Kapitán Zajíček se dojemně loučil s repre: Nevidět děti jak rostou, to už za to nestojí
Nejúspěšnější turnaj od rozdělení federace zakončili dalším parádním výkonem. Čeští volejbalisté v zápase o bronz statečně vzdorovali světovým jedničkám z Polska, kterým dokonce vzali druhý set, jenže nakonec padli 1:3. „Je to hořkosladké. Bylo to blízko, ale zároveň daleko. Škoda, v určitých momentech nám nepřálo štěstí. Bojovali jsme, rvali jsme se. Něco málo nám tam furt chybělo,“ hlásil po utkání kapitán Adam Zajíček, jenž se s reprezentačním dresem dojemně rozloučil.
Den po prohraném semifinále s Bulharskem se svěřenci kouče Jiřího Nováka vzchopili, zvedli hlavy a také v posledním utkání předvedli svůj tradičně vysoký standard. Hvězdným Polákům to snadné neudělali, v duelu o bronzovou medaili je pořádně potrápili.
„Můžeme říct, že moc nechybělo, ale vlastně chybělo hodně. Vstoupili jsme do zápasu přesně tak, jak to Polákům vyhovuje, oni tlačí na servisu a pak prostě čekají na náhru po horším přijmu, kde blokují. Nebyli jsme dostatečně chytří, proto tam byl takový rozdíl,“ hlásil reprezentační trenér v rozhovoru pro Českou televizi. „Myslím si, že až na určitou netrpělivost a nezkušenost z těchto velkých utkání jsme bojovali a odehráli jsme zase dobrý zápas.“
Úvodní sadu si vzal favorit, který ji zvládl poměrem 25:18. I do druhého dějství vstoupili Poláci lépe, nicméně pětibodové vedení jim v konečném důsledku nestačilo. Parádní obrat národního týmu v závěru setu zajistil i precizní blok Lukáše Vašiny. Poslední míč pak zatloukl právě šestadvacetiletý reprezentant.
Poté už byli o krok napřed Poláci, kteří o den dříve padli v semifinále s Itálií 0:3. Třetí set vyhráli 25:22, čtvrtý pak 25:21. Volejbalová velmoc brala čtvrtý cenný kov za sebou, Češi na něj naopak nedosáhli.
I přesto se na Filipínách postarali o obrovský úspěch, vždyť český respektive československý mužský volejbal čekal na podobný výsledek od roku 1970. „Asi to nějakou stopu zanechá. Uvidíme, kolik let o tomto výsledku budeme mluvit. Přál bych si, aby to bylo co nejkratší dobu a aby se to znovu povedlo co nejdřív buď ještě této generaci, nebo nastupující. Jsem moc rád, že to zase prožívali i mimovolejbaloví lidé. Jestli to přitáhne víc dětí, tím líp,“ přál si Novák.
„Sice jsme pro některé furt legendy, ale myslím si, že na čtvrté místo si nikdo nevzpomene. Na to třetí by si vzpomněli lidé asi víckrát a častěji. Čtvrté místo je hezké, ale je to málo,“ přiznal dojatý „kápo“ Adam Zajíček.
Právě dvaatřicetiletý lídr se po utkání s reprezentačním dresem loučil. „Tohle mám v hlavě už celou sezonu. A nedávno mi to syn utvrdil, když jsem se s ním loučil. Začal poprvé plakat a říkal, že jedu za volejbalem a proč tam jezdím. Už to bolí,“ popisoval se slzami v očích.
V Zajíčkově rozhodnutí hrála největší roli rodina. „Moc se na ni těším, je to už dlouhá doba. Stálo to za to, ale je to vykoupeno velkou cenou. Nevidět vlastní děti jak rostou a jak se mění, to už asi v mých letech za to nestojí. Byl to pro mě asi poslední zápas, život jde dál. Se svou reprezentační kariérou jsem spokojený, moc jsem si ji užil. Musím klukům poděkovat za to, jaké pouto jsme si vytvořili a co jsme celkově vytvářeli na turnaji,“ dodal Zajíček.
