Martin Tomaides
11. prosince 2018 • 07:50

Dakar je úchylka, říká nejlepší Čech Macík. Z toho příštího má respekt

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Hvězdy vyvedly partnerky: kdo dorazil na vyhlášení Fotbalisty roku?
PRVNÍ DOJEM ze čtvrtfinále: Motor se zlepšuje, ale dostává lekci, co Třinec umí
VŠECHNA VIDEA ZDE

Od 7. do 17. ledna 2019 čeká na motoristické maniaky už po jedenačtyřicáté rallyové peklo zvané Dakar. České barvy budou mít páté nejpočetnější zastoupení v čele s Martinem Macíkem, závodníkem stáje Big Shock Racing, který byl na posledním Dakaru díky páté pozici nejlepším Čechem. „Má se jet ze 70% na písku a bude to specifický dakar. Peruánský dakar. Mám z toho respekt a sám jsem zvědavý," říká devětadvacetiletý Macík, který upozornil na to, že letos se pojede pouze v Peru.



Martine, na Dakaru budete už posedmé, dá se nějak jednoduše vysvětlit, proč se vlastně člověk celý rok připravuje na tyhle drsné jihoamerické dva týdny?
„Dakar je taková úchylka a sebetrýznění. Jasně, je to něco, co je vlastně pořád stejné, ale děláte to jen jednou za rok, a je to tak obrovské a náročné, že to je prakticky každý rok úplně jiné. Vždycky víte, že se něco bude dít, že vás to bude bolet a že vlastně jedete občas na pokraji vlastní smrti. A člověk tam stejně chce jet.“

Naposledy jste zářil a než vás začaly trápit technické problémy proháněl jste se s nejlepšími. Jak jste připravený na novou výzvu?
„Výborně, auto jsme otestovali maximálně a najezdili jsme neuvěřitelné množství kilometrů. Do posledního dne ježdění, než jsme jeli na přejímky do Le Havru, fungovalo všechno jak má. Většinu částí jsme ještě před odjezdem vyměnili za nové a vezeme sebou vlastně rozložený jeden kamion. Přesně tak, jak jsme zvyklí.“

Váš závodní speciál je vylepšený a výkonnější. Kamion s číslem 504 má teď pod kapotou 1100 koní. Co všechno je tedy pro rok 2019 jiné?
„Na posledním Dakaru se nám rozbila vrtule, takže jsme pozměnili pár věcí kolem. Zapracovali jsme na vyšším výkonu, a také na brzdové soustavě, protože ty se na Dakaru hodně přehřívají. Pár úprav je i v kabině, máme například nové sedačky a pásy, což je příjemné.“

A jak připravené se cítí vaše tělo? Neklepe se už každý prosinec s tím, co ho brzy čeká?
„Nově jsem letos pracoval s fyzioterapeutem, ke kterému jsem začal chodit hned po skončení posledního Dakaru. Už tam jsem totiž cítil, že potřebuji narovnat. No a dopadlo to tak, že k němu chodím prakticky každý týden, naučil jsem se nové držení těla, on mi vrací žebra, narovnává mi krk, trapézové svaly…“

A to všechno máte z kamionu, nebo obecně ze sportování?
„Obecně. Nejdříve šlo hlavně o srovnávání svalů, zad a trupu. Pak se zjistilo, že mám špatné koleno a musel jsem na operaci, po které jsme ho zase museli dostávat do provozu. Vlastně obě nohy, na jedné byl normální sval, ale to operované vypadalo jako z Dachau… Ale moc mi to všechno pomáhá. S fyzičkou jsem na tom dobře, mám pocit, že takovou formu jsem snad ještě neměl. Každý rok se něco naučím, teď třeba vím, že nepotřebuji tak velkou sílu, ale pracoval jsem spíš na výbušnosti. Takže třeba z posilovny jsem vynechal velké váhy a začal jsem víc pracovat na intervalovém cvičení.“

Martin Macík by se rád dostal mezi nejlepších pětFoto Big Shock Racing

Dakar se poprvé jede jenom v jedné zemi, jaké na to máte ohlasy?
„Slyšel jsem ze spousty stran, jaká to bude nuda a tak dál… Ale věřte mi, že nebude. Peru je hrozně technická země. Jsou tam hory, vysoké písky, klasická vegetace, prostě obrovská různorodost. Vedení rallye slibuje, že se 70% Dakaru pojede na písku. Tipnul bych si, že to budou z 50% písky a zbývajících 20% budou písečné pisty. Ty jsou zrádné."

V čem přesně?
„Dokud člověk pořád jede, je to pohoda, ale jakmile se udělá jedna jediná chyba, tak tam hned zůstanete viset.“

Etap bude deset, tedy o čtyři méně než před rokem a kilometrů se jede pět tisíc. Z toho ale tři tisíce závodních…
„A teď si vezměte, že takovou dobu jedete jenom v písku! Jen pro představu, my kolikrát takových 250 kilometrů v písku jedeme třeba osm hodin. Bude to zase něco jiného, než dříve.“

V předchozích letech si závodníci stěžovali, že se jezdí málo na písku. Nebude se letos zase řešit opak?
„Ani bych se nedivil. Teď se ti, co to říkali, zase pos… Já se těším, ale bude mi chybět třeba Bolívie, která pro mě byla oblíbenou částí. Z letošního Dakaru mám respekt.“

Před rokem se do akce pustilo 36 Čechů, letos jich je o deset méně. Proč?
„Peníze a pokora. Důležité je se podívat, kdo nejede. Z historického hlediska ti, kteří jezdí dlouhodobě, budou pořád jezdit dál. Poslední roky byly třeba dvě třetiny českých jezdců amatéři, a oni si zjistili, že Dakar není žádná legrace a navíc stojí spoustu peněz. I tak si myslím, že to je super a Čechů je nás dost.“

Dakar bude letos drsný na psychiku

V lednu jste říkal, že Dakar 2018 byl pro vás ten nejdrsnější. Může to ten příští překonat?
„Ne. Bude to určitě hodně náročné, ale myslím, že tentokrát to bude drsné hlavně po psychické stránce. Písky nejsou tak hrozné, jasně, je tam teplo a člověk se upeče, ale to už je pak hlavně o hlavě a o nervech. Když přijde chyba a auto se zakope, nesmí se zpanikařit.“

Protože pak rozhoduje každá minuta.
„Nebudou to rozhodovat minuty, ale spíš hodiny. Jakmile se zapadne, půl hodina zmizí a člověk ani neví jak. Když se kamion převrátí, přijdete o hodinu. Necháme se překvapit. Počítejte s tím, že to bude specifický Dakar, bude se o něm vyprávět jako o tom Dakaru, co se jel jenom v Peru.“

Teď po roce přijde populární otázka, bude rok 2019 tím rokem, kdy zaútočíte na čtvrté místo vašeho otce z roku 2010?
„Nebudu lhát o tom, že bych chtěl být lepší než jsem byl naposledy. Mým cílem je samozřejmě dojet do cíle, to je jasné, ale člověk také neustále musí dohlížet sám na sebe, na zdraví svoje i celé posádky. Každopádně jedeme tam závodit a já chci být co nejlepší. Nejedu tam vyhrát etapu, to není pro mě. Jestli se to někdy povede, tak bude třeba jedna. Rád bych se celou dobu pohyboval v desítce, a když to sedne tak útočit na TOP 5.“

Půjde i letos o boj se suverénními Kamazy, kteří za posledních osmnáct Dakarů slavili ve čtrnácti případech?
„Ano, stejně jako před rokem. Dokud jsme tehdy neměli problém s chladičem, tak jsme se neustále předháněli s Mardějevem. A nezapomeňte, že následný vítěz Nikolajev neměl vůbec žádné problémy a ostatní čtyři kamiony jely na něj. To žádná stáj takhle nemá. Já doufám, že když to půjde a bude to třeba, tak si pomůžeme s Martinem Kolomým z Buggyry.“

Velkou změnou pro vás bude nová tvář v kabině. Zůstává navigátor František Tomášek, ale pryč je technik Michal Mrkva, kterého nahradil Lukáš Kalanka.
„Mrkvič se věnuje rodině, to je teď jeho priorita. Zůstává u nás v dílně a dál patří mezi ty nejproduktivnější. Šanci jsme dali Lukášovi, kterému ale neřekneme jinak, než Počúvaj. On je totiž ze Slovenska, a když přišel, tak se pořád na něco ptal a začínal klasickým „Počúvaj,…“ a přezdívka byla na světě.“

Už jste si na nového člena kabiny navykl?
„To je jednoduché, kdybych s ním nebyl spokojený, tak ho neberu na Dakar. Už s námi absolvoval závody v Polsku a Maroku, hlavně v Africe jsem ho chtěl mít sebou.“

Zvládl už jako nováček přispět do kasičky, nebo ho to teprve čeká?
„Přispět by měl, to je jasné. (smích) Ale to si musí vyřešit mechanici mezi sebou.“

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud