Florbalový Tatran válí. Jako kdysi
Skoro všichni se znali ze školy. Byla to parta, která spolu vyrůstala. Jezdila dohromady na vodu, chodila na pivo i za děvčaty. Všichni v Praze bydleli buď ve Střešovicích nebo na Břevnově, maximálně dva kilometry od haly.
Takový byl tým Tatranu Střešovice v pionýrských dobách florbalu.
Teď stejnému celku šéfuje Milan Fridrich původem ze Znojma, kanonýrem je Michal Jedlička z Bohemians, z jiných koutů země přišly i opory Dušan Přívara či Martin Richter, Johan von der Pahlen je dokonce ze Švédska.
Uplynulo jen pár let a ty dva celky Tatranu jsou k nepoznání.
Něco je ovšem přece spojuje – stará parta vyhrávala tituly v 90. letech, nové se to daří nyní. Naposledy se florbalisté Střešovic radovali v úterý, z prvenství číslo třináct. „A pro mě byl právě tenhle výsledek signálem, že je to s přerodem starého Tatranu v nový na dobré cestě,“ říká dlouholetý kapitán týmu Vladimír Fuchs, který dnes válí už jen za béčko.
„Mladé kluky jsme chtěli zabudovat už dřív. Až letos ale dokázali zvládnout i významnou roli. Příjemně nás to zaskočilo. Báli jsme se, že ty změny budou bolestivější.“
Z původní střešovické party zůstal v kádru letošních mistrů už jen brankář Tomáš Kafka. Stará se o to, aby mezi mladšími spoluhráči zůstával starý duch Tatranu, který se vyznačuje mimo jiné pokorou.
Ještě něco je jeho zásluhou – je scoutem, jenž do týmu přivádí nové hráče. Právě on má tedy velkou zásluhu na přestavbě úspěšného celku.
„Má na to čuch,“ oceňuje Fuchs. „Když přitáhnul takového Fridricha, moc lidí by nemyslelo, že je to víc než běžný hráč. Dnes je pro nás Milan klíčový.“
Pro Kafku je při výběru hlavním kritériem, zda sledovaný hráč může klubu pomoci dlouhodobě. A jestli se do něj hodí svým florbalovým stylem, stejně jako lidsky.
„Jakmile do Tatranu přijdete, je hodně znát, že je to nejúspěšnější klub u nás, s dlouhou tradicí,“ popisuje například Přívara. „Proto když pak někdy prohrajete 1:8, je to o to větší ostuda.“
Pro klub je skvělá zpráva, že letos v lize netriumfovali jen jeho dospělí, ale i junioři. Právě oni si občas jdou zatrénovat se střešovickým béčkem, ve kterém jsou dávné opory Tatranu typu Fuchse. Kontinuita je zachována, i nováčci v sobě nosí hrdost vítězné historie. Třeba i v tom je ukryto kouzlo klubového úspěchu.
„Mladší kluci mají rádi, když se na hřišti dělají různé prdýlky, ti starší po nich ale vyžadují stoprocentní koncentraci,“ tvrdí Přívara.
Od doby, kdy Tatran vyhrál první titul, se florbal hodně změnil. Jiní jsou i kluci, kteří dnes za mužstvo hrají. „My jsme byli kdysi podle mého do florbalu daleko zblázněnější,“ míní Kafka. „S florbalkou jsme to šmrdlali i doma na koberci, zkrátka pořád. Tenhle drajv, chuť na sobě pracovat, mi dneska chybí.“
Přes tenhle fakt se ale Kafka mohl radovat i letos. Mistrem se stal v dobách starého i nového Tatranu.
