Preview GP Singapuru 2013: Velkolepá noční podívaná

Sezóna 2008 byla ve formuli 1 bohatá na závody na nových tratích. Po premiéře srpnové GP Evropy ve Valencii tehdy zamířil šampionát do zámoří k závěrečným čtyřem velkým cenám, z nichž hned ta první se uskutečnila na novém okruhu v Singapuru. Letos se zde opět v zářijovém termínu uskuteční její již šestý ročník.

Oficiální oznámení o konání v pořadí šesté velké ceny na asijském kontinentu bylo zveřejněno v květnu 2007. Bernie Ecclestone tehdy narazil na neochotu organizátorů z tradičních evropských zemí respektovat jeho neustále rostoucí finanční požadavky, vstřícnost naopak našel v bohatých asijských městech a státech, které neváhají podporovat finančně náročnou podívanou ze státní pokladny. Kromě toho svoji roli v odsunu závodů formule 1 mimo Starý kontinent sehrál zákaz tabákové reklamy v zemích EU.

Singapur – základní fakta

Ze zeměpisného hlediska je Singapur ostrovem, který od malajského poloostrova odděluje úzký průliv. Díky své poloze má po celý rok neměnné klimatické podmínky s poměrně vysokými teplotami a vlhkostí, tak jak to jezdci poznali již několikrát při GP v sousední Malajsii. V období monzunových dešťů bývá Singapur zaplavován množstvím velkých srážek.

Počátek historie města je datován do roku 1819, kdy jej založil Sir Thomas Stamford Raffles z Britské východoindické společnosti. Pro britská vojska mělo přístavní město velký strategický význam, proto o něj sváděla během druhé světové války tuhé boje s Japonci. V 60. letech se Singapur stal nakrátko členem Malajské federace, ale již v roce 1965 z ní vystoupil a od té doby zůstává nezávislou republikou.

Na ostrově se podařilo vybudovat významný letištní uzel mezi Evropou, Asií a Austrálií, což přispívá k multikulturnosti obyvatel Singapuru a také jejich vysoké životní úrovní. Město je uznávaným světovým finančním, obchodním a dopravním centrem. Ze čtyř a půl miliónu obyvatel je 76,8% Číňanů, 13,9% Malajců. 7,9% Indů a 1,4% ostatních národností, nejčastěji používaným jazykem pro vzájemnou komunikaci je angličtina.

Zavedení nového okruhu do kalendáře formule 1 by samo o sobě nebylo až takovým revolučním počinem. Od vzniku světového šampionátu v roce 1950 se v Singapuru ale poprvé jela velká cena automobilů F1 za umělého osvětlení a tak tomu bude i letos.

Přitom původním záměrem bylo uspořádání běžné Grand Prix s tradičním startem ve 14:00 hodin místního času. S blížící se premiérou ovšem postupně dozrávala myšlenka na večerní závod, který by odstartoval až ve 20:00 hodin, čemuž odpovídala pro Středoevropany vzhledem k časovému posunu pro ně obvyklá odpolední hodina.

Aby bylo možné spustit novou atrakci, bylo nezbytné městský okruh řádně nasvítit. Instalované zařízení dokáže vyvinout čtyřnásobnou intenzitu osvětlení, než jakou známe například z fotbalových stadiónů. Jeho výrobou byla pověřena italská firma Valerio Maioli, která své řešení poprvé představila v březnu 2008. Jeho základem jsou halogenová svítidla, každé o výkonu 2000 wattů, umístěná po čtyřech metrech v desetimetrové výšce nad dráhou.

Celkový instalovaný výkon na okruhu, dlouhém 5,073 km, dosahuje hodnoty 3,18 miliónu wattu. O zdroj energie se stará dvanáct nezávisle zdvojených generátorů. Právě zálohovatelnost zdroje a jeho nezávislost na místní síti byla základní bezpečnostní podmínkou, protože se v žádném případě nesmí stát, že by se nad tratí během závodu rozprostřela tma.

Od počátku se závod za umělého osvětlení setkával s kladnými ohlasy, ale také s ostrou kritikou. Zastánci vysokých bezpečnostních standardů při závodech formule 1 upozorňovali na řadu rizik, například na možné odrazy světla od mokré vozovky. Vycházeli totiž z velké pravděpodobnosti deště v době závodu.

Na to okamžitě zareagovali výrobci helem a připravili pro jezdce speciální typ přilby s hledím, pohlcujícím ostré odlesky. Přesun startu z odpoledních hodin na večerní čas přinesl ale také pozitivní dopad na práci týmů. Například mechanici se v neděli poprvé řádně vyspali, protože zahájení velké ceny bylo posunuto o šest hodin oproti běžným zvyklostem.

Jedinečnost singapurské velké ceny spočívá v nezvyklé hodině jejího startu

Singapur se stal 67. okruhem, na němž se v historii formule 1 konala velká cena mistrovství světa. Před tímto závodem si ve stejném roce premiéru odbyl další městský okruh ve Valencii, ale Singapur rozhodně představuje umělým osvětlením divácky větší podívanou. Atraktivitu dodává závodu i zajímavě koncipovaná trať.

Závodní vozy přejedou celkem 61krát Andersenův most na malý ostrov, který po Marina-Bay mostu opět rychlostí 260 km/h opustí. V posledním sektoru podjíždějí jezdci tribunu. Tím divákům připravují jedinečný zážitek, protože se k nim vozy blíží čelem a pak v rychlosti zmizí pod jejich nohama. Nejlepším místem k předjíždění je první zatáčka na konci cílové rovinky, kde jezdci zpomalí z 300 km/h před levopravou pasáží na 100 km/h a ještě mají před sebou ostrou vlásenku. Dalším vhodným místem k předjíždění je pak zatáčka číslo sedm.

„Svým charakterem je Singapur směsicí městských okruhů ve Valencii a v Melbourne,“ sděloval své první dojmy z asijské trati bývalý jezdec F1, Švýcar Marc Surer. „S dvěma mosty má tato trať o jeden více než Valencie a parkovou úpravou okolí se jí může rovnat jen australský okruh. Formule 1 potřebovala změnu. Řada nových tratí se podobá jako vejce vejci. Singapur ale nabízí divákům něco nového.“

GP Singapuru - plánek okruhu • Foto allianz.com

V mnohém singapurská trať připomíná Monte Carlo. Aerodynamické prvky jsou nastaveny na maximální přítlak a vozy jsou vybaveny snad všemi křídly, jaké mají týmy k dispozici. Díky množství zatáček, projížděných jen na druhý rychlostní stupeň, dosahuje průměrná rychlost na kolo 170 km/h.

Převážná část asfaltového povrchu měla původně horší úroveň, obvyklou právě u městských okruhů. Před prvním ročníkem byla přeasfaltována jen pětina délky celé trati, tedy přibližně jeden kilometr a bylo proto třeba počítat se silně omezenou mechanickou přilnavostí. Tomu odpovídaly dovezené směsi pneumatik. Bridgestone tehdy vsadil na měkkou a super měkkou směs.

Po dvou úvodních ročnících v roce 2010, kdy dostala trať po celé délce nový asfaltový povrch, vybral japonský dodavatel směsi super soft a medium. Předloni se Pirelli jako nový monopolní dodavatel pneumatik rozhodl pro kombinaci soft a super soft a u této volby zůstal i v roce následujícím. Pro letošek ovšem trochu přitvrdil a pro týmy nachystal vedle osvědčené směsi super soft směs medium.

Pro motory nepředstavuje Singapur jako většina městských trati vážné nebezpečí. Na plný plyn se jede málo, vzhledem k častému zrychlování z pomalých zatáček jsou ale kladeny značné nároky na převodné ústrojí. Proto mají převodovky krátké odstupňování.

Singapur má svou motoristickou historii

Přestože formule 1 zavítá do Singapuru teprve pošesté, má tento městský stát svou automobilovou historii. Na severu ostrova, v oblasti zvané Upper Thomson se pořádaly v 60. letech závody, jichž se zúčastnila řada slavných jmen. Tehdejší dráha, na níž se aktivně závodilo v letech 1961 až 1973, se dochovala dodnes.

Prvním vítězem v roce 1961 se stal Ian Barnwell s vozem Aston Martin DB3S, ale největší pozornost na sebe poutal hybrid, složený z šasi Lotus a motoru Ferrari, jenž místní vtipně označili jako Feratus. Nejúspěšnějším závodníkem na trati v Upper Thomson se stal Novozélanďan Graeme Lawrence, který zde v letech 1969 až 1971 dosáhl hattrick, pokaždé s jinou značkou vozu.

Jeho prvním vítězným autem byl McLaren M4A, který odkoupil od svého přítele Bruce McLarena, následoval úspěch na Ferrari 246 Dino po Chrisu Amonovi a poslední vítězství si zajistil na Brabhamu BT30 se čtyřválcovým motorem o zdvihovém objemu 1600 ccm.

V roce 2008 se velké závody do Singapuru vrátily. První singapurská GP, která se stala součástí mistrovství světa F1, byla očekávána s velkým napětím. Kulisu jí dotvořil bezpočet světel a atmosféra večerního závodu se postarala o přívlastek neobyčejnosti. Získala ale také přídomek skandální díky aféře crashgate, která vyšla najevo až po roce a jejímiž aktéry byli Nelson Piquet jr. a jeho tým Renault.

Po prošetření okolností havárie brazilského jezdce bylo potvrzeno, že francouzská stáj skutečně zmanipulovala výsledek závodu tím, že nehodu zinscenovala. Vynucený výjezd safety caru umožnil druhému jezdci Renaultu Fernandu Alonsovi, aby v premiérové GP Singapuru vyhrál. Přestože FIA vynesla několik trestů, kromě jiného i doživotní zákaz účasti na oficiálních akcích pořádaných automobilovou federací tehdejšímu šéfovi stáje Renault Flaviu Briatoremu, výsledky GP Singapuru 2008 ponechala v platnosti. Prvním vítězem závodu F1 za umělého osvětlení tak zůstal Fernando Alonso (Renault), s nímž na pódium vystoupali Nico Rosberg (Williams) a Lewis Hamilton (McLaren-Mercedes).

Ve druhém ročníku GP Singapuru (2009) musel na dráhu opět safety car. Tentokrát ale proběhlo vše korektně. Vítězství si zajistil po startu z pole-position Lewis Hamilton (McLaren), přestože ho v závodě zradil systém KERS. Soupeři mu zpočátku byli především Nico Rosberg (Williams), Sebastian Vettel (Red Bull) a Timo Glock (Toyota). Rosberg byl ovšem potrestán za přejetí bílé čáry po výjezdu z boxů a Vettel za překročení rychlosti v pit-lane, a tak druhou pozici překvapivě uhájil Timo Glock před Fernandem Alonsem (Renault). Důležité body pro konečný zisk titulu mistra světa si pátým místem zajistil Jenson Button (Brawn).

V roce 2010se z vítězství těšil Fernando Alonso (Ferrari), jako stín ho ale po celý závod provázel Sebastian Vettel (Red Bull). Tuto dvojici dělil od pronásledovatelů půlminutový náskok. Nejblíže jí byl v cíli třetí Mark Webber (Red Bull), který jako jediný z předních jezdců využil prvního vyjetí zpomalovacího vozu ke změně strategie a pak až do konce velké ceny mohutně finišoval. Nezastavila ho ani kolize s Lewisem Hamiltonem, kterou pilot McLarenu odnesl vyřazením ze závodu. Čest a body britské stáje tak zachraňoval čtvrtým místem Jenson Button. Za připomenutí stojí hasičská vložka Heikkiho Kovalainena, jehož Lotus vzplál po kolizi se Sébastienem Buemim (Toro Rosso). Finský jezdec si zachoval chladnou hlavu a sám požár zlikvidoval.

Když v roce 2011 projížděl cílovou rovinkou vítězný Sebastian Vettel (Red Bull), rozzářil temnou noční oblohu nad Singapurem pestrobarevný ohňostroj. Nebýt v cíli druhého Jensona Buttona (McLaren), mohla to být současně ohnivá oslava Vettelovy obhajoby mistrovského titulu. K ní mu ale zatím scházel jediný bod, přestože do konce sezóny zbývalo ještě pět závodů. Bohatý dvanáctibodový příděl si ze Singapuru odvážel tým Force India. To jej vrátilo do boje o pátou příčku, na níž až doposud pevně seděl tým Renault.

Zklamání prožívali u Ferrari. Pódium bylo tentokrát mimo dosah Fernanda Alonsa. Navíc Felipeho Massu provázela smůla, která jej odsunula až na jednu z posledních bodovaných pozic. Představu o lepším výsledku měli také u Mercedesu. Nehoda Michaela Schumachera, za níž si vysloužil od sportovních komisařů napomenutí, připravila německého jezdce o jisté body. Jeho týmový kolega Nico Rosberg také pomýšlel výše než na sedmou příčku cíli.

Ke GP Singapuru 2012 přijížděl Fernando Alonso (Ferrari) jako vedoucí muž průběžného pořadí. Bodově mu byl nejblíže Lewis Hamilton (McLaren), ten ale ve 23. kole odstoupil z první pozice. Další zamíchání kartami připravil dvojí výjezd safety caru, což vedlo k tak výraznému zpomalení závodu, že při vypršení dvouhodinového limitu zbývala ještě dvě kola z předepsaného počtu 61. Ta se samozřejmě už neodjela a závod skončil po 59. okruhu.

Bezchybnou jízdou, ale také vzhledem k vývoji velké ceny tak trochu se štěstím si dojel Sebastian Vettel pro druhé vítězství v sezóně před druhým Jensonem Buttonem (McLaren) a v cíli třetím Fernandem Alonsem. Maximálním ziskem bodů zkrátil v průběžném hodnocení Sebastian Vettel ztrátu na vedoucího Fernanda Alonsa o deset bodů a znovu se vrátil do hry o titul mistra světa. Na srovnání stavu s Alonsem mu scházelo 29 bodů. Tuto ztrátu ve zbylých závodech s překvapivou lehkostí překonal a nakonec se stal potřetí mistrem světa v řadě.