Takhle tohohle vytáhlého chlapíka neznáte. 217 centimetrů vysoký pivot Ondřej Balvín v utkání proti Francii vystoupil ze svého království pod košem a dvěma trojkami přispěl k nečekané české dálkové smršti na úvod zápasu. Ve španělské ACB lize přitom za jedenáct let dlouhou kariéru pokus za tři body vyzkoušel jen třikrát. Vždycky neúspěšně…
Trojku jste zkoušel i proti Íránu, čím ta změna?
„Je to tím, že třeba ve Španělsku mě trenéři nikdy nenechali střílet. Já jsem už od mládeže trojky čas od času střílel. Chápu, že to trenéři nemají moc rádi, ale nároďák je něco jiného. Tady ten prostor mám, Neno (trenér Ginzburg) mi v tomhle věří, takže když jsem volný, nebojím se vystřelit.“
Proti Francii jste v úvodu nebyl sám, jen za první čtvrtinu tým trefil osm trojek, byl to plán?
„Ne ne, to jsou situace, které tak vyšly podle jejich obrany. My jsme se na to speciálně nepřipravovali. V prvním utkání se nám ani trojky nedařily. Tohle byly situace vycházející ze hry a na začátku nám to takhle padalo.“
Proč pak dálková střelba přestala fungovat?
„Ukazuje se jejich kvalita, mají prostě dvanáct borců, každý z nich může zahrát. My máme trošku užší rotaci, když vypadne hráč jako je Vojta (Hruban), tak to je hodně poznat. Snažíme se jít na maximum, ale oni pořád jedou jako energizer a bohužel byli schopní se s tím vypořádat o dost líp než my.“
Francouzi prostor pod košem pořádně utěsnili, bylo tam hodně tvrdé?
„Tohle k basketu patří, a jestli člověk chce hrát nejvyšší mety, tak to tak musí brát. Většina z nás, co hrajeme v zahraničí, jsme na to zvyklí. Obrany jsou tvrdé, nekompromisní. A věřím, že i když jsme měli hluchá místa v obraně, tak jsme taky nedali ani centimetr zadarmo.“
Zápas vám po poločase utekl z dosahu, věřili jste pořád, že je šance ještě s tím něco udělat?
„Věřím, že jsme se snažili jít do toho na maximum každou čtvrtku. Měli jsme i úsek v té poslední, kdy jsme začali stahovat. Ale, bohužel, oni tím, jak jedou, střídají všechno, tak můžou vyvinout nátlak, který my chvilkami nejsme schopní ustát. A podle toho dopadl zápas.“
Jak jste se na hřišti cítil vy? Dal jste 18 bodů, měl osm doskoků…
„Jo, jsem sice spokojenej, ale na nároďáku člověk nepřemýšlí, kolik dává, co doskočí. Hraje se pro týmový úspěch, který chceme zvládnout. Jsem rád za ten zápas, ale víc nad tím nepřemýšlím, když to není podtrhnutý výhrou.“
Ve skupině jste spadli na třetí místo, z kterého se dá stále postoupit do čtvrtfinále. Sledujete vývoj v ostatních skupinách?
„Asi můžeme teoreticky trochu spekulovat, ale spíš je to zbytečné. Nejdřív se musíme soustředit na náš zápas a potom můžeme přemýšlet nad tím, co bude potom. Nejdřív odehrát zápas proti Američanům, uvidíme, jestli jsme ho zvládli a pak můžeme kalkulovat. Do té doby zbytečné.“
Bude to pro vás v sobotu výjimečná chvíle, hrát na olympiádě proti Američanům?
„Spíš jakýkoliv zápas na olympiádě je výjimečný, samozřejmě podtrhnutý tím, že hrajeme proti Američanům – favoritovi favoritů. Ale nemůžeme nad tím přemýšlet. Hráli jsme s nimi na mistrovství světa, každý rok mají jiný tým, jiné hvězdy. A jestli budeme přemýšlet nad tím, že hrajeme zrovna proti Durantovi nebo komukoliv jinému, tak to není cesta.“
Dá se Amerika porazit?
„Každý se dá porazit, když máte super den a oni fakt špatný. Neříkám, že ze sta zápasů bychom mohli jeden vyhrát, ale taková je realita. Víme, o co hrajeme, půjdeme do toho naplno. Nemáme co ztratit."
