PŘÍMO Z TOKIA | Touha Martina Fuksy po olympijské medaili stále nedosáhla naplnění. Kanoista skončil v Tokiu na kilometru pátý a zopakoval tak výsledek z minulých Her v Riu. Nemuseli mu pomáhat z mola jako před pár dny Josefu Dostálovi. O stavu jeho mysli ale vypovědělo dlouhé ticho po otázce na jeho závodní talisman.
Třináct sekund trvalo, než Martin Fuksa začal tuhle odpověď. Na olympijský singl si vzal čelenku s pirátskými motivy, kterým připomněl slavný šátek Martina Doktora, který s ním byl dvakrát zlatý na olympiádě 1996 v Atlantě, ale po páteční rozjížďce o pravém důvodu nechtěl mluvit.
Proč jste si ten šátek vzal?
„Myslím, že je to asi úplně jasný, proč jsem si ho vzal... Ty vado… Já vám to teď asi nedokážu říct proč… Nebo… Je to asi úplně jasný. Chtěl jsem dokázat to, co Martin Doktor.“
Ve finále kilometru jste byl pátý, jak ho hodnotíte?
„Dal jsem do toho všechno, co jsem měl. Skončilo to tak, jak to mělo skončit. Makal jsem na sto procent, chtěl jsem do toho dát sto deset. Kdybych ve finiši trochu víc Moldavce sjížděl, tak by mi to dalo větší sílu, abych vymáčkl těch deset procent navíc. Takhle to bylo jenom na sto. Ten nahoře to chtěl takhle, já do toho dal maximum. Páté místo…“
Jaké emoce teď ve vás jsou?
„Nemluvil bych o žádném zklamání a doufám, že to ani nikdo tak nenapíše. Nebo že jsem nesplnil očekávání. To by mě fakt mrzelo, protože tomu dávám maximum a dneska víc nešlo udělat.“
Kolik sil vás stálo ranní semifinále?
„Když jsem dojel, byl jsem trochu hotovej, ale věděl jsem, že kousek pořád zbývá. Před finále jsem se cítil hrozně dobře a věřil jsem, že to tak i dopadne. Chtěl jsem to prodat v závodě, což se povedlo, ale ti kluci byli rychlejší.“
Jakou jste měl ve finále taktiku?
„Jet jsem chtěl trochu rychleji, abych s nimi byl víc v kontaktu. To se mi trochu povedlo, zvedl jsem to, ale v semifinále jsem dal finiš mnohem lépe než ve finále. Tam jsem soupeře dojížděl, takže mi to dalo pocit sto deseti procent, měl jsem hroznou sílu. Tady to nepřišlo. Moldavce jsem tolik nestahoval a nedostal jsem extra extázi do finiše.“
Kdy vám došlo, že to na medaili nebylo?
„Ani ve finiši jsem nevěděl, kolikátý jsem. Jen, že tam budou asi dva další přede mnou, to se potvrdilo. Nemyslel jsem ale na to, kolikátý jedu. Snažil jsem se soustředit na sebe a předvést co nejlepší jízdu. To se stalo, ale někdo byl rychlejší, konkrétně čtyři kluci.“
Těsně před závodem se nad zátokou Sea Forest Waterway přehnala bouřka, jak to ovlivnilo podmínky při boji?
„Když přišla bouřka, tak to bylo super. Doufal jsem, že přestane foukat vítr. Což se na chvíli podařilo, ale nestihli jsme v tom závod odjet. A už zase foukalo proti. S tím jsem byl ale smířený a nechalo mě to klidným. Soustředil jsem se jen na sebe. Klidně bych to zajel ještě jednou a už bych věděl, co udělat lépe.“
Co by to bylo?
„Měl jsem na to dát mohutnější finiš. Chyběl tam ten moment, kdy bych vybouchl jako v semifinále. Jak jsem neměl koho sjíždět, tak jsem tenhle pocit nedostal. Nepřišel finiš, který bych si představoval ve finále olympijského závodu.“
Jak byste srovnal vaše pocity po olympijském závodě v Riu a tady?
„V Riu mě to mrzelo hrozně moc. Co jsem tam předvedl ve finále, to bylo strašný. Nedokázal jsem se soustředit na sebe, řešil jsem okolní vlivy. To bylo špatně. Tady jsem to dokázal, nikam jsem se nekoukal mimo, jel jsem záběr za záběrem k cíli. Soustředil jsem se krásně na sebe, dal jsem do toho sto procent. Po stránce fyzické i mentální to bylo super. Byl to určitě vyzrálejší výkon. I když výsledek je ten samý, tak s tímhle závodem jsem mnohem spokojenější než v Riu. Dávám do toho všechno, ale ti další kluci taky a někdo musí být první a někdo pátej. Já jsem pátej, nejsem tak dobrej.“
Překvapili vás někteří soupeři?
„Věděl jsem, že můžu porazit všechny, na všechny mám. To ale platí i naopak. Čekal jsem, že Brazilec bude skvělý a asi jsem si myslel, že tenhle vyhraje. Mrzí mě, že mě předjel Francouz, Číňan a Moldavan. Moldavan je osud, rok zpátky by tam nebyl (Sergej Tarnovschi byl v trestu za doping – pozn. red.). Francouz? Nevím, kde se to v něm vzalo, nikdy mě nepředjížděl, ale dokázal se na olympijský závod perfektně připravit, všechna čest. U Číňanů nikdy nevíte. Mají roky, kdy jsou skvělí, což je asi teď, protože byli druzí i na deblu. Pak jsou roky, kdy to tolik nedávají. Brazilci to přeju, skvělej kluk. Na všechny ostatní jsem stopro měl, ale to jsou kdyby, to nikoho nezajímá.“
Získal jste v Tokiu nějaké poučení pro příští olympiádu v Paříži?
„Už víc pro to dělat nemůžu. Doufám, že se do Paříže vůbec za tři roky podívám. Teď si chci vyhodnotit tenhle závod a pak se soustředit na přítomnost. I když nevyhraju, tak se chci pořád zlepšovat, baví mě to a chci jít dál a dál, dokud si olympijskou medaili nepověsím na krk.“
Jak budete na Japonsko vzpomínat?
„Japonsko je skvělé, Tokio je skvělý, všechno super. Lidi jsou tady úplně božský, jejich mentalita mi vyhovuje. Na to se mi bude vzpomínat krásně. Ještě krásněji by se mi vzpomínalo s medailí na krku.“
Témata:
olympiáda, sport, rychlostní kanoistika, LOH Tokio 2020, LOH Tokio 2021, LOH21, Olympijské hry, finále, Japonsko, Tokio, Atlanta, Josef Dostál, Paříž, Martin Fuksa, Martin Doktor, Sport na Heureka.cz
Související články
