Na začátku září si český tým Bohemia Energy racing with Scuderia Praha s posádkou Josef Král-Jiří Písařík-Matteo Malucelli dojel ve čtyřiadvacetihodinovém závodě v Barceloně s vozem Ferrari 488 GT3 pro celkové desáté místo, které znamenalo titul evropských šampiónů s vozy GT3 v seriálu 24H Series. A to je pořádný úspěch. „Všichni odvedli skvělou práci, jsem rád, že jsme titul konečně vyhráli,“ řekl na tiskové konferenci Král.
Sezona 2019 byla pro vás s týmem Scuderia Praha v 24H Series suverénně tou nejlepší. Jak jste si ji užil?
„Byla, to máte pravdu, ale už ty předchozí dva ročníky se velmi povedly. Na druhou stranu nám v nich chyběla trocha štěstí, a díky tomu, jak je ten bodový systém nastavený, jsme tuto sezonu vyhráli o jediný bod. A to i přesto, že jsme vyhráli čtyři z pěti závodů. Mohli jsme zvítězit už v letech předtím, ale kvůli tomu systému to prostě nevyšlo…“
Kde jste se k celkovému vítězství nastartovali?
„Myslím si, že to začalo v Dubaji, kde jsme skončili celkově na třetím místě. To byl velký úspěch. Byli jsme první Češi, kteří se tam kdy v kategorii GT3 dostali na stupně vítězů. Ve zbytku sezony jsme vlastně vyhráli všechno, co šlo, až tedy na Barcelonu. Všichni kluci odvedli skvělou práci.“
Dubaj patří mezi nejtěžší závody v seriálu vůbec. Není moc dlouhý a vozů na trati bývá téměř sto, navíc vzhledem k době pořádání závodu bývá během něj hodně dlouho tma. Jak to vidíte vy, patří mezi to nejtěžší, co absolvujete?
„Je to minimálně srovnatelné se čtyřiadvacetihodinovkou ve Spa. Ta tma paradoxně tolik nevadí, člověk si na ni totiž zvykne a pak zjistíte, že zajíždíte stejné časy ve tmě i ve dne. Ale myslím si, že pro spoustu závodníků je to náročný závod z toho důvodu, že na trati potkáváte i dost amatérů, kteří ho chtějí absolvovat proto, aby si mohli říct, že něco takového dokázali. Hlavně v noci je to pak náročné, neustále se musíte snažit předvídat, protože řidič před vámi může udělat úplně cokoliv.“
V evropské části sezony váš tým dokázal čtyřikrát v řadě vyhrát a završil vítězný hattrick v Portimau. Které z vítězství bylo pro Scuderii tím nejnáročnějším?
„Všechna byla těžká, ale výš ční asi to Portimao, které je skutečně fyzicky náročné. To je vždycky masakr. Nebývá tam tolik aut, ale teploty jsou hodně vysoké a trať je hodně nahoru-dolu, takže skutečně velká makačka. Na posledních šest hodin už se jen dohadujeme, kdo pojede, protože tělo už fakt bolí.“
V této sérii je tedy jasně vidět, že motorsport není rozhodně jen o závodění, že?
„Fyzička je klíčová. Já už mám návyky z dob ježdění ve formulích, i když tehdy jsem měl tak o deset kilo méně. Denně naběhám 10-15 kilometrů, do fitka chodím jak jen to jde a jsem vlastně v neustálém zápřahu. Před 24hodinovým závodem je nutné upravit stravu, dostat do sebe hodně minerálů, abyste se neodvodňoval. Třeba Jirka Písařík , který dělá ironmana a je v neskutečné formě, nedošel po závodech v Barceloně ani na stupně vítězů a zkolaboval. A my jsme tak s Matteem stáli na podiu sami dva.“
Vy se tu teď během rozhovoru perete s rýmou, šlo by v takovém stavu odjet tak náročný závod?
„Jakmile si sednete za volant, tak podobné věci vypnete. Adrenalin a soustředění vás k tomu donutí. Ve Spa mi například také nebylo moc dobře, ale dá se to zvládnout.“
Zpět k sezoně, v březnu jste dokázali vyhrát dvanáctihodinový závod v italském Mugellu, jaké to mělo v Itálii ohlasy?
„Bylo to super. Měli jsme tam podporu přímo od Ferrari, i mediální, takže se všechno hned tlačilo do světa. A protože jde o trať, která patří Ferrari, je fanouškovská podpora ještě podstatně větší. Občas mě lidí i poznají, nosí mi k podpisu moje fotografie ještě z formulí. Navíc Ferrari v Itálii… To je vždy nejvíc obložené auto lidmi.“
Na závěr sezony jste měli už titul nadosah, ale v posledním závodě v Barceloně vás postihly technické potíže. Bylo to celé hodně stresující? Prvenství jste ještě mohli ztratit…
„To byly velké nervy. Když to přišlo, řídil zrovna Jirka a hrozně nadával, tak jsem ho hned šel střídat. Sedl jsem do vozu a během asi čtyřiceti minut, co se opravovalo, jsem se nehnul. A už mi šrotovalo v hlavě, že když nevyjedeme, tak nemáme titul. Potřebovali jsme tuším asi dvě hodiny, abychom byli klasifikováni, takže tam jsme se rozhodli, že kašleme na výsledek závodu, že to chceme hlavně dokroužit a urvat titul.“
Mrzí vás, že se příští rok nevrátí 24H Series do Brna?
„Samozřejmě, vždycky je fajn závodit před domácím publikem. Já osobně mám navíc Brno hrozně rád. Snad to vyjde další rok. Bohužel čtyřiadvacetihodinovka se asi nevrátí nikdy, okolí si tam na ni hodně stěžovalo, poloviční zápřah možná… Ale je to škoda, v Čechách je přece jen mezinárodních závodů moc málo.“
Tým Scuderia Praha má za sebou i díky vám fantastickou sezonu. Co by ji mohlo ještě trumfovat?
„Nejlepší by bylo celé to zopakovat, nebo se posunout někam dál. To hodně záleží na Jirkovi, jaké on bude mít cíle a mety, a co tomu bude chtít obětovat. Závodění není jen o penězích, ale hodně také o času, kterého má relativně málo. I proto si myslím, že teď nás čeká taková neutrální sezona, a pak se uvidí. Já jsem hlavně rád, že jsme v této sezoně dokázali vyhrát titul.“
