Šteglová slaví sedmý florbalový titul: Ten úspěch teprve dojde, říká
Uznala, že takové finále nečekala. Vést 2:0? Žádný problém. Ale to vedení ztratit a rozhodnout těsně v závěru, to byl pro kapitánku florbalistek Herbadentu Dominiku Šteglovou v sobotním Superfinále s Vítkovicemi výjimečný zážitek. „To vítězství nám teprve dojde. Já ten závěr ani nevnímala, bylo rychlé a člověk si uvědomí až s odstupem času, co jsme dokázaly,“ usmála se. Získala už sedmý titul v kariéře.
Byl tento titul pro vás vzhledem k zápasu a skóre nejtěžší?
„Těžko říct, možná můj vůbec první byl ještě těžší. Letos to ale bylo těžší semifinále, kdy jsme se trochu ztratily a musely se vzájemně najít. Ten zápas teď skončil asi nejvyrovnaněji, ale těžko porovnávat. Na každý titul jsme se nadřely.“
Na utkání přišlo přes šest tisíc diváků. Pomohlo vám, že jste na rozdíl od Vítkovic hrály před podobnou kulisou Superfinále i vloni?
„Ano, sice jsme ho hrály vloni, ale nejsme na to moc zvyklé, co si budeme povídat. Na ligu přijde sto diváků, občas na finále poháru přijde víc, ale toto je jiná atmosféra. I na nás je ta nervozita znát. Těžko říct, jak se cítily Vítkovice, je to ale souboj o mistra, takže nervozita tam bude vždycky.“
Hecovaly jste se před zápasem? Přeci jen Vítkovice vás v lize dvakrát porazily.
„Nebavily jsme se o tom, toto je něco jiného než liga. Tehdy jsme třeba nebyly stoprocentně připravené, byly po pohárovém zápase a tak. Tím ale nechci snižovat výkon Vítkovic, protože pokaždé zahrály skvěle, ale tento zápas byl prostě něco jiného.“
Navíc to bylo drama až do posledních minut. Co jste si řekly, když Vítkovice těsně před koncem srovnaly na 2:2?
„Myslím, že v tom je naše síla. Že jsme takové situace zažily tolikrát, že jsme se z toho nehroutily, ale šly znovu od nuly a věděly, že musíme ten gól dát. V tom to pro nás byla výhoda, že už máme se Superfinále zkušenosti.“
Jste v lize stejný vládce jako Tatran, ale jeho série u něj letos skončila. Připomínaly jste si to?
„To všichni cítíme, že kdyby nás někdo sesadil... Je to trochu nepříjemné a uvědomujeme si to, navíc Superfinále je jen jeden zápas, který může dopadnout jakkoliv. Je to ošemetné. Musí se do toho dávat vše a myslím, že jsme to také udělaly.“
Ovšem teď už jste jediný tým, který vyhrál Superfinále dvakrát. Jak to vnímáte?
„To všechno dojde teprve. Ten konec byl třeba tak hrozně rychlý, že si člověk uvědomí až s odstupem času, co jsme dokázaly. I těch sedm titulů, to je moc krásné. Sedmičku jsem si přála, je to mé oblíbené číslo.“
Tím to ale nekončí, ne?
„Těžko říct, jak pro mě, ale pro tým určitě ne.“
Takže zvažujete konec nebo odchod?
„Na to asi není prostor, ale bůh ví, jak to bude po mistrovství a tak. Těžko říct, ale určitě budeme chtít jako tým bojovat o titul.“
