Možná to bude olympijský medailový expres. Jenže nejdřív musí český deblkajak pro Josefa Dostála a Radka Šloufa v pořádku dorazit přes oceán. Borci už si balí k nedělnímu odletu do Japonska a jejich loď je stále někde na cestě. „Je to průšvih, jsou to docela nervy,“ hlásí Dostál, jedna z hlavních hvězd českého týmu pro Hry v Tokiu.
V jarní generálce na Světovém poháru v Szegedu jim z druhého místa scházelo nicotných devět setin na německé mistry světa Maxe Hoffa s Jacobem Schopfem. Kočár, v němž zkusí Josef Dostál s Radkem Šloufem v Tokiu ztrátu dohnat, už měl být dávno v Japonsku. Jenže krátce před odletem na závěrečné soustředění v městečku Susaki je realita jiná.
„Lodě se poslaly, ale už před čtrnácti dny nám hlásili, že budou mít týden zpoždění, takže jsme hledali náhradu,“ vysvětluje Dostál. „Na singlkajak jsem nějakou našel, blbý je debl. My se do ničeho jiného nevejdeme, jsme atypičtí. Japonci jsou proti nám trošku menšího vzrůstu.“
Neobvyklou postavu má především Dostál, který do lodi souká svých 202 centimetrů. Jeho parťák Šlouf se za ním na fotkách jako zadák občas ztrácí.
„Pepa má rozpětí obrovské, mám víc protáhlé pádlo než normálně, pro deblkajak je to lepší,“ vysvětluje Šlouf.
Svou nejlepší loď poslali do Japonska už před květnovými závody v Szegedu v rámci mezinárodního carga z Portugalska.
„Závěrečná příprava je pro nás hodně důležitá, i pro trénink na deblkajaku stupňujeme přípravu a zrovna v tenhle moment bychom neměli loď,“ děsí se Šlouf. „Jsou to moje první olympijské hry, upínám se k tomu. Mám obrovskou šanci, že se mnou jede jeden z nejlepších kajakářů na světě a já bych neměl šanci se realizovat...“
Český tým ale udělal všechno pro to, aby se kritickému scénáři vyhnul. Svaz spolu s Českým olympijským výborem zařídil přepravu další lodi. Přispěl i kouč Karel Leština.
„Trenér vzal telefon, obvolal různé lidi, snad nám debl zítra do Japonska pošlou a budeme mít na čem jezdit,“ doufá Dostál.
Když všechno klapne, kajakáři můžou mít na olympiádě příjemné starosti. Na místě budou mít svou jedničkovou loď, na níž se ale celé jaro nesvezli. A zároveň i náhradní debl, na němž uspěli v Szegedu a většinu sezony na něm trénovali.
„Jsem přesvědčený, že na tom závodním deblu si výrobce vyhrál víc. Ale Szeged jsme taky odjeli na naší rezervě, loď jede dobře,“ uvažuje Šlouf. „Když přijde závodní debl později, raději bych jel na tom, na kterém teď trénujeme. V hlavičce mám, že to nebudu chtít měnit.“
Co na to Dostál?
„Lodě jsou na devadesát devět procent stejné. Radek je trochu blázen. Rozhodnutí nechám na něm,“ usmívá se.
Dostálova úloha na olympiádě bude především na singlu, kde patří k hlavním favoritům. Šanci má ale i s parťákem na deblu.
„Já chci vyhrát, proč bych tam jezdil,“ líčí upřímně. „Já nechci bejt čtvrtej, pátej. Chtěl bych na singlu vyhrát, na deblu bych z toho chtěl mít radost. Chtěl bych mít medaili.“
