Hledám příčiny svých nezdarů

A když jej v poslední Velké ceně sestřelil švédský mladík Fredrik Lindgren, bál se, že už nevstane.

„Co udělal Lindgren, to byla prasárna!“ zlobí se Lukáš Dryml ještě teď. „Měl dost místa, ale ještě mi tam dal loket a sestřelil mě. Byl jsem domlácený. Těžký úder do hlavy. Motorka? Na šrot. Sotva jsem se byl schopen zvednout.“

Vyjel jste pak po Lindgrenovi? Vyříkali jste si to?
„Vzal jsem to profesionálně, odešel jsem v klidu z dráhy a snažil se soustředit na další jízdu. I když jsem byl hrozně pomlácený. Až když sám drze přišel a začal mě obviňovat, že jsem pád zavinil já! Tak to jsem ho odpálkoval.“

Bylo mezi vámi a vaším kolegou něco z dřívějška?
„Je to mladý závodník, chce výsledky za každou cenu. Kolikrát jede přes hranici. Ve Švédsku jsem s ním v jednom týmu a dokonce jsme spolu ze začátku sezony jezdili ve dvojici! Jenže mi to nevyhovovalo. Kolikrát jsem se mu snažil pomoct, udělat místo, aby se dostal pode mě a my jezdili opravdu ve dvojici a nepustili před sebe soupeře. Ale on toho začal využívat, předjíždět. Aby on sám vyhrál. Nefungovalo to. Po pár horších závodech, kdy jsme si to občas nedarovali, jsme šli od sebe.“

Elitní seriál jste rozjel skvělým šestým místem ve Slovinsku. Pak ale následovaly tři nevydařené závody. Proč?
„Horší už to skoro nemohlo být než v těch posledních třech závodech! Měl jsem vyšší cíle. Proč to tak bylo? V Lešně jsem se netrefil vůbec s motorama, vůbec mi to nejelo. Motorky byly překoňované, nemohl jsem získat rychlost. Na startu ani na okruhu. To samé pak v Göteborgu, byl jsem úplně mimo správné naladění. V Kodani jsem si na motorky nemohl stěžovat, jenže jsem tam byl v nesprávný čas na nesprávných místech. Vrcholem pak bylo, jak mě trefi l Lindgren.“

V úvodním závodě vám ale motorka jela parádně. Jak to, že najednou nejede?
„Jiná dráha. Ve Slovinsku byla hlubší, bylo na ní víc materiálu, byla državější. Kolo se mělo do čeho opřít. Tam byl výkon potřeba a jelo mi to skvěle. Na dalších naopak. Měl jsem spíš výkon snížit, aby se zadní kolo tolik neprotáčelo a motorka šla dopředu“

Z laického pohledu by člověk řekl, že čím silnější motorka, tím lépe.
„Plochá dráha je specifi cká. Ne pokaždé je výkon úplně potřeba. Nejdůležitější je dostat výkon motoru zadním kolem na dráhu. A ne, aby se protáčelo na místě.“

Podmínky jsou ale stejné pro všechny jezdce. Znamená to, že mají lepší ladiče?
„Na ladiče se nevymlouvám. Já jsem to špatně odhadl, já jsem to netrefil. Byl jsem unešený, že mám tak výkonné motory. Letělo mi to ve Slovinsku i v Polsku v lize, nechal jsem se unést.“

A není to tak, že jste po výborném prvním závodě polevil?
„Naopak, s jídlem roste chuť. Příprava a začátek byly ohromný, ale pak to bylo úplně zlý. Navíc jsem brzy po pádu v Kodani měl další velký karambol ve švédské lize. V plné rychlosti jsem udeřil nohama do řídítek, bylo to na polámání. Měl jsem ohromné štěstí, ortézy to jakž takž udržely. Mám ale nohy děsně oteklé, plné krve, kolena fialové... Hlavně je tam podezření na poškození kolenních vazů. To mě trápí. Týden jsem si dal pauzu, a kdyby se nejelo další Grand Prix, tak ještě pauzíruju. Snad to půjde.“

V sobotu se pojede v Cardiffu. Je to pro vás pravé místo na otočení špatné série?
„Dráha nebude úplně v pohodě, malá, tvrdá, děravá... Jako každý rok. Hlavně musím doladit motorku na start, držet stopu. A taky věřit, že vydrží zdraví. Pak věřím, že to zase půjde.“