Oslavy? Ztráty na životech nemám, říká plzeňský kouč Šetlík
Loni vládli ve fotbale i hokeji. Letos se jim obhajoby nepodařily, přesto ani tentokrát nevyšli v Plzni na prázdno. Čest města totiž zachránili házenkáři, kteří po patnácti letech vyhráli třetí mistrovský titul v historii. „Asi to tady děláme dobře,“ pochvaluje si trenér Martin Šetlík. Po víkendovém triumfu v Lovosicích (29:28) slaví už tři kola před koncem soutěže.
Jaké to je letos nahradit v mistrovském tažení plzeňský fotbal a hokej?
„Samozřejmě, jsme rádi, že nějaký titul letos v Plzni je. Říkám si, že kdyby se to podařilo už vloni a měli triple, bylo by to něco neskutečného, ale zase bychom byli třeba v jejich stínu. Letos to tedy zbylo na nás a jsme rádi, že jeden titul v Plzni zůstal.“
Dělali jste si z toho legraci, že jste to letos museli vzít na sebe?
„To ne, spíše byla škoda, že to letos Viktorka nedotáhla a hokejisti vypadli po krásném čtvrtfinále. My jsme měli tu sezonu dobře rozjetou a v nadstavbě nám forma vygradovala, kdy jsme neprohráli sedm zápasů v řadě. Jsem rád, že ve sportech, které v Plzni jsou, se nám daří. Asi to děláme dobře.“
Vy jste navíc vyhrál tři tituly jako hráč. Byl přesto tento první, trenérský, psychicky těžší?
„To je úplně něco jiného, teď už to prožívám spíše vnitřně. Když jsem byl o patnáct let mladší, bylo to bujařejší. Naopak jako trenér si uvědomujete jinou zodpovědnost za tým. Jsem rád, že se mi to povedlo na obou pozicích.“
Prožíváte vnitřně? Vždyť během sezony jste několikrát ukázal, že se umíte pěkně rozohnit…
„Jasně, tam je to o tom, že potřebuju ten mančaft dokopat k vítězství. Někdy to jde snáz, někdy těžce a někdy je na vás soupeř tak připravený, že je to na hraně. A podle toho se pak i trenér chová. Souvisí to jedno s druhým.“
Na druhou stranu jste po utkání v Lovosicích, kde jste si zajistili titul, přiznal, že jste zvědavý, zda hráči spustí takové mistrovské oslavy, jako kdysi vy. Splnili to?
„To vám nemůžu říct. Měli jsme oběd s vedením, setkání na náměstí a pak šli do restaurace, když jsem ale odcházel v jednu ráno, všichni tam ještě zůstávali. A já jim už po zápase říkal, že je nechci do středečního tréninku vidět, takže se podrobnosti dozvím až na něm. Co však vím, tak žádné ztráty nejsou na životech hlášeny.“ (směje se)
Házenkářská Plzeň čekala na titul dlouhých patnáct let. Projevilo se letos, že ten tým zůstával v posledních sezonách takřka stejný a sehrál se?
„Ano. Vlastně už vloni jsme se pohybovali na špici, před sezonou přišel Milan Škvařil, dobře si to sedlo a titulem to vygradovalo. Cením si navíc toho, že současný kádr zůstává, všichni prodloužili smlouvy a ta stabilita je v kolektivních sportech obzvlášť znát. Navíc ten mančaft je mladý, máme věkový průměr, tedy bez brankáře Motlíka, který to trochu kazí, kolem dvaadvaceti let.“ (směje se)
Věříte tedy, že současný kádr by mohl vládnout i v dalších letech?
„Měl by jít výkonnostně ještě dál, třeba i díky zkušenostem. Budeme hrát evropské poháry, což bude sice pro hráče novinka, ale získají nové zkušenosti. Navíc máme řadu kluků v širším kádru reprezentace. Když se nám podaří posílit o jednoho či dva hráče, mohli bychom jít ještě dál.“
Koho z posil tedy máte v hledáčku?
„Nerad bych jmenoval, dokud to není uzavřené. Můžu jen říct, že těžko sehnat kvalitního hráče u nás, neboť základna tu není tak široká. Uvidíme, zda se to podaří. Konkrétní ale být nemůžu.“
