Jícha ve vylepšeném Sport magazínu: Klidně v šatně i mlátím do věcí

Sport Magazín: Jícha, Jágr i Satoranský. Navíc nová grafika, lepší papír a více stran!

Filip Jícha se mezi házenkářské legendy zařadil jako hráč i jako trenér

Házenkáři Kielu slaví vítězství v Lize mistrů

Fotogalerie

mag

Házená21. ledna 202115:58

Začít diskusi (0)

Je mu necelých čtyřicet, ale ve svém oboru už je legendou. Filip Jícha byl nejlepším házenkářem světa, nedávno přidal k hráčskému triumfu v Lize mistrů i ten trenérský. Právě vyhlášený perfekcionista je hlavní postavou vylepšeného Sport Magazínu, který na 52 stranách vychází v pátek 22. ledna. „Nevracím se do minulosti. Jedno mé krédo je, že se snažím hráče vůbec nekonfrontovat se svojí historií. Tohle je jejich čas a já je pouze na té cestě doprovázím,“ vykládá 38letý Jícha, jenž čtenáře nechá nahlédnout nejen do své duše kouče.

Platí, že v házené je minimum trenérů-despotů?
„Správný boss nemá podle mě nic společného s diktátorstvím. Má to být lídr, který lidi spojuje. Někdy na přátelské bázi, jindy zakřičí. Mám pořád v hlavě, že nemám rozdělovat, ale spojovat. Jsou samozřejmě chvíle, kdy musíš dát jasně najevo, že jsi šéf, a nikoho se neptat na názor. Není to žádný dialog. Tak to bude a hotovo.“

Taky někdy zvýšíte hlas v šatně?
„To k tomu patří. Klidně i mlátím do věcí. Všichni máme stejný cíl, to si musíme uvědomit. Vůbec to není tak, že stojím jako diktátor na vrcholu pyramidy. Když budeme úspěšní, rád budu v obrácené pyramidě úplně dole. Ať to svítí na ty druhé. A když se dařit nebude, vezmu to na sebe. Tento směr musíme držet. Je to samozřejmě sinusoida. Někdy se dostanete níž. Ale musíte vydržet. Pak přijdou krásné momenty, že třeba vyhrajete Ligu mistrů. To je k nezaplacení.“

Měl jste to jako legenda v začátcích trenérské kariéry v Kielu snazší?
„Rozhodně. Cítím, že plno lidí mi věří. Za rok a půl jsme ušli nějakou cestu a teď člověka samozřejmě plácají po zádech. Těch pět nebo deset procent bude vždycky nenávidět, i když vás vůbec neznají a nikdy s vámi nemluvili. To je úděl trenéra ve sportu. Kolem je plno lidí, kteří mají pocit, že se můžou vyjadřovat k vaší práci. Aniž by o ní cokoliv věděli, byli na jediném tréninku nebo mítinku. Tohle jsou ti hejtři.“

Nechybí vám život hráče?
„Hráčská kariéra je zavřená bichle, hozená někde v knihovně. Teď jsem trenér a líbí se mi žít nový život. Nevracím se do minulosti. Jedno mé krédo je, že se snažím hráče vůbec nekonfrontovat se svojí historií. Tohle je jejich čas a já je pouze na té cestě doprovázím. Můžu jim předat své zkušenosti, pocity. Ale nechci jim říkat: Já jsem to dělal takhle a za nás to bylo takto.“