Ve formuli projel Prahou. Coulthard přepral bulimii: Pomohl mi větší vůz
Naskočil do monopostu RB7 a rozjel se. Pražský Karlín v tu chvíli zasáhl ohlušující rámus. Bývalý pilot formule 1 David Coulthard zahřál srdce českých motoristických fanoušků. „Vždycky, když míjím budovy, říkám si: Štípněte mě,“ usmál se charismatický Skot v rozhovoru pro iSport TV. V něm se rozpovídal také o bulimii, kterou dřív trpěl. Dnes se těší dobrému zdraví a v Česku je častěji než v rodné zemi. Divákům v sobotu ukázal monopost o síle 750 koní. „Když mám šanci, přijedu vždycky. Lidé jsou tu otevření, přátelští.“
Zaslechl jsem, že jste v Praze více než ve Skotsku. Jak je to možné?
„Mám ve městě přátele. To je pro mě příležitost navštívit Prahu, která je jinak fantastická, což určitě sami víte. Když mám šanci, vždycky rád přijedu.“
Co máte na Česku a místních rád?
„Lidé tady jsou velmi otevření a přátelští. Nejsou nedostupní, respektují vás, cítíte se tu vítaní. A máte taky skvělou kulturu, ať už se bavíme o jídle, pivu, ale i dalších věcech, pro které se vyplatí sem zavítat.“
Taky jste tu před třemi lety projel ve formuli Karlův most a centrum města. Teď jste se vydal Karlínem. Zážitek?
„Vždycky, když dostanu příležitost míjet v monopostu významné budovy a památky, říkám si, aby mě někdo štípnul. Je to privilegium. V Česku sice není Velká cena, ale třeba to jednou přijde…“
Proč jste přijal nabídku spolupracovat s Red Bullem při exhibičních akcích?„Svoji poslední sezonu ve formuli jsem strávil právě v Red Bullu, kde jsem v roce 2008 končil. Vztah s týmem jsem si ovšem udržel až doposud. Vždycky jsem rád, když mě přizvou na podobnou akci. Pracuji v televizi, takže mi to pomáhá udržet se v závodním módu a vědět, jaké je nasednout do monopostu.“
Popište prosím cestu, kterou tým od vašich aktivních dob urazil.
„Získali skvělé úspěchy, Sebastian Vettel pro ně vybojoval tituly, navázal na něj Max Verstappen. V mých letech to bylo spíš o budování týmu, aby se lidé v něm dali dohromady. Teprve stavěli infrastrukturu a nyní jsou jednou z nejlepších stájí na světě.“
Co tehdejší stav týmu? Přece jen byl nováčkem ve startovním roštu.
„Podmínky ještě samozřejmě nebyly ve fázi, kdy by zvládli vyhrát šampionát. Ale nemůžu říct, že by měli neschopné lidi. Jen ještě neuměli tak dobře vytyčit cestu a směr. Dokázal to Christian Horner jako ředitel. Spojil zaměstnance a obstaral vítěznou strukturu.“
Zásadní věc, která Red Bullu otevřela cestu ke slávě?
„Jak se říká: pot, krev a slzy. Určitě zažili v prvních letech dost frustrace. Vize pana zakladatele Dietricha Mateschitze byla taková, abychom si získali respekt paddocku, ale chtěl taky vyhrávat šampionát. A ještě za jeho života se to Red Bullu skutečně podařilo.“
Sedl byste si do současných monopostů, kdybyste tu možnost měl?
„Preferuji určitě auta, která jsem sám řídil. Ta byla menší a celkově lehčí. Nyní mají monoposty hybridní motor a jsou mnohem těžší, kolem 800 kilogramů. V F1 jsou pořád nejlepší jezdci a jde o nejrychlejší závodění na uzavřených okruzích, ale přece jen, když zavítáte do Monaka, moc předjíždění neuvidíte. Vzhledem k velikosti aut to prostě není jednoduché.“
To vás štve nejvíc?
„Není to tak, že bych kvůli současným regulacím nedokázal usnout. Pořád jsem velkým fanouškem motorsportu a toho, co nám v F1 předkládají. Mezinárodní automobilová federace FIA i další instituce jsou pod tlakem, aby formule byly v budoucnu co nejvíc udržitelné. Chápu, patří to k moderní době, ale tím pádem jsou monoposty blíž rychlým sportovním autům. Dřív byl rozdíl mnohem markantnější. Na druhou stranu současná technologie je prostě fantastická.“
Není ovšem inženýrských pojmů moc?
„Věřím, že si někteří lidé myslí, že ve formuli je technologických aspektů až příliš a chtějí vidět hlavně závodění. Ale v tom případě mohou sledovat F2 nebo F3, třebaže se vždy najde tým a jezdec, který vyčnívá. Formule 1 naproti tomu reprezentuje tu nejlepší moderní technologii, kterou na světě máme. Je to vlastně jako s mobily. Pokud si pořídíte iPhone nejnovější generace, ale zůstane v krabici, těžko ho využijete. V F1 jsou nejrychlejší vozy a inženýrství je součástí soutěžení.“
Na závěr se zmiňme o vašem osobním problému z dospívání, kdy jste trpěl bulimií. Jak jste ji dokázal porazit a co byste poradil těm, kteří se s ním perou?
„Je to o síle mysli. Své tělo ovládáte sami. Já jsem to měl tak, protože jsem vyšší, musel jsem si udržovat váhu kvůli závodění (na motokárách). Něco jako žokej na koních. Pak jsem přesedlal na (větší) vozy a tlak v tomto směru naštěstí zmizel. Mohl jsem se vrátit k zdravému stravování. Každému bych řekl, že mozek ovládá tělo, a aby dělal dobrá rozhodnutí, musíte pít hodně vody, jíst třikrát denně nutričně bohaté pokrmy. Když se toho nedržíte, nepomůžete ani své psychice.“
