Pochází z Příbrami, je mu 37 let a pracuje jako záchranář. Vedle svého zaměstnání se věnuje také sajdkárkrosu. Nejde přitom jen o víkendový koníček. Je nejlepším českým jezdcem a žhavým aspirantem na titul mistra světa. I přesto jeho jméno znají jen opravdu skalní fanoušci. „Náš sport stojí na okraji. I to byl důvod, proč už jsem přemýšlel, že dál už jezdit nebudu," přiznává český závodník Ondřej Čermák.
Sezona Ondřeje Čermáka vyjde minimálně na 3 miliony. K tomu musí chodit do práce na směny, starat se o rodinu a v neposlední řadě pečovat o bolístky, ke kterým přišel kvůli sajdkárkrosu. I přesto se své vášně vzdát nehodlá. Ve svém sportu patří mezi naprostou elitu a letos si se svým nizozemským parťákem dělá zálusk na titul mistra světa.
Jak jste se k tomuto neobvyklému sportu vlastně vůbec dostal?
„Táta si trochu čuchnul k řídítkům v motokrosu a brával nás s bráchou s sebou dívat se na závody. Pamatuju si, že jsem sajdy viděl poprvé, když mi bylo asi pět let a bráchovi sedm. A tyhle šílené stroje nám v těch malých hlavičkách nějak zůstaly."
Takže vás s bratrem přivedl k sajdkárkrosu táta.
„Svým způsobem. Když jsme byli s bráchou starší, tak jsme ještě s bratrancem, který nám později dělal mechanika, koupili na tajňačku nějaký střep sajdy. Dali jsme to svépomocí dohromady. Táta na nás nejdřív koukal jak na blázny, co s tím chceme dělat."
A co teprve musela říkat maminka…
(směje se) „Ženský mají na tyhle věci svůj náhled, to je jasný, ale rodiče byli skvělí. Oba nás podpořili. I když to byla šílenost, bylo to nebezpečný a stálo to hodně peněz, tak nás vždycky podpořili. V tom dorosteneckém věku tu podporu rodičů potřebuješ a my jsme ji s bráchou vždycky dostali. U mě to bylo ještě umocněný bráchou, protože narovinu - kdybych ho neměl, nikdy bych se do špičky sajdkárkrosu nedostal."
V jakém věku jste s bráchou začali jezdit?
„Já začínal v šestnácti, brácha je zhruba o rok a půl starší. Časem jsme se dostali na špičku v Čechách. Jsme několikanásobní mistři republiky v různejch kategoriích. Jeli jsme několikrát seriál mistrovství světa. Náš největší společnej úspěch je celkové páté místo v roce 2016. To jsme několikrát stáli na bedně v závodech MS. To bylo fakt úžasný."
Co tento sport na vrcholové úrovni obnáší? Na zbohatnutí to zřejmě úplně není…
„Nikdo, co já vím, se tím neživí. Jen úzká špička si může dovolit nemít v průběhu sezony běžné zaměstnání. V našem sportu pořád přetrvává spíš takový punk. Kluci to dělají ve volném čase, většinou za co nejmenší náklady. Nemá to podporu továrních týmů. Sajda má samozřejmě nějakou homologaci a parametry, ale děláš si jí vlastně sám. Podpora značek typu Yamaha, Kavasaki… nic takovýho tam není. My si v uvozovkách hrajeme na profi sport, ale pořád honíš peníze a chodíš do práce, protože si tím nic nevyděláš."
Na kolik vyjde jedna sezona?
„To je různé. Někdo to má opravdu jako velkého koníčka a snaží se náklady maximálně srazit. Základ je motorka. Nová stojí zhruba půl milionu. Od toho se pak odvíjí další věci. Záleží taky na tom, jestli pojedete seriál s jednou nebo dvěma motorkami. S jedním nebo třemi mechaniky. Se zázemím pro sponzory, s hezkým kamionem... Obecně se ale dá říct, že se náklady pohybují od tří do deseti milionů na sezonu.
A co tato disciplína obnáší po sportovní stránce? Tréninky a podobně…
„To je taky jak u koho. Já do toho naskočil jako kluk, a to je moje velká výhoda. Mám to pod kůží. Tehdy jsme s bráchou přišli ze školy, hodili jsme taškou, začali dělat na motorce, pak jsme na ní skočili a jezdili jsme klidně čtyřkrát, pětkrát týdně trénovat. Dneska už to samozřejmě nejde, ale musí to jít jinak. Takže se udržuju samozřejmě ve fyzické kondici v posilovně. Přes zimu nějakých 120 tréninkových jednotek, což je docela masakr. Já dělám na záchrance, denní, noční směny a týdně musíš dát nějakých 10 hodin tréninku. Po noční ani nejdu spát, do toho malý děti, takže žádná legrace. Člověk se nenudí."
A co zranění? Ten sport nevypadá na první pohled úplně bezpečně…
„Já osobně jsem byl zraněný hodně. Dlouhý skok do protisvahu, šlápnul jsem na zem a měl jsem rozdrcenou patu s prognózou, že už nebudu chodit. Ale je to hlavně o hlavě. Drobný bolesti v noze po jízdě mám, trochu kulhám. Kotník je unavený, ale s drobnou bolestí to jde. Pak samozřejmě plastiky vazů v kolenech, menisky, nějakej ten zánět. Ale ortoped říká, že dokud budu cvičit a chodit, tak to na protézu není."
Jak tedy vypadá příprava závodníka, který letos aspiruje na mistrovský titul?
„Hodinu denně v posilovně, hodinu na válcích. No a před sezonou samozřejmě příprava na motorce. Teď jsme s Etienem měli v únoru tři turnusy ve Španělsku po třech, čtyřech dnech. Ty svaly jsou pak utažený, připravený na závody a člověk si to od začátku užívá. A v tom je ten profi přístup. Někdo si vleze na mašinu více méně až na závodě a pak se z toho to tělo tři dny dostává. A hlavně je to vidět v cíli. Kdo naježděno má, a kdo ne."
Zmínil jste jméno čtyřnásobného mistra světa Holanďana Etiena Baxe. Loni to byl váš soupeř, letos parťák. Jak to?
„Loni jsem jezdil s Julianem Veldmanem, se kterým jsme skončili celkově třetí. (Historicky první umístění českého jezdce sajdkárkrosu na stupních vítězů v seriálu MS.) No a po sezoně už jsem to chtěl nadobro zabalit…"
Ale…
„Dostal jsem nabídku od Etiena a nakonec jsem si to rozmyslel."
Takže jste dostal nabídku od úřadujícího mistra světa. To se asi nestává úplně každý den. Rozmýšlel jste se dlouho?
„Předně jsem to vůbec nečekal. Byly nějaké indicie. Jeho spolujezdec po sezoně podepsal jinde a ty víš, že kluků, který by mohli naskočit na sajdu ve světový úrovni zase tolik po ulici nechodí. Pak mi kamarád z Rakouska říkal, že dal Etienovi moje telefonní číslo. Pořád jsem ale spíš myslel, že už vážně nepojedu. Rodina, práce, zdraví, věk, to všechno už musíš zvažovat."
Co rozhodlo?
„Já ten sport miluju od šestnácti let a můj prvotní sen, když jsem si na tu sajdu poprvé sednul, byl, že jednou budu mistr světa. Tak jsem ani nemohl říct ne. Nekývnout na to, když jsem na tom fyzicky ještě dobře, cítím se dobře, mám podporu rodiny, to prostě nešlo. Loni jsem byl s Veldmanem třetí a teď je šance to posunout úplně na vrchol.
Takže nic jiného, než titul nebererete?
„Je to tak, asi to nemá cenu zastírat. Možná to někde před závodem takhle říkat nebudu (směje se), ale jinej cíl vážně nemám. Takže na konci chci mít jedničku."
Nemrzí vás někdy, že jsi absolutní světová špička, ale v disciplíně, která stojí na okraji?
„Narovinu - fakt mě to štve! Hrozně. I to byla jedna z věcí, proč už jsem nechtěl dál jezdit. Najednou si člověk říká, a proč vlastně? Já si za to nepotřebuju kupovat drahý auta a stavět baráky. Ale občas by někde mohla být alespoň zmínka."
Dva závody MS se jedou v Česku. V Lokti a Dalečíně. Těšíte se?
„To se ani nedá říct jak moc. Po dvou letech konečně bez covidových omezení. Asi je to vážně moje poslední sezona, tak se těším, že to bude se vším všudy. Že přijdou lidi, trochu to zvedne povědomí o tomto sportu a užiju si to. Vidět sajdkárkros na živo je fakt neuvěřitelný zážitek, i když vám to třeba nic neříká. Tradičně v neděli, na tom se nic nemění, 22. května v Lokti a 4. srpna v Dalečíně. Jedeme na titul, bude se na co dívat."
Do Lokte nad Ohří se vrací MSNa legendární 1 586 metrů dlouhou trať v Lokti nad Ohří zamíří o víkendu 21. a 22. května kolotoč mistrovství světa FIM v sajdkárkrosu. Po úvodním podniku v holandském Markelu je na čele šampionátu dvojice Nizozemec Etienne Bax s českým spolujezdcem Ondřejem Čermákem. Na startu bude 42 posádek v MS sajdkárkrosu a 25 posádek v rámci doprovodného ME quadů. V tomto závodě bude startovat i šesnáctiletý český talent Jan Brhel.
Kalendář MS v sajdkárkrosu 202224.dubna GP Markelo-Holandsko |
