Parádní sourozeneckou bitvu svedli talentovaní házenkáři Vojtěch (22 let) a Jonáš (18) Patzelové. Poprvé v kariéře se postavili proti sobě. V 10. kole Strabag Rail extraligy byli nejlepšími střelci svých týmů. Vojtěch nasázel za Baník Karviná 12 branek, Jonáš za Duklu Praha 8. Karviná vyhrála 29:26 a posunula se na první místo soutěže.
„Ještě, že nehráli přímo proti sobě, to by šeredně dopadlo,“ usmívá se táta reprezentačních házenkářů Michael Patzel. „Šli by po sobě nekompromisně. Jako malí se rvali často, nikdo z nich by nechtěl prohrát. Naštěstí hráli oba na levé spojce, takže byl každý na své straně hřiště.“
I tak se Patzelové jednou proti sobě střetli. Mladší Jonáš si z levé strany naběhl na pravou, zavěsil se vysoko do vzduchu a pálil na bránu. Vojtěch mu střelu zablokoval. Jen po sobě šlehli pohledem, Vojtěch si emotivně zařval a zapumpoval rukama ke své střídačce.
Straší ze sourozenců potvrdil, proč je aktuálně nejlepším střelcem extraligy. Góly sázel ze sedmiček i ze hry, k tomu se blýsknul několika parádními asistencemi. Odehrál celý zápas, jednou byl vyloučený. Mladší Jonáš naskočil do hry až v 10. minutě. Jako bratrova věrná kopie. Stejný sestřih, stejné číslo 15 na zádech. K tomu i stejný důraz a stejně parádní palba. Výskok, nápřah a umístěná rána jako z děla.
V osmnácti letech dělal Jonáš Patzel Karviné obrovské problémy. „Byl hodně vyhecovaný a taky nervózní, i když by to nikdy nepřiznal,“ říká Michael Patzel. „Ráno se ani nedokázal nesnídat, sbalil si věci a jen řekl, že jede. Hodně to ale prožíval i Vojta. Mluvil jsem s ním a nervozita byla i z něho poznat. Poprvé hrál proti Dukle, cítil velkou tíhu a zodpovědnost. Chtěl se ukázat.“
Od táty dostali před zápasem jedinou radu: „Hrajte fair play, ať se nic nestane.“ Otec přiznává, že sám pak neměl v televizi na přímý přenos nervy. „Hrozně to prožívám, jsem nervák, takže jsem se radši věnoval nejmladšímu synovi,“ usmívá se. „Podívám se na výsledek a pak si to pustím zpětně. V klidu si to užiju.“
Mimochodem, po Vojtěchovi a Jonášovi vyrůstá u Patzelů další házenkář. Teprve pětiletý Michael začíná v Dukle se stejným sportem jako jeho velcí bráchové. „To teprve bude ostrá levá spojka!“ hlásí s úsměvem táta. „Už víme, co a jak v tréninku a přípravě, do třetice všeho nejlepšího.“
