Před čtyřmi lety byl za hrdinu. Za rytíře Dakaru, jak se mu začalo říkat. Motocyklový jezdec Lukáš Kvapil totiž na slavném závodu pomohl zachránit italského soupeře. Jenže byl to také start šíleného běhu se skokem do propasti. Posttraumatický syndrom z vojenských misí. Rozvrat soukromí. Dluhy. A taky málem… sebevražda. Ale pak se muž, jenž svůj příběh zaznamenal i v knize, odstřihl od minulosti a začal znovu. „Všechno jsem si přiznal, to je moje největší výhra. Chtěl bych svým příběhem pomoct i jiným,“ říká.
To bylo ale haló! Profesionální voják, který měl za sebou mise v Iráku a Afghánistánu na startu slavné Rallye Dakar. O zájem bylo postaráno – a co teprve po tom, co následovalo.
Vraťme se do roku 2017, kdy jste během etapy pomohl vážně zraněnému Italovi Domeniku Cippolenemu. Ten příběh lze vyprávět několika způsoby...
„To, že někomu pomůžete na Dakaru, tam dělají všichni. Závodníci, kteří projížděli kolem, viděli, že u něho jsem, byl zabezpečený. Někteří se zeptali, jak na tom je, kdyby byl sám, určitě zastaví někdo další. Neberu to jako důvod být hrdý, ale jako věc, která se stala a kterou bych udělal znovu. Za celý život mám mnohem hlubší prožitky, kdy jsem někomu pomohl nebo mu zachránil život. Ale nemluvím o tom, zůstalo to ve mně. Když to řeknu úplně upřímně, z té příhody na Dakaru se stala marketingová událost, dobře podchycená PR týmem. Což mi došlo až potom.“
Na pomoc jste vlastně doplatil, že?
„Naskočilo mi, že jsem zahodil čas: Do pr..., tak tenhle závod pro mě končí. Věděl jsem, že mi je špatně a že už nejspíš nedojedu. Trať byla úplně rozježděná, po kamionech se nedá jet. Nebo dá, ale je to hrůza. Pak jsem se rozsekal v obrovské díře a to byl konec. Přesvědčila mě, že jsem to úplně pos... Skoro jsem sám se sebou polemizoval, jestli jsem měl pomáhat, nebo ne. Ale řekl jsem si, že to za to stálo. Pomoc se mi vrátila v tom, že jsem dostal šanci na další Dakar.“
|
|
|
|
|
|
Nijak přitom nezakrýváte, že kvůli nedostatečné přípravě, malým zkušenostem a vašemu stroji byste záhy skončil stejně.
„Bylo to jednoduché. V týmu mě tipovali na dva dny, přesně věděli, jak to bude. Dva dny... A já bych dal asi tři. (směje se) Svou roli by sehrálo ego, že bych se překonal. Dělal bych všechno pro to, abych se dostal dál. Je to nejtěžší závod na světě. Vítězem je už ten, kdo ho dojede.“
Navenek jste to ale vy ani tým Big Shock Racing, jehož hvězdou byl Martin Macík v soutěži kamionů, nedávali najevo. Jak jste to v sobě řešil?
„Prostě věříte, že to dokážete, ego vás do toho dostane. Všechno je o mysli. Nic jiného jsem si nepřipouštěl. Proto jsem do všeho šel někdy hlava nehlava, šel jsem si tvrdě za svým, třeba jsem to přeháněl. Silní a úspěšní lidé pak mohou působit arogantně, a přitom takoví nejsou. Já byl jiný v soukromí a jiný v médiích.“
Uvědomoval jste si, že bez onoho činu fair play by o vás pak nebyl takový zájem?
„Nebyl. Vůbec. Nedojel jsem Dakar, takže vlastně co… Skončil bych a nedostal peníze na další Dakary. Byl jsem zajímavý svým příběhem. Všechno, co pak přišlo, bych asi neabsolvoval, můj život by byl jiný.“
Po Dakaru jste chtěl využít popularity a osamostatnil jste se. Poznal jste až poté, jak je motoristická branže drsná?
„Měl jsem úplně jiné představy. Je to svět tvrdého byznysu, kterému vládnou
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
Už mám předplatné.
Přihlásit se
Témata:
motorismus, motorky, sebevražda, dluhy, zpověď, armáda, rallye dakar, Voják, sport, lukáš kvapil, iSport Premium, Motorky na Heureka.cz
