Abraham před závodem: Nemá mě kdo předjet. Jen safety car...

Přes veškeré trápení zůstalo Karlu Abrahamovi dost odhodlání do dnešního životního závodu i dost sil na černý humor. Rád odkýval, že z posledního místa na startu už ho nebude mít kdo předjet. „I když ještě je tam za náma safety car. Tak abychom to nezakřikli,“ zasmál se sám sobě.

Připravujete se psychicky na to, jaké to bude, až pojedete z posledního místa?
„Určitě mě to mrzí, mělo to být lepší. Každá pozice, o kterou se posunu dopředu, bude pro nás pozitivní a dobrá. Rád bych se zúčastnil nějakého souboje, třeba ve skupince čtyř jezdců. To je potom nejzábavnější. Tahle bych chtěl, aby závod probíhal pořád. Hlavně se rvát o pozice. Stejně tak to vidí i lidi na tribunách.“

Srazí z vás poslední pozice tlak, nebo ho naopak ještě zvýší?
„Já doufám, že to pomůže, že to nezhorší. Hodněkrát v MotoGP jsem se ocitl na posledním místě ihned po startu. Možná to tady bude výhoda. Když odstartuju, spíš se budu chtít soustředit, abych nikoho předjel. Jak moc se to povede, uvidíme zítra.“

Pořád platí, že víte, kde na trati stlačit čas a zrychlit?
„Je to pravda. Je to zároveň tam, kde jsem spadl, tedy na brzdění. Věděl jsem, kde je problém, ale mechanici mi k tomu řekli, že řešení na to není hned, a nestihli jsme to do kvalifikace opravit. Protože o ranní trénink jsme přišli, v té době pršelo. Jen mi řekli, že to je na brzdách, a že musím posunout dál brzdný bod. V kvalifikaci jsem jel přes limit a bohužel to nevyšlo.“

Proto jste spadl?
„Mrzí mě to, měl jsem dobře rozjeté kolo. Jsem naštvaný, protože právě o tomto problému, který způsobil pád, jsem věděl. Posunul jsem brzdný bod, jenže když jsem ho posouval dál, tak mi zase na nájezdu do zatáček ujíždělo přední kolo. Protože jsme to potřebovali zkusit, tak jsem jel, a nevyšlo to. Přestřelil jsem to.“

Byl jste přemotivovaný?
„Neřekl bych. Spíš jsem byl naštvaný, že to nejde, jak si představujeme, a chtěl jsem udělat kolo, na které vím, že máme.“

Vyčítal jste si ten moment hodně, když zbývalo po pádu dost málo času do konce kvalifikace a vás vezl skútr do boxu?
„Vzhledem k tomu, že to byla padesátka skútr, tak jsem si jen přál, ať ten kopec vyjede dřív, než kvalifikace skončí. Naštěstí to stihnul. Vím, že to tak asi nikdo nevidí, ale já i tým si myslíme, že poslední dvě kola po návratu na trať byla dobrá. Na to, že jsem měl motorku se starším motorem, na rozdíl od té, na které jsem spadl, tam byl motor od pátku nový. Škoda že nejel nikdo přede mnou, mohl jsem být ještě o nějakou desetinku rychlejší.“

Na jaké motorce tedy pojedete závod, když jste s koncem kvalifikace spokojený?
„Na té nové, na té rychlejší. Stoprocentně jistý si nejsem, musím se pobavit s mechaniky, ale nevidím důvod, proč nepoužívat tu rychlejší.“

A třeba i v dešti? Nahrál by vám během závodu tím, že by mohl zamotat situaci?
„Možná by to pomohlo, možná ne. Na mokru mě to baví, je to super. Jenže je to i hodně riskantní. Sami jste viděli, že spadli Hopkins a Stoner, a to i když jeli rovně. Tohle se mi tady stalo také na dvěstěpadesátce. Asi bych si radši vybral sucho.“

Co zkusit okopírovat Rossiho rituál a jít se podívat na start třídy do 125 ccm?
„Já chodím vždycky, i na 125 ccm i na Moto2. Je to dobré dělat a chodí tam skoro všichni, ne jen Rossi. Na každém okruhu zhasínají světla jinak a my se jdeme ze zajímavosti podívat, jak dlouho mají červené rozsvícené, než zhasnou. To se může vždycky hodit.“

Stihl jste se během tréninků dívat na tribuny, kde už bylo hodně diváků?
„Viděl jsem svoje fanoušky hlavně na tribuně C. V neděli budou asi na déčku, tam bude i fanklub. Viděl jsem je a doufám, že mi budou dál věřit. Když jsem mával, hodně lidí mi mávalo zpátky. Přeju si, aby se jim to líbilo.“