Letos poprvé se měl Martin Fuksa představit na olympiádě i se svým mladším bratrem Petrem. Oba se na tento moment ohromně těšili. Roční odložení Her pro ně bylo zklamáním. Vzniklou situaci ale samozřejmě chápou. „Myslím, že jsem to určitě nesl hůř já. Brácha byl víc v pohodě. Přece jenom, je mu jednadvacet, takže za rok bude ještě rychlejší,“ zamýšlí se šestadvacetiletý dvojnásobný mistr světa.
Na přelomu srpna a září se Martin Fuksa dozvěděl, že na olympiádu poletí i s bratrem Petrem, jak o tom oba snili. Teď je všechno jinak. Do Tokia se letos nepojede, a tak se předčasně vrátil z portugalského soustředění. Rychle si odbýt karanténu a pak znovu naskočit do pořádného tréninku. Zatím mu k přípravě poslouží malá domácí posilovna v garáži.
Jak s odstupem času hodnotíte situaci, že se olympiáda o rok odloží?
„Už je to přece jenom pár dní, co jsem se to dozvěděl, takže jsem se s tím dokázal srovnat. Bude to prostě za rok, všichni mají stejné podmínky. My teď hlavně musíme najít motivaci pro trénink, nevíme, jak to bude se závody… Ale pak se stejně na olympiádu připravíme, jako by byla letos. Nic se nemění, cíl máme stejný, jenom se naše cesta prodlouží.“
Od koho jste se o odložení dozvěděl?
„Brácha mi poslal nějakou zprávu z Twitteru, přečetl jsem si to a mávl rukou: je to jen jeden účet na Twitteru, to ještě nic neznamená! A pak jsem prošel sociální sítě a bylo to úplně všude.“
Jak jste tu zprávu s bratrem nesli? Tokio měla být vaše společná olympijská premiéra…
„Myslím, že jsem to určitě nesl hůř já. Brácha byl víc v pohodě. Přece jenom, je mu jednadvacet, takže za rok bude ještě rychlejší, protože pořád vyspívá. To já už, myslím, úplně nemám. V sedmadvaceti, osmadvaceti je člověk tak nějak na sportovním vrcholu. Takže brácha to nesl určitě lépe. Na druhou stranu, já to vlastně díky němu nesl taky líp, protože vzhledem k našemu deblu je to i výhodnější. Brácha bude za rok opravdu vyspělejší a rychlejší. Ale co se singlu týká, ten bych určitě jel raději letos.“
Kdybyste měl lidem přiblížit co pro vás jako sportovce odsunutí olympiády znamená, co to obnáší, jak byste to popsal?
„To je hrozně těžký. Cokoliv teď řeknu, každý normální člověk si hned pomyslí, že jsem sobec a myslím jenom na sport a na sebe. Ale na druhou stranu si neuvědomí, že sport je pro mě totéž, co pro jiného práce a byznys. Já chci za každou cenu odvést stoprocentní výkon, připravuju se na olympiádu celé čtyři roky. Je to stejné, jako když někdo chystá dlouho projekt, a najednou mu to oddálí o rok.“
Chápu.
„Ve sportu je to o to těžší, že svou roli hraje věk. A naladit formu na jeden cíl taky není nejjednodušší. Navíc jsem teď prožíval úplně skvělou přípravu, neměl jsem žádné zranění, nemocný jsem skoro nebyl a trénink byl prakticky pokaždé perfektní. Byl jsem opravdu jak časovaná bomba, která jen čeká, až vybouchne. Těšil jsem se, že prostě předvedu, co jsem natrénoval. A najednou je to pryč, sice ne úplně, ale v člověku to zanechá určité emoce. Snad každý, kdo má nějaký sen a ten se mu najednou rozplyne, by z toho byl smutný.“
Za rok to ale může být o to větší exploze, ne?
„Přeju si to. Zvlášť, jestli letos přijdeme o všechny závody, budeme všichni tak nažhavení, že by to mohlo být super. A hlavně je důležité, že máme všichni stejné podmínky.“
Celkově ale odložení olympiády asi nevnímáte kriticky, že?
„Samozřejmě, že ne! Zdraví je na prvním místě a důležité je, aby se ve světě všechno vyřešilo. Na druhou stranu, sport zaujímá tak velikou část mého života, že nedokážu nemyslet jen na něj. Chci prostě předvádět jen ty nejlepší výkony.“
Co teď aktuálně řešíte? Přípravu jste přerušili, že?
„Ano, přerušili jsme soustředění v Portugalsku, původně jsme tam měli strávit ještě asi deset dní. Ale když jsme se dozvěděli, že olympiáda se letos neuskuteční, rozhodli jsme se, že poletíme dřív. Doma teď budeme mít spíše takové udržovací tréninky. Navíc s ohledem na to, že se Portugalsko dostalo na seznam rizikových zemí, musíme si odbýt čtrnáctidenní karanténu. Což pro mě znamená fakt jen lehký trénink. I proto jsme se rozhodli letět domů, aby nám karanténa skončila dřív a mohli jsme pak rychle naskočit do tréninku.“
Zaznamenali jste v Portugalsku nějaký rozruch ohledně koronaviru?
„Každý o tom ví, ale nikde jsem tam nezaznamenal větší neklid. Byli jsme v místě s ostatními sportovci, na nichž jsem viděl, že to chtějí řešit co nejméně a hlavně se soustředit na trénink, protože to hrozně ubíjí psychiku. A já jsem byl ohromně rád, že jsem byl ve sportovním kolektivu a ne doma. Stačilo mi, když jsme byli týden doma po prvním návratu z Portugalska. Od chvíle, kdy jsem přiletěl, měli jsme zapnutou televizi. Já o koronaviru za týden slyšel víc než za měsíc v Portugalsku. Věřím, že to pro lidi musí být strašný. Takže jsem opravdu rád, že jsem byl v uvozovkách v takové sportovní karanténě.“
Všiml jste si v Portugalsku nějakých opatření?
„Všude byly dezinfekční gely, měli jsme změněný servis jídla, aby to měl každý opravdu jen pro sebe. Ti, co tam pracovali, nosili rukavice. Roušky mají ale v Portugalsku zakázané, prý kvůli tomu, že se pod nimi tvoří vlhkost a lidi to pak dýchají, což taky není dobrý. A hodně se dbalo na základní hygienu, tedy mytí rukou a podobně.“
Jak jste se vlastně doma zařídil? Jste v karanténě, takže třeba dědečka, který je společně s tatínkem vaším trenérem, teď dva týdny neuvidíte?
„Ano, je to smutný, že se nemůžeme vidět s celou rodinou. Rozhodl jsem se, že nejspíš půjdu na těch čtrnáct dní bydlet k rodičům, protože tam máme v garáži zařízenou malou posilovnu, i trenažér tam budeme mít, takže budeme moci s bráchou alespoň nějak trénovat. Přítelkyně a mamka nám budou vařit.“
Co hodláte, krom tréninku dělat, abyste se v karanténě zabavil?
Přece jen jste zvyklý na nabitý program, a najednou budete jen doma.
„Zatím to moc nevnímám, ale je pravda, že když jsem třeba nemocný, jsem doma týden, a už potřebuju něco dělat. A teď naštěstí nemocný nejsem, takže myslím, že jeden nebo dva dny budu rád, že si můžu odpočinout. Ale co budu dělat těch ostatních dvanáct, to fakt netuším. Jeden ze způsobů jak se zabavit, bude určitě i to, že si vytvořím nějaký plán, který se budu snažit každý den dodržovat. A myslím si, že nám v tom pomůže i děda, který ten plán určitě napíše. Na druhou stranu budu moct teď i zkusit nové věci, které jsem doteď nestíhal. Nějaký experiment jako nový druh cvičení a podobně. Třeba to bude zajímavé a zase mě to posune dál.“
O vaší cestě na olympiádu se točil dokument. Bude se v něm pokračovat?
„Ano, vzniká dokument o cestě Fuksič týmu do Tokia a prodlouží se i jeho tvorba.“
Můžete přiblížit, co v dokumentu lidé uvidí?
„Nebude to čistě jen o mně a bráchovi, ale o celém Fuksič týmu, který se skládá z více lidí. Bude to o zákulisí, jak trénujeme, závodíme a tak.“
Prostor tam tedy dostanou všechny generace vaší rodiny?
„Přesně tak.“
