Aleš Dryml, jeden z nejúspěšnějších českých plochodrážníků, ukončil ve 37 letech kariéru. Definitivně. I kvůli synovi, kterému bude v prosinci rok. „Co si budeme povídat, plochá dráha není úplně nejbezpečnější sport a po narození syna se mi změnily priority,“ říká Dryml. „Musím myslet hlavně na něj.“
Všeříkající je historka z letošní sezony. Když se Aleš Dryml chystal na jeden ze svých závodů, v šatně se k němu přitočil mladší kolega. „Ty jo, doufám, že až budu končit, nebudu vypadat jako ty. Vždyť jsi samá jizva...“ Typicky černý plochodrážní humor. „Je to tak,“ usmívá se Dryml. „Já jsem vždycky říkal, že se snažím nepadat, ale občas jsem k tomu přišel jako slepý k houslím.“
Pády a zranění radši nikdy moc nepočítal. Aby se po nich vůbec dokázal na motorku vrátit, vytočit motor na plné obrátky a znovu stroj poslat do nepatrné skulinky mezi nažhavenými rivaly. Několikrát měl namále, po těžké havárii z roku 2006 v Oxfordu byl několik dní v komatu.
„Tuhle havárii dokonce stáhli i z YouTube, byla fakt ošklivá,“ líčí Dryml. Jeho mladší bratr Lukáš ukončil kariéru před dvěma lety. Aleš jej teď následoval. „Když jsem zpětně na internetu viděl třeba můj pád z Ruska před třemi lety a u něj komentář ve stylu - jak mohli bratři Drymlové přežít? Zázrak! Musel jsem tomu dát za pravdu. Po narození syna mám jiné priority. Nejsem nejmladší, nějaké pády za sebou mám, takže se musím dívat dopředu. Jít dál a jiným směrem.“
VIDEO | Podívejte se na jeden z Drymlových pádů, tenhle se udál v Rusku
Na ploché dráze Dryml vybojoval řadu úspěchů. Je vicemistrem světa v soutěži družstev (1999), mistrem Evropy v soutěži jednotlivců (2012), čtyřnásobným mistrem Evropy v soutěži dvojic (2004, 2007, 2009 a 2010) nebo vicemistrem světa do 21 let (1999). Klubové tituly slavil v Anglii, ve Švédsku i v Polsku. Sám se snažil jezdit pokud možno bezpečně. Gentlemansky. I když se pochopitelně také nevyhnul tomu, že občas někoho „sestřelil“.
„Nějaké ťukance byly, jednou jsem k zemi poslal i bráchu,“ usmívá se. „Ale za to si mohl sám, protože jsem byl o půl motorky vepředu a stejně to na mě položil... Tak vylítnul. Ale bylo to jen takové ťuknutí, žádné prasárny jsme si nedělali. Na závodech jsme vždycky drželi při sobě.“
Jak na úspěšnou kariéru vzpomíná?
Proč se ji rozhodl ukončit?
Kolik motorek si nechá na „důchod“?
Bude i jeho syn Aleš pokračovat ve šlépějích svého dědy a táty?
A kde jsou nejbouřlivější plochodrážní fanoušci?
To vše si přečtěte v rozhovoru s Alešem Drymlem ve čtvrtečním Sportu!
