my. My někde vzadu máme zakořeněné, že jsme byly vždycky čtvrté. Ale mladé holky jsou prostě vítězky.“
Může to pomoct celému týmu?
„Věřím, že ano. Díky tomu, že mladých holek je tady víc, můžeme převzít jejich vítěznou mentalitu a budou to právě ony, kdo nám pomůže naučit se vyhrávat důležité zápasy v rozhodující momenty.“
Jste na svém sedmém mistrovství, takže stále ve vás žije zlatý sen? Zatím jste byla u historicky jediného bronzu v roce 2011.
„Je to tak. My se o tom bavíme celý tým. Hrajeme spoustu let a jdeme si za svým cílem. Nechceme být už tím týmem, o kterém se říká, že je pořád čtvrtý. Že nikdy nedosáhne na medaili… Takže nás tohle, co se říká, hrozně sžírá a unavuje poslouchat. Na tomhle MS jedeme pro medaili, nechceme se bez ní vracet!“
Takže řeči o čtvrtém místě vás štvou?
„Ano, je to nepříjemné. Protože tomu člověk obětuje stejně jako ostatní. Ale vždycky v jeden moment se to nesejde, a medaili nepřivezeme. Což je to hrozně demotivující. Potom, co tomu dáváme, vracet se bez medaile… Takže je motivace se s ní vrátit.“
Proč právě letos by to mohlo klapnout?
„Tým je velice dobře složený, máme jak zkušené hráčky, tak i holky, které k nám nakoukly nedávno… Je tam dravé mládí, vidím v holkách hrozný potenciál. Za mě je to dobře složený a není to o tom, že bychom měly dvě tři hráčky, které to musejí rozhodnout. Ale máme dvě lajny, v nichž každá holka může dát rozhodující gól.“
Myslíte si, že místní lidi bude šampionát v Singapuru zajímat?
„Doufám, že ano! Protože se jinak hraje, když je za vámi pár tisíc diváků, než před prázdnou halou. Takže doufám, že tam bude chodit hodně lidí. Bylo by to určitě super překvapení.“
Jedno mistrovství, v roce 2015, jste vynechala. Proč?
„Rozhodla jsem se dát si rok pauzu od florbalu. Nehrála jsem ani v klubu, ani v reprezentaci. Potřebovala jsem si odpočinout, byly tam i nějaké neshody s trenéry. Nakonec jsem za přestávku ráda, protože mi trochu otevřela oči, odpočinula jsem si. Srovnala jsem si myšlenky a uvědomila jsem si, že chci do toho kolotoče zpátky. Protože nevím, jestli bych tady byla ještě dneska, kdybych si tu pauzu nedala.“
Co vám chybělo?
„Zkusila jsem si život mimo florbal, volné večery, víkendy… Ale po nějaké době mi to začalo chybět, začala jsem si říkat, že v tu chvíli vlastně nikam nepatřím… Když je člověk zvyklý na režim, a najednou nic. Stejně zjistíte, že všichni vaši kamarádi jsou na tréninku.“
Tehdy jste dělala televizní spolukomentátorku. Jaké to bylo?
„Hrozně zajímavá zkušenost. Byla jsem z toho asi víc nervózní, než když jsem hrála na hřišti. Říkala jsem si, že největší nervy mám v bráně, ale pak se ukázalo, že horší je to komentovat. Nějak u toho vypadat. A ještě k tomu říkat rádoby chytrý věci. Takže možná i proto jsem se vrátila do brány. Abych dělala něco, čemu víc rozumím.“
Musela jste být opatrná, abyste nebyla moc kritická?
„No jasně, člověk si musí dávat pozor na pusu. Některé holky zná víc, někoho méně. Takže jsem si navíc dávala pozor, abych neprozradila něco i ze soukromého života. Musela jsem se hlídat, abych neřekla něco, co do TV nepatří.“
Jak dlouho ještě chcete chytat?
„Čekala jsem, že tahle otázka přijde, takže jsem na ni připravená… (smích) Na jednu stranu uvidíme, jak dopadne tohle mistrovství, ale nebudu zastírat, že je domácí šampionát za dva roky opravdu velké lákadlo. Tam bych mohla případně ukončit kariéru, což by bylo krásný. Ale nezáleží jenom na mně, ale na výkonnosti a na trenérech, jestli budou dál moje služby potřebovat.“
Co ztrácíte věkem?
„Styl se vyvíjí, posouvá. Kdybych chytala stejně jako před deseti, patnácti lety, tak bych neměla šanci. Musela jsem se hodně věcí přeučit, abych dokázala chytat střely a kličky od těch nejlepších mladých hráček.“
Jsou šikovnější?
„Ano. Víc nad tím přemýšlí, tomu se musel přizpůsobit celý styl. Dřív se hodně vyjíždělo z branek, teď už jsou gólmani hodně zalezlí. Já jsem byla zvyklá vylézat, být hodně aktivní. Ale člověk zjistí, že to už není způsob, jak to pochytat. Musela jsem se to celý znovu naučit.“
Hodně reprezentantek působí v cizině. Je to velká výhoda pro národní tým?
„Ano. Hlavně v tom, že teď už naše protihráčky, Finky, Švédky, Švýcarky, jsou momentálně spoluhráčkami našich holek. Které vidí, že to nejsou žádné stroje nebo nadlidi, ale obyčejné holky, které prostě jenom umějí hrát florbal… Ty naše holky vidí, že se s nimi mohou rovnat nebo jsou v něčem lepší. Odpadá přebytečný respekt, když jsme na ně koukaly, že sedí na obláčku a nemůžeme se jim vyrovnat. Teď už to tak není.“
Je velké povzbuzení historická výhra nad Švédkami v sezoně?
„Určitě ano. Chceme se od toho odpíchnout, víme, že žádný tým není neporazitelný. Dokážeme na ně hrát. Pokud se nám to sejde jako v Ústí, můžeme dokázat cokoliv.“
Jsou stále motorky vaší vášní?
„Ano, mám skútra vespa a motorku. Je to pro mě odreagování, na vespě jezdím po Praze, na automat, na pohodu. S motorkou vyrážím po okolí. Mám Husqvarnu… Čtyřstovku, ne úplně silnou, ani ne slabou. Jsem spíš takový požitkář. Užívám si okresky. Na dálnici mě to moc nebaví. Ale malé silničky, zatáčky, což je super.“
Hodně si čtete o druhé světové válce. To abyste si rozšířila obzory?
„Ano, baví mě o knížky o světové válce, o holocaustu. Trochu těžší témata, ale je to hrozně zajímavá část historie, z které se můžeme hodně učit. Beru si je i na mistrovství. Abych se na chvíli odpoutala od toho stresu a kolotoče. Je fajn si někdy lehnout do postele, vzít si knížku, ponořit se do jiného světa a začíst se do příběhů moc zajímavých lidí. Je to super relax.“
Témata:
florbal, sport, Česko, Praha, Dominik Hašek, Singapur, Influencer, Jana Christianová, Sport na Heureka.cz
Související články
