Preview GP Jižní Koreje 2013: Počtvrté a dost?

Korejský poloostrov patří k nejproblematičtějším oblastem světa. Od roku 1945 je rozdělen na dva přibližně stejně velké státy s diametrálně rozdílným politickým zřízením. Na severu se usadila komunistická diktatura, drtící vše svobodomyslné, na jihu se po vzoru Japonska pokoušejí Korejci úspěšně budovat vlastní ekonomiku, postavenou zejména na automobilovém průmyslu. K rozdělení jednoho národa na dvě zóny politického vlivu došlo hned na konci druhé světové války, což platí dodnes.

Přetrvávající napjatá situace ale není pro Korejce ničím novým. Už na konci 19. století se na Korejském poloostrově odehrávala řada bitev čínsko-japonské války. Tehdy zvítězila japonská armáda, ale pro Koreu jako království to svobodu nepřineslo. Následovala okupace, trvající až do kapitulace Japonska 15. srpna 1945. To už na severu čekala Rudá armáda, aby hned v srpnu obsadila sever poloostrova. Američané napochodovali na jižní polovinu počátkem září. Do konfliktu se zapojily Spojené národy a brzy následovalo politické potvrzení rozdělení dříve jednoho národa na dva samostatné státy.

Do velkého světa sportu vstoupila Jižní Korea Letními olympijskými hrami, konanými v roce 1988 v Soulu, které vešly do historie kromě jiného dopingovým skandálem vítěze sprintu na 100 metrů Bena Johnsona. V roce 2002 uspořádala Jižní Korea společně se svým bývalým koloniálním pánem Japonskem světový šampionát v kopané. Domácí tým, vedený Nizozemcem Guusem Hiddinkem, procházel turnajem nečekaně snadno a teprve v semifinále ho zastavili fotbalisté Německa. Třetí významnou sportovní korejskou událostí se stal od roku 2010 s napětím očekávaný vstup nového okruhu v Yeongamu do světa velkých cen.

O pozornost světových médií se pořadatelé první GP Jižní Koreje postarali ještě před příjezdem týmů F1 na závodiště. Korean International Circuit byl totiž uznán způsobilým jako okruh pro velkou cenu až v polovině října 2010, tedy necelé dva týdny před konáním závodu. Trvalé stíhání termínů provázelo celou výstavbu okruhu. Ve čtvrtek, pouhý den před úvodními dvěma volnými tréninky jezdily po dráze mohutné autojeřáby, povolané vojsko montovalo sedačky na tribunách a o několik metrů dál se do výšky tyčila jen z poloviny dokončená lávka.

Zázemí závodiště působilo celkově jako jedno velké provizórium. Podle pořadatelů mělo vyrůst kolem okruhu malé městečko, údajně s plnohodnotným servisem. To ale rozhodně nebyl případ úvodních dvou ročníků. Při premiérovém závodě se dokonce některé týmy, které váhaly s brzkým zajištěním ubytování pro své zaměstnance, musely spokojit s hodinovými hotely v nedalekém 60tisícovém městě Mokpo. Ti šťastnější si naopak pochvalovali, že pohodlí nadprůměrných hotelů s výhledem na moře je na velmi dobré úrovni, v některých případech lepší než jinde ve světě.

Podle architekta nových okruhů F1 Hermanna Tilkeho přispělo ke zdržení výstavby značnou měrou počasí. Vytrvalé monzunové deště způsobily, že trvalo nezvykle dlouho, než pozemek určený k výstavbě okruhu dostatečně vyschl. „Místo jsme vysoušeli déle jak rok.“ Okruh jako takový, vedený proti směru hodinových ručiček a obsahující množství různorodých typů zatáček, si ovšem týmy pochvalovaly.

„S přípravou na závod jsme začali před několika měsíci, hned jak FIA poskytla týmům údaje o dráze,“ popisoval v roce 2010 přípravu na nový okruh Alan Permane, tehdy hlavní inženýr Renaultu. „Na tomto základě jsme sestrojili digitální model trati a našli s našimi jezdci ideální stopu. Po úvodní simulaci jsme zahájili práci na optimalizaci úrovně přítlaku, nastavení zavěšení kol, světlé výšce a chování vozu v závislosti na množství benzínu v nádrži. Stále ale neznáme řadu dalších nezbytných údajů: přilnavost asfaltu, zvlnění povrchu nebo náklon zatáček. Přesto si myslím, že máme docela přesnou představu o okruhu ještě před tím, než na něj poprvé vkročíme.“

GP Jižní Koreje - plánek okruhu • Foto allianz.com

Co simulace o okruhu ale nikdy nedokážou nahradit, jsou reálné zkušenosti. Oproti předpokladu, podle něhož se za sucha měly časy na kolo pohybovat kolem 1:44 min, kroužili jezdci od úvodních tréninků v časech o 6 až 8 sekund rychlejších. Na plný plyn se jede po 60 % délky okruhu, naopak na brzdách stráví jezdci přibližně 20 % času. Vyšší je rovněž průměrná rychlost, oproti předpokladu 195 až 200 km/h dosáhl v první kvalifikaci Sebastian Vettel průměr 211,703 km/h. Nejvyšší rychlost kolem 320 km/h dosahují jezdci na 1.150 metrů dlouhé rovince mezi druhou a třetí zatáčkou. Z 18 zatáček je nejrychlejší osmá s rychlostí průjezdu přes 250 km/h. Naopak nejpomaleji monoposty pojedou ve třetí zatáčce, a to rychlostí 65 km/h.

Premiéra v Yeongamu tedy přinesla množství problémů a provizorních řešení. Před závodem v roce 2011 se pořadatelé pokusili o nápravu reputace. Na základě připomínek týmů došlo ke změně v osazení některých zatáček obrubníky. V zatáčkách číslo 16 až 18 před cílovou rovinkou byla zvětšena úniková zóna přesazením betonových zdí více dozadu. Tím se zlepšila bezpečnost a přehlednost tohoto úseku trati. Pořadatelé hýřili optimismem a očekávali během závodního víkendu celkovou návštěvnost až 200.000 diváků. Pro ně byly konečně vybudovány přístupové cesty, vzrostla kapacita hotelů a úroveň nabízených služeb.

„Věříme, že nás čeká o něco jednodušší řízení závodu, než jaké jsme prožili v minulém roce 2010. Tehdy jsme museli řešit řadu problémů,“ vzpomínal během druhého ročníku jihokorejské velké ceny ředitel závodu Charlie Whiting. „Okruh byl dokončen na poslední chvíli a ještě během tréninků se odstraňovaly závady. Doufejme, že tomu bude letos jinak. Jsme v tomto směru optimisté a věříme, že dojde k výraznému zlepšení.“ Při organizaci opět pomáhali dobrovolní traťoví komisaři z australského Melbourne, místní pomocníci ovšem mezitím prošli intenzivním tréninkem, aby postupně převzali jejich roli.

Ohlédnutí za předchozími ročníky:

2010: Přes všechny obavy měla premiéra na Korea International Circuit dobrou sportovní úroveň. Vlastní závod ovlivnilo počasí. Déšť způsobil, že se startovalo za safety carem. Ani to ale nepomohlo a závod musel být přerušen. I po restartu byly podmínky velmi obtížné. Mark Webber (Red Bull) ztratil na mokré trati vládu nad autem a vyřadil sebe i Nica Rosbera (Mercedes). Závod nedokončil ani Sebastian Vettel (Red Bull), zradil ho motor. Situaci využil Fernando Alonso (Ferrari) a zvítězil před Lewisem Hamiltonem (McLaren) a Felipem Massou (Ferrari).

2011: Ve druhé GP Jižní Koreje se vítězství dočkal Sebastian Vettel. A protože Mark Webber, rovněž na Red Bullu, dojel třetí, mohl se již v Yeongamu radovat jejich tým ze zisku Poháru konstruktérů. Celkově druhý skončil Lewis Hamilton (McLaren), přestože startoval z pole position. V nájezdu do čtvrté zatáčky po startu se ale před Brita dostal Sebastian Vettel a toto pořadí se již nezměnilo. Jedenkrát byl závod zpomalen. A to když v zápalu boje Vitalij Petrov (Renault) a Fernando Alonso (Ferrari) začali před jednou zatáčkou brzdit příliš pozdě a Rus se opřel do zádě Mercedesu Michaela Schumachera, jedoucího před nimi.

2012: V zatím posledním závodě na korejském okruhu sice Sebastianu Vettelovi (Red Bull) pole position uniklo 0,074 s, když jej předstihl jeho týmový kolega Mark Webber, ale nakonec se přesto úřadující mistr světa radoval z vítězství. Do vedení ve velké ceně šel hned po startu a po 55 kolech projel cílem jako její suverénní vítěz. Webberovi zůstalo druhé místo před Fernandem Alonsem a Felipem Massou (oba Ferrari). Brazilce přitom musel italský tým přibrzdit, přestože byl rychlejší než Alonso před ním.