Michek a Dakar: Továrním týmům se nevyrovnáte. Játra po kolapsu drží
Před dvěma lety mu zkolabovala játra a lékaři prognózovali, že už se na motorku nikdy neposadí. Všechno ale dopadlo nad očekávání dobře a nezlomný motocyklista Martin Michek se letos postavil na start své třetí dakarské rallye v kariéře. Pro iSport.cz se rozpovídal nejen o svém zdravotním stavu, ale i o rozdílných rozpočtech jednotlivých týmů.
Dnešní 9. etapu dokončil na sedmém místě, což je jeho historicky nejlepší výsledek na Rallye Dakar. V takový úspěch závodník týmu ORION - Moto Racing Group po zranění téměř ani nedoufal. „Ráno mě museli dostat do bot mechanici, skoro až násilím jsme to tam nasoukali. Fakt neuvěřitelné, krásný výsledek,“ usmíval se v cíli závodník, který za sebou nechal i jezdce továrních týmů.
Na svém kontě máte již tři starty na Dakaru. Organizátoři avizovali, že letošní ročník bude jeden z nejtěžších. Souhlasíte?
„Určitě. Z toho, co jsem zažil, je tento ročník opravdu nejnáročnější, a to fyzicky, psychicky i na techniku. Docela mě překvapilo, jaké je složení tratí, a jak organizátoři protáhli etapy. Letos se do bivaku zpravidla dostaneme mezi třetí až pátou hodinou odpoledne. Dřív jsme jezdívali už mezi dvanáctou a druhou. To je opravdu velký rozdíl.“
Někteří z vašich kolegů si stěžovali na technické problémy, které byly údajně způsobené nekvalitním palivem od pořadatelů. Vy osobně jste zaznamenal nějaký problém?
„Určitě tady ty potíže jsou. Organizátoři k tomu přistoupili tak, že nám na pumpách tankují nejprve do kanystrů, aby ukázali kvalitu benzínu. A pokud máme nějaké pochybnosti, můžeme si před nimi na tancovačkách vypustit i trošičku z nádrže a případně to s nimi prokonzultovat. Každopádně já osobně jsem zatím žádný problém neměl. S týmem teď pravidelně měníme palivové filtry, aby se to co nejméně zanášelo.“
Jaký byl váš zatím nejnebezpečnější zážitek na letošní rallye?
„To je určitě ten, po kterém jsem teď trošku zraněnej. Bylo to v 8. etapě. V roadbooku (soubor informací o trase) nebylo naznačené řečiště, které vyplavily deště. Byla tam větší díra, do které jsem sletěl tak, že jsem dopadl do ostré protihrany. Nohy se mi ze stupaček ohnuly a odnesla to pravá noha. Měl jsem ji pak včetně kotníku šíleně oteklou z obou stran. Snažili jsme se pro to udělat maximum a hodně ledovat. Pomohli i fyzioterapeuti. Doufám, že se to bude nadále už jen zlepšovat.“
Před dvěma lety vám zkolabovala játra. Znamená to pro vás na závodě nějaká omezení?
„Stalo se to tehdy během motokrosového závodu v Dalečíně, museli mě převézt vrtulníkem do nemocnice a vypadalo to, že se za řidítka už ani nekouknu. Naštěstí všechno dobře dopadlo a nabralo to úplně opačný směr. Dva měsíce po kolapsu jsem začal znovu trénovat a za tři měsíce závodit. I doktoři říkali, že je to zázrak. Jsem za to strašně moc rád a doufám, že už se to nepodělá zpátky. Žádná omezení v závodě nemám a vlastně bych ani nemohl mít. Musím se perfektně připravit a dělat vše na 100 až 120 procent. Dakar je opravdu nevyzpytatelný a dokáže dávat velké rány. Nejde prostě ubrat. Nějak se neomezuju ani co se výživy týká. Můžu jíst cokoliv budu chtít, jako každý jiný závodník.“
Dakaru se účastní závodníci s různými rozpočty. Kam se ve své kategorii, co se rozpočtu týká, řadíte vy?
„Podařilo se nám dostat někam za tovární jezdce. Rozpočet, kterým disponujeme my, mají tovární týmy desetkrát větší. Je to opravdu nesrovnatelné. My jakožto privátní tým se musíme neustále ohlížet, co kde a jak utratíme. Před tím, než se někam vydáme, musíme na to vždy shánět sponzory. Dakar se dá ale určitě absolvovat v uvozovkách i nízkorozpočtově. Takoví jezdci jedou jen s motorkou, jednou bednou a bez mechanika. Jsou smíření s tím, že si to zkrátka užijí a nepojedou na výsledek. Pokud to ale člověk chce brát pořádně, musí mít kvalitní mechaniky, dobré motorky, asistenční kamion se spaním a zázemím pro závodníky, nějaký mediální tým… Takže v tomto náklady rostou nahoru.“
Jak moc je složité sehnat peníze na Dakar?
„Já bych řekl, že v každém sportu je dnes těžké sehnat finance. Jedna věc je sehnat peníze na závod, druhá věc na přípravu. Nejzásadnější rozdíl mezi námi a továrními jezdci je počet najetých kilometrů během roku. Oni jich mají kolo 50 tisíc, já asi 2 tisíce. Tovární jezdci se několikrát za rok podívají do Dubaje a do Jižní Ameriky, kde testují. Dakar je velmi specifická disciplína, kterou nenatrénujete ve vojenském areálu v Bílovicích. Je potřeba za tou pouští přijet. Sehnat sponzory je opravdu klíčové a současně náročné. Aktuálně máme dva hlavní partnery, ale je i spoustu menších. Díky tomu to nějak zvládáme. Ale je to upřímně rok od roku těžší.“
Může i jezdec s malým rozpočtem dosáhnout na vítězství?
„Jak se říká, nic není nemožné. Bylo by to určitě krásné, ale celý náš tým je nohama na zemi a ví, jaké ty rozdíly jsou. Pokud všechno dopadne a jezdci z továrních týmů dojedou, můžeme se jim přibližovat, ale nemůžeme se je snažit předjíždět. Tohle nejde.“
