Kozma: Už se vidím jako šampion. Táta jako talisman, proč neměl rád Piráta?

Čekání je u konce, Růžový panter se chystá na další hon za titulem. První překážka stojí v Edenu. Elitního moldavského soka si David Kozma vybral sám. „Z výhry nad slabším soupeřem bych ani neměl radost,“ vysvětluje, když zbývá jen pár dní do klíčového duelu, který může určit běh nejbližších let jeho kariéry.

Před bitvou srší jistotou a rozdává úsměvy, když prochází domovskou tělocvičnou. Poctivou, tvrdou přípravu dokazují stehy nad levým okem. „Ty si vytáhnu sám. Asi to nechám na pondělí (pět dní před nástupem do klece),“ krčí Kozma rameny se stoickým klidem, který si musí udržet až do zápasu.

Po knockoutové prohře v prvním kole a následné zdravotní pauze ho čeká teprve první test. Hop, nebo trop. Dříve nejdominantnější šampion Oktagonu může v Edenu vybojovat vytouženou titulovou šanci, nebo se výrazně propadnout v žebříčku mimo dosah vrcholu. K vítězství ho pohání silná motivace. Dvě dcery a šťastná rodina, kterou chce zaopatřit.

Po zářijové prohře KO jste si dal tříměsíční pauzu od úderů, v kleci jste nestál deset měsíců. Byla to dostačující přestávka?
„Já si nemyslím, že jsem pauzu úplně potřeboval. Nebyla z mé vlastní vůle. Spíš jsem nakonec poslechl lidi kolem mě, kteří mi to v jednom kuse říkali, ať už šlo o trenéry nebo manažera. Dal jsem na ně a řekl si: Narodila se mi dcera, tak si užiju nějaký čas jen s rodinou. Od září do konce roku jsem během pauzy neinkasoval žádné údery do hlavy, trénink úplně bez sparingů. Ty jsem zařadil až od ledna. Jestli to vše k něčemu bylo, teprve uvidíme.“

Řešil jste následky KO s doktory?
„Po zápasu s (Kaikem) Britem jsem byl na vyšetření hlavy, ale tehdy se na nic nepřišlo.“

Dřív jste mi přiznal, že právě po tomto zápase se vám ještě měsíc motala hlava, jako byste měl v sobě pořád dvě piva.
„Nejhorší byl první týden. Po zápase jsme jeli s rodinou na Šumavu. Nezvládl jsem tam vůbec nic dělat. Jen jsem ležel… Museli jsme dovolenou předčasně ukončit a jet domů, protože jsem tam nebyl schopný nic dělat. Nedokázal jsem ani zatopit v kamnech. Pořád se mi točila hlava. Až postupně následky odezněly. Prý jsem měl v hlavě rozhozené nějaké krystalky. Měsíc nebo dva jsem se cítil malátný právě jak po dvou pivech.“

Vaše dcera byla ještě moc malá, aby to vnímala. Jak na následky boje reagovali rodiče a hlavně manželka?
„Přišel jsem domů zbitej… Nevím. (směje se) Nebylo to poprvé. Spíš nás všechny štvalo, že už nejsem šampion. Prohra jako taková nás mrzela nejvíc.“

Přijít o dlouho držený titul muselo být těžké. Ztěžovali to i fanoušci, kteří vám nadále říkali šampione?
„To mi říkají dodnes. Slyšet to po prohře je divné. Už dlouho šampionem nejsem a lidé mi tak stále říkají. Vnímám to jako motivaci znovu se jím stát, aby to tak všichni říkali právem.“

Kolikrát jste zápas s Britem viděl?