Florbalový brankář v lize mistrů světa: sauny a střely, z nichž lze ohluchnout

David Rytych (22) se právě o to pokouší ve finském mužstvu Seinajoki, kde je mu konkurentem o místo v brance domácí reprezentant Jarno Ihne.

Oba proti sobě stáli v neděli v zápase Česko-Finsko (2:6) na turnaji v Brně. Přestože Rytych stál na straně poražených, zpět do Finska si mohl odvážet pozitivní dojmy.

„Po zápase mi psal trenér, že je na nás hrdý. Že jsme chytali v reprezentačním zápase proti sobě a mít dva brankáře v nároďácích že je pro klub taky událost,“ pochlubil se brankář, který do Finska za florbalem i studiem odešel z pražského klubu Future.

Jak se vám po prvních pár měsících zamlouvá angažmá ve Finsku?
„Ze začátku jsem byl ze všeho překvapený a nadšený. Střely byly úplně něco jiného než na co jsem byl zvyklý z domova, prudší, rychlejší a všechny šly do brány, ne jako u nás na tréninku, že pět jde vedle a tři do mě do hrudníku a nemusím se vůbec namáhat. Tady jdou všechny buď k tyči nebo do šibenice, je to hodně rychlé. Z většiny z nich byl gól. Taky se mi stalo, že přišla prudká střela a trefil mě ze strany na ucho do helmy. Půl tréninku jsem neslyšel!“

Jakou máte v klubu pozici?
„Jednička nejsem. Když jsme hráli proti mistrovskému celku z Helsinek, tak chytal Jarno Ihme, to je můj kolega, zatím se pravidelně střídáme. Pracuju na sobě, ale Jarno je o něco lepší než já.“

To pro vás musel být reprezentační zápas hodně prestižní.
„To jo. Však mi taky trenér psal, že je pyšný, že měl v jednom zápase dva brankáře proti sobě.“

Jak vám píše?
„Anglicky, jenom tak se dorozumíme.“

Finsky ještě ne?
(smích) „Jenom povely na hřišti, to znám. Záda, pozor a tak. Před sezonou jsem byl na třítýdenním kurzu finštiny, obnášel pět hodin výuky denně, a na základy si troufnu.“

Když byste měl svoje výkony zhodnotit, jaké hodnocení by to bylo?
„Zahajovací zápas jsem chytal já a prohráli jsme. Což mě velice zklamalo. Trenér mi tam totiž dopředu udělal velkou reklamu, měl jsem i článek v regionálních novinách, pak přišla porážka a zklamání. Ale v jednom dalším zápase jsem byl vyhlášen i druhou hvězdou utkání a nejlepším hráčem z našeho týmu. Každopádně je pocta už tady jen být. Jako pro hokejového brankáře chytat NHL. Když jsem před zahájením sezony byl na nějaké besedě, tak tam říkali, že jsem první brankář mimo Finska, který chytá jejich ligu a doma je v reprezentaci.“

V národním mužstvu vidíte svoji pozici jak? Tam je velká konkurence.
„To sice je, ale je to jen dobře. Je potřeba abychom já a Barák získávali zkušenosti, protože nikdo neví, kdy skončí Tomáš Kafka. Dlouho byl jasnou jedničkou on, chytal skoro všechno, ale potřebujeme mít připravené i další brankáře.“

U vás to zatím vypadá, že chytáte hlavně proti Finsku, je to záměr?
„Vypadá to tak, ale záměr to asi není. Necítím se být specialistou na jednoho soupeře. Sešlo se to tak, že jsme proti nim chytal na mistrovství světa (2:4) a nedostal jsem takový nářez jako někdy dřív jsme dostávali, tak jsem šel na Finy i v Brně na turnaji. Ale kdyby to byli Švýcaři nebo Švédové, šel bych chytat stejně rád.“

Finsko vás ale přitahuje už roky, to se ví. Proč vlastně?
„V roce 2005, když jsem viděl finského brankáře na Poháru mistrů v Ostravě, jsem si říkal, že bych chtěl chytat jako on. Finští gólmani jsou nejlepší na světě. U nich se hraje jiný florbal, hodně útočný, padá dost gólů. Švédsko je spíš defenzivní. Ve Finsku mají brankáři větší možnost se rozvíjet, jde na vás padesát ran za zápas.“

Však jste taky udělal hodně pro to, abyste se do jejich ligy dostal, že?
„Naše akademická reprezentace byla před časem přímo v Seinajoki na mistrovství světa a její manažer pan Žáček se tam dal do řeči. Bavili se i o brankářích, trenér mu říkal, že asi budou na další sezonu potřebovat. Já jsem panu Žáčkovi říkal, že bych do Finska rád, kdyby byla možnost, on si na mě vzpomněl a Fini mě pak sledovali na mistrovství světa. Ozvali se, že by nabídka mohla být. Říkal jsem si, proč ne?“

Tak jste si zařídil školu a všechno ostatní a vyrazil jste.
„Ano. Musel jsem si sehnat studium. Pídil jsem se po tom v rámci programu Erasmus, ale u nás na škole mi řekli, že s  univerzitou v Seinajoki smlouva není. Vyběhal jsem si ji sám, zažádal jsem dopisem a pak jsem tam letěl dělat pohovory, načež jsem dostal přijetí.“

Co studujete?
„Obchodní školu.“

Říká se, že jste do florbalu blázen. Co to obnáší?
(úsměv) „Sleduju hráče, jejich statistiky, dívám se na videa, na internetu si hledám, abych věděl, co hráči dělají. Třeba když jsme s nároďákem hráli proti Finsku a byly nájezdy, které chytal Tomáš Kafka, bavili jsme se o tom, co který Fin udělá. Docela jsem to trefoval.“

Vedete si databázi?
„To ne, ale mám docela dobrou paměť a pamatuju si, co hráči dělají. Každý má většinou to svoje, na co sází.“

Osvojil jste si už nějaké finské zvyky? Co třeba sauna?
„Máme ji v rámci bazénu hned vedle haly, takže tam často chodím. A saunou můj pobyt ve Finsku vlastně začínal. Tým měl před sezonou společnou akci, vyrazili jsme do srubu u lesa, kousek od jezera. Tam nám říkali cíle a plány a pak se šlo do sauny. Bylo to krásné, až na tu ledovou vodu v jezeře. Krásná příroda, čistý vzduch, ne jako u nás. To se mi líbí.“