Fleury: Chci v Oktagonu zanechat odkaz. Proč ho mrzí odchod Muradova?
Jednu výzvu za druhou bere double šampion Will Fleury, a to s jasným záměrem. Chce být legendou Oktagonu a vytvořit větší odkaz než Patrik Kincl či Losene Keita. Posunout laťku soupeřů však není pro sedmatřicetiletého Ira nic jednoduchého. Během dvou let v černo-žluté lize porazil Karlose Vémolu, Daniela Škvora a Martina Budaye. Již v sobotu se pokusí opět obhájit pás šampiona těžké váhy proti Kasimu Arasovi.
V sobotu se v Berlíně popere s těžkotonážníkem Kasimem Arasem a hned šest týdnů poté znovu vyzve Daniela Škvora na turnaji na pražské Štvanici. Irský král dvou divizí se ovšem nijak nezdráhá s dalšími plány. V rozhovoru pro deník Sport zmiňuje utkání s Machmudem Muradovem i legendou UFC Alexanderem Gustafssonem.
Bojoval jste vy či trenéři s tendencí Arase podcenit vzhledem k tomu, jak jste si v předešlých zápasech poradil s papírově kvalitnějšími soupeři?
„Rozhodně taková nálada během části přípravy panovala. Tuhle chybu už jsem ale jednou udělal. Myslel jsem si, jak jsem lepší než soupeř a pak jsem prohrál. Je to ten nejhorší možný přístup. Pokud nezápasíte s kapkou strachu, myslím, že k tomu přistupujete špatně. Musíte cítit upřímný respekt z toho, co vám soupeř může udělat. Velkou část této přípravy jsem trénoval beze strachu, cítil jsem se úplně v klidu a sebevědomí, že se mi nic nemůže stát. Poslední tři čtyři týdny, už je to jiné. Opakuji si, že Aras je opravdová výzva a že proti mně přijde zatraceně motivovaný. Pro něj je to totiž neopakovatelná životní šance. To mě vybičovává, abych makal tvrději a nastoupil v nejlepší formě. Vím, že si jde pro moji hlavu i titul, a jsem na něj připravený.“
Nicméně aktuálně jste světová čtyřicítka, evropská pětka a jednička Oktagonu v těžké váze. Co víc ještě chcete dokázat?
„Pořád si myslím, že mě čeká mnohem víc. Ještě jsem nenaplnil svůj potenciál. Porazit Martina Budaye byl pro mě obrovský úspěch, ale jde o to, co mi ta výhra otevřela za možnosti. Teď cílím na jména jako Alexander Gustafsson (někdejší jednička UFC). Oktagon je světová organizace a myslím, že už zvládne přivést hvězdy. Chci tady vytvořit odkaz, porážet legendy a zároveň pomoct organizaci růst. Sice jsem řekl, že beru Arase naprosto vážně, ale moje ambice sahají mnohem dál než na výhru nad ním.“
Myslíte, že je skutečně reálné, aby se organizaci podařilo Gustafssona do stáje získat?
„Ano, myslím, že to reálné je. Slyšel jsem, že pořád trénuje a zápas s ním opravdu chci. Bylo by to pro mě až neuvěřitelné a zároveň osobní. Když jsem totiž začínal s MMA v roce 2013, on bojoval o titul s Jonem Jonesem. Jejich utkání bylo uvedeno do Síně slávy jako jedno z nejlepších v historii. Kdyby se mi podařilo střetnout se s ním v kleci, považoval bych to za velký milník. A já takové milníky potřebuji, abych zanechal v Oktagonu pořádnou stopu. Myslím, že třeba odkaz Patrika Kincla je stále ještě větší než ten můj.“
Nechápejte mě špatně...
Když už zmiňujete Patrika Kincla, nemyslíte, že ty největší možné zápasy vás nečekají v těžké, ale střední divizi? Je přece jen nabitá jmény jako Machmud Muradov, Krysztof Jotko, Kerim Engizek nebo právě Kincl.
„Jistě, přestup do osmdesát čtyřky je v mém dlouhodobém plánu. Obzvláště mě zajímá souboj s Muradovem, ale ten je teď mimo Oktagon, šel si vydělat peníze nebo co. To mě hodně štve. Myslel jsem, že se utká s vítězem zápasu Jotko versus Engizek a já pak přijdu na řadu. Doufám, že se Oktagonu podaří s ním znovu navázat smlouvu, protože potřebuje víc chlapů, jako je on. Nesnaží se vyhýbat těžkým výzvám, bylo vidět, že opravdu chce bojovat se šampionem. Myslím, že velká část frustrace plyne z toho, že dalo vedení přednost zápasu Engizeka s Jotkem. Chápu ho.“
Ještě před eventuálním přestupem do střední váhy budete 1. srpna na Štvanici obhajovat titul s polotěžké divize proti domácímu Danielu Škvorovi.
„I na tento mač se hodně těším. Danova série čtyř výher před limitem je skutečně působivá. Nicméně nechtěl jsem, aby se náš zápas oznamoval, než budu mít za sebou ten s Arasem. Přišlo by mi vůči aktuálnímu soupeři neuctivé. A upřímně mám vážně pocit, že se vůči Arasovi zachovalo vedení neuctivě. Kdybych byl v té pozici já a vy byste mi řekl, že můj soupeř bude o šest týdnů později zápasit s někým jiným, byl bych extrémně motivovaný se postarat, aby se ten chlap k tomu duelu vůbec nedostal, chápete? Dávají tak Arasovi najevo, že ho jako vyzyvatele neberou vážně. To si žádný zápasník nezaslouží.“
Cítíte naproti tomu i jisté nadšení, že se představíte na akci, kterou Oktagon oslaví své desáté narozeniny?
„Jasně že ano! Nechápejte mě špatně, z tohohle jsem opravdu šťastný. Jen se zároveň dokážu vcítit i do Arase. Musím ho brát vážně, a jak už jsme se bavili, nemůžu si dovolit souboj podcenit. Dana také vnímám jako velmi nebezpečnou výzvu, přestože jsem ho již v minulosti porazil. Je elitní kickboxer, má knockoutový úder a v poslední době se hodně zlepšil v obraně proti strhům na zem. Myslím, že si zaslouží mnohem více respektu, než se mu v Česku dává.“
Rozvedete to?
„Když jsem přišel do Oktagonu, všichni ze špičky divize mě odmítli. On jediný měl koule na to přijmout se mnou zápas. Také dnes se ostatní bijci v žebříčku, Alexander Poppeck a Frederick Vosgröne, bojí říct o titulovou šanci, jen aby se nemuseli se mnou střetnout. Dan je dvojka divize, ale Oktagon by ho měl posunout na jedničku. Zaslouží si to víc než ostatní.“
V prvním souboji se Škvorem jsem inkasoval několik loktů, které vámi dost otřásly. Co dalšího si berete z této zkušenosti?
„Těžko říct. Ten zápas se mi špatně hodnotí, protože jsem do něj šel se zlomenou rukou a nemohl ani pořádně ohnout zápěstí. Více nervózní jsem snad nikdy v životě nebyl. V prvním kole to bylo hrozné, ve druhém už to ze mě trochu opadlo. Když jsem dostával ty lokty, říkal jsem si, že jsem opravdu v úzkých a musím něco rychle udělat, nebo to skončí špatně. A pak, když jsem ho dostal na zem, uvědomil jsem si, že to možná bylo zbytečné, protože kvůli té ruce asi nezvládnu zavřít škrcení. Naštěstí to klaplo. Věřím, že pokud proti němu půjdu tentokrát zdravý, klapne to znovu. Jen si musím dát pozor na jeho silné zbraně v postoji.“
