Po dlouhých třinácti letech je česká lukostřelba zpátky na olympiádě. Třiadvacetiletá Marie Horáčková v Tokiu přidá do rodiny další účast na Hrách. V roce 2008 v Pekingu závodila její maminka Barbora, která zemřela před třemi lety. „Je to hezké. Byla tam motivace: Mamka byla na olympiádě, chtěla bych to dokázat taky,“ říká Horáčková. Její sport, to jsou vypjaté rozstřely kdo s koho. Cílem je ze 70 metrů zasáhnou desítku o velikosti jablka.
Na pařížském letišti bylo veselo. Zdeněk Horáček musel z rozhodujícího kvalifikačního turnaje o olympiádu zmizet ještě před rozuzlením.
„Bylo to srandovní. Určitě celé letiště vědělo, že střílím,“ vzpomíná s úsměvem jeho dcera a svěřenkyně Marie. „Má obrovskou radost. Když teď všechno zařizujeme, má úsměv na tváři.“
| HORÁČKOVÁ NA OH | |
| 23. července | kvalifikace |
| 27. – 29. července | 1. a 2. kolo |
| 30. července | osmifinále - finále |
Rodinný tým to zvládnul a vrátil českou lukostřelbu na olympijské hry. Horáčková v klíčovém rozstřelu porazila Mongolku Urantungalag Bišindeeovou.
„Byla jsem hodně smutná z předešlého dne, kdy jsme se s holkama nekvalifikovaly v týmu. Resetovala jsem si hlavu a nastavila ji tak, že tu letenku chci. V ten den klaplo, co mohlo. Měla jsem fakt dobré mentální nastavení. Takhle dobře jsem eliminace ještě nestřílela,“ líčí Horáčková. „Emoce musíme držet na uzdě, teď jsem je mohla pustit. Došlo mi: Jo, já jsem to dala! Druhý den jsem startovala na kvalifikaci závodu Světového poháru. Cítila jsem se, jako bych týden v kuse byla na nějaké párty a měla kocovinu. Všechno to bylo zapříčiněné tím adrenalinem.“
Vzrušení a napětí je s moderní lukostřelbou srostlé. Stejně jako mnohé další tradiční olympijské sporty se přizpůsobila nové době a šla vstříc televiznímu fanouškovi.
V lukostřelbě se střílí z mety na 70 metrů vzdálený terč, jenž má v průměru 122 centimetrů. Barevně odlišená kola označují bodové kruhy. Bílá je pro jedničku a dvojku, žlutá pak pro devítku a desítku. Ta má v průměru jen 12,2 centimetru, což je velikost většího jablka, možná podobného, na které kdysi pálil lidový hrdina Vilém Tell. Ten samozřejmě střílel z kuše.
„V tréninku nestřílíme nic než žluté desítky, devítky. Před vrcholnou soutěží se snažíme střílet jenom desítky,“ vysvětluje Horáčková. „Vliv má vítr, když fouká od tří, čtyř metrů za sekundu. Když fouká u terče, na terčovišti jsou praporky, podle kterých se můžeme orientovat. Když prší, tak zákonitě padají šípy dolů. Musíme zaměřovat o maličko níž, o milimetr. Už jsme zažili i větry, kdy skoro padaly terčovnice. Někdy se míří i do bílé, aby to padalo do žluté.“
Na olympiádě čeká Horáčkovu první šichta hned v pátek 23. července, ještě před tím, než večer na novém Olympijském stadionu zaplane oheň Her. Čeká ji 72 ran, výsledky jí pak v poli 64 závodnic určí místo pro vyřazovací boje.
„Normálně jde do eliminace sto čtyřka. V Tokiu bude 64 nejlepších z celého světa, kteří se kvalifikovali na olympiádu. Bude to top od samého začátku,“ říká Horáčková.
Na začátek play off si počká čtyři dny a oproti kvalifikaci vpadne do úplně jiného světa. V tzv. soubojích se jede z nuly na sto. Jsou to bleskové přestřelky, v nichž má každá rána velkou váhu. Střelkyně jsou stále na hraně vyřazení.
Každý souboj se rozhoduje v setech, v nichž má každá závodnice tři střely. Na každou střelu má 20 sekund a po výstřelu hned běží čas soupeřce. Takže je do dvou minut hotovo. Vyšší nástřel na konci setu znamená dva body, při případné remíze si střelkyně body rozdělí. Kdo získá dřív šest bodů, vyhrává a postupuje dál.
„Je to buď, anebo. Když nehrají roli žádné vnější vlivy jako povětrnostní podmínky, je to fakt o tom, kdo je silnější v hlavě, a kdo má víc nadrilováno,“ vysvětluje Horáčková.
Její maminka, stejně jako další reprezentant Martin Bulíř, na olympiádě v Pekingu vypadli v prvním kole. Horáčková ale nemá malé cíle. Chce v soutěži vydržet až do posledního dne, v pátek 30. července se bude rozhodovat od osmifinále až po boje o medaile.
„V dnešní době se výkony všech posunuly na takovou úroveň, že je jedno, jestli jde první proti poslednímu,“ říká Horáčková. „Moje přání je projít dvě eliminační kola a vydržet až do finálového dne.“
Je to rychlé, na kolaps není prostor
Jsou to přestřelky skoro jako na divokém Západě. Dvě závodnice, čas, který se neustále přelévá a šípy létající k žlutému středu terče. Marie Horáčková má na olympiádě jistý minimálně jeden souboj v eliminacích, kde leží úspěch na tenké hraně.
Jak musí být člověk na souboje mentálně nastavený?
„Nejčastěji se uzavře sám do sebe, udělá si kolem sebe bublinu, nepouští si tam nikoho jiného. Když poslouchám rozhovory se světovými střelci, všichni říkají: Jsem tam já, terč a trenér. A to je všechno.“
A co soupeř?
„Soupeř taky, akorát, když se člověk upne na sebe, tak se tolik nesoustředí na soupeře. Když já si budu střílet svoje nejlepší výsledky, tak to buď bude stačit, nebo nebude. Já musím dát to nejlepší. Když to dám a i s tím prohraju, tak to vezmu víc v pohodě, než kdybych věděla, že jsem mohla střílet líp.“
Střílí se na sety po třech výstřelech, během nichž se sčítají nastřílené body. Stíháte během dramatu počítat?
„Jak kdy. Když střílíme s někým, komu rozumíme, tak dokážeme registrovat, co střílí. Někdy je to stresové, ale někdy mně to pomáhá, když vím, že mi stačí dát desítku a je to dobrý.“
Co musíte před play off hlavně udělat?
„Určitě připravit hlavu. Play off začínáme od začátku střílet na pódiu, na takzvané stagi. Což je trošičku jiné střílení. Normálně se to zažívá na závodech jenom, když se člověk dostane do semifinále. Je to rychlé, střílíme střídavou střelbou, máme dvacet vteřin na jeden šíp, takže není prostor na nějaké pochybování, nějaký kolaps. I když zafouká nebo blbě svítí sluníčko, člověk se s tím musí vypořádat.“
Rozhoduje střelecké umění, nebo spíš psychická odolnost?
„Je to jedno s druhým. Bez toho, aby uměl střílet, to tou hlavou nedá.“
LUK OČIMA MARIE HORÁČKOVÉ
RAMENA
„Dělají nátahovou sílu, švihavost a všechno, co dává šípu energii.“
STŘED LUKU
„To je to modré.“
MADLO
„Za to se luk drží.“
ZAMĚŘOVAČ
„Koukáme přes takhle maličkatý putník, po stupnici si pochodujeme se zaměřovačem, podle toho na jakou vzdálenost střílíme.“
STABILIZÁTORY
„Vyvažují luk v prostoru.“
TĚTIVA
„Je upletená z několika vláken.“
ZAKLÁDKA
„Na tu se pokládá šíp.“
BUTON
„Boční opěrka šípu, ta slouží k vyladění výletu šípu z luku, aby vyletěl rovně a nedělal kotrmelce.“
KLAPAČKA
„Je to pomocník, abychom každý nátah měli úplně stejný.“
