Šest Superfinále, čtyři zlata. Hattrick se mi ale ještě nepovedl, těší Šupákovou
Šest účastí ve florbalovém Superfinále, čtyři zlaté medaile! Ivana Šupáková z Vítkovic (25 let) ozdobila rekordní zápis hattrickem a heroickým obratem z 3:6 na 7:6 v prodloužení proti Chodovu. Šupáková poslala Superfinále do prodloužení 31 vteřin před koncem základní hrací doby a obrat pak zlatým gólem završila Zuzana Šponiarová.
„Hattrick ve finále, to se mi ještě nepovedlo,“ radovala se Šupáková. „Je to zásluha mých spoluhráček, kdyby tam nebyly, nedávaly míčky, tak tam hattrick není a jsem nulová. Je to týmový sport, jsem ráda, že ho hraju a že ho hraju zrovna za Vítkovice.“
Hrála jste šesté Superfinále, máte z něj čtvrté zlato. Pořád to pro vás je euforie?
„Obrovská, každé Superfinále bylo jiné, v jiné partě. Tohle bylo po velké obměně kádru o to cennější. Já jsem ráda, že když už jsem hrála pošesté, tak jsem mohla splnit roli zkušenější hráčky a holky se o mě mohly opřít. A teď zase jim se houpá první zlato na krku.“
Z Vítkovic po loňském titulu hodně hráče odešlo, týmu se nevěřilo. Vy ano?
„Neřekla bych před sezonou, že budeme hrát o titul. Ale potom, co jsme na Poháru mistryň ukázaly, že umíme hrát se silnými soupeři (stříbro), tak bylo vidět, že to v holkách je. I když mají devatenáct, dvacet. To jsem si řekla, proč ne? Skočily jsme první v základní části a Superfinále je o jednom zápase. O tom, jak se kdo vyspí.“
Prohrávaly jste 1:3 a ještě osm minut před koncem jste ztrácely tři branky, pořád jste věřila?
„Byl to trošku boj, i v hlavě. Když se semkneme, zatlačíme a plníme pokyny, tak to jde.“
Dvě minuty před koncem bylo skóre 5:6 a hrály jste oslabení. Bylo klíčové to ustát?
„Po pravdě musím říct, že mi blesklo hlavou - tři minuty do konce a my tady máme dvě minuty oslabení... Bleskl mi trošku hlavou strach, ale pak jsem si řekla, půjdeme do toho! Třeba dáme gól ve čtyřech.“
Vyrovnávací branku jste střílela 31 vteřin před koncem nadvakrát. Jak jste ji viděla?
„Kdybych to nedala, tak se proklínám. Byla jsem tam sama, dělala si místo a poprvé jsem trefila gólmanku. To už musím dát, říkala jsem si, smrtonosný pud. To už jsem prostě musela dát.“
Před bránou jste byla i při zlatém gólu Šponiarové v prodloužení...
„Byla a čekala jsem, že to odněkud vyletí. Pak jsem viděla, že Zuza padá k zemi, že to je gól. Jsem ráda i za ni, protože se potýká se zdravotními problémy. Minulou sezonu se zranila, letos odehrála půl sezony, pak zase přišlo zranění. Připravovala se na Superfinále hodně, aby nám mohla pomoci. Po gólu jsme ji zalehly, byla asi i bez dechu, jak jsme na ni naskákaly.“
