Martin Hašek
26. července 2021 • 15:42

Choupenitch: Brečel jsem a smál se. Před bojem o bronz vyměnil i oblečení

Vstoupit do diskuse
0
Video se připravuje ...
TOP VIDEA
Hvězdy vyvedly partnerky: kdo dorazil na vyhlášení Fotbalisty roku?
PRVNÍ DOJEM ze čtvrtfinále: Motor se zlepšuje, ale dostává lekci, co Třinec umí
VŠECHNA VIDEA ZDE

PŘÍMO Z TOKIA | Je to jako když Alenka nahlédla za zrcadlo, nebo když Neo vzal modrou pilulku a prohlédl Matrix. Fleretista Alexander Choupenitch se svým fleretem v Tokiu objevil novou realitu a vybojoval první medaili pro český šerm po neuvěřitelných 113 letech. „Věděl jsem, že prostě toto je životní šance, nemůžu tohle upustit!“ líčil těsně po závodě.



Uběhlo víc než století a svět se zcela změnil. Alexander Choupenitch získal první šermířskou medaili od OH 1908 v Londýně. „Já jsem tam brečel, pak jsem se smál,“ popsal své první emoce.

Co říct na to, že jste po takové době prvním českým šermířem, který navázal na legendárního Viléma Goppolda z Lobsdorfu, jenž v Londýně získal bronzy v šavli jednotlivců i družstev?
„Vím o něm. Trenérovi jsem říkal, že nějaký Vilém Goppold v roce 1908 byl a on říkal: Tak už je čas s tím něco udělat! Tak se nám to povedlo.“

Zasloužil jste se o to parádním startem v zápase o bronz s Japoncem Šikinem, v němž jste vedl už 8:1, s čím jste do boje šel?
„Že ho chci přejet. A už když jsme nastupovali, tak z něj vyzařovalo, že si pro to nejde. A to mi v tu chvíli dodalo další šťávu a říkal jsem: Tak, pojď!

Čím to, že jste se tak rychle vzpamatoval ze semifinálové porážky s Cheung Ka Longem z Hongkongu?
„Já jsem po semifinále úplně všechno změnil. Všechno jsem vyměnil! Změnil jsem si dres, kalhoty, všechno, a šel jsem jako jiné cesty. Když vítězíte, tak děláte pořád to stejný, nebo aspoň já. Když jsem prohrál, tak jsem všechno změnil. Nechal jsem se od Špaldy (Jana Špalka) namasírovat. Nastoupil jsem do toho, jako kdyby to bylo úplně znova. Suchý věci jsem si vzal a řekl jsem si, že teď je zápas: Začínáš!“

Tohle vám radí váš mentální kouč Jan Mühlfeit?
„Tohle konkrétně ne. Já jsem to takhle cítil. Já jsem byl úplně prázdnej už po tom semifinále. Cítil jsem, že jsem strašně unavenej, že už jsem se vydal. Ale věděl jsem, že prostě toto je životní šance, nemůžu tohle upustit. Řekl jsem si sám: Dáš to, prostě to dáš!“

Zápas o bronz se pro vás vyvíjel skvěle, přišel čas na myšlenky, jak už je úspěch blízko?
„Jo, za stavu 14:6 jsem dostal dva zásahy. Ale my máme s trenérem zásadu, že jakmile dostanu dva zásahy po sobě, měním fleret, zavazuju si tkaničku, cokoliv, abych ten zápas zastavil. Tak jsem zastavil a řekl si: Takhle ne, to nemůžeš takhle ulítnout po emocích, nemůžeš hledat zásah bůhvíkde, nějakou lumpárničku. Musíš prostě pořádně makat a zas jsem se k tomu vrátil a vypracoval to.“

Jaký vliv na vás má váš trenér Stefano Cerioni, šermířská legenda, s níž jste začal spolupracovat po MS 2019?
„Já jsem rád i za něho, že se to povedlo. Nebylo to tenhle rok lehké, měl velké zdravotní potíže a někdy kolem prosince až února jsme spolu vůbec nemohli trénovat. Patří mu obrovský dík za to, co se mnou udělal, a jak se se mnou připravoval.“

Jak hodnotíte vaši cestu turnajem? Téměř v každém zápase jste nastupoval proti medailistům ze světových šampionátů…
„To jsou úžasné zápasy a výsledky. A jsem strašně rád, že jsem to dokázal. Protože i s tím Joppichem (v osmifinále) jsem prohrával 12:13, otočil jsem to a takovými zásahy (Choupenitch mlaská, jako když si člověk vychutnává dobré jídlo – pozn red.). Kdybyste tomu rozuměli, tak tady budete sedět a rozplývat se nad tím. Ale bylo to fakt dobrý, nikdo jinej vám to neřekne. Ale to je s nadsázkou, neberte to vážně.“ (smích)

Co bylo v turnaji nejtěžší?
„Každý zápas byl strašně těžkej. Je to pět zápasů. Každý zápas se musíte znova rozcvičit, znova namotivovat. Každý zápas to začíná znova od nuly a je to v jednom dni. Je to strašně náročný. Myslím si, že ten boj o to třetí místo je ještě náročnější, protože je to zklamání z toho semifinále a člověk má patnáct minut na to hodit to za hlavu. Nemá den, jako třeba v hokeji. Tady má minimum času a hnedka musí do toho jít. Tohle bylo hodně těžký a jsem rád, že se mi tohle povedlo. A jsem moc, moc unavenej.“

Kdysi jste vyprávěl, že si vás kamarádi dobírají, že jste se svou maskou jak včelař. Bude vaše medaile znamenat pro váš sport v Česku průlom?
„Dámy a pánové, jsem Alexander Choupenitch, šermíř, fleretista. Děkuji.“

Co když se pak lidi zeptají, co je fleret?
„Kámoška flétny.“

Ale bez legrace, souhlasíte, že má váš úspěch potenciál změnit postavení šermu v zemi?
„Reálně ano. Teď je to hodně na svazu a lidech. Já pořádám na konci srpna vždycky kemp pro děti, abych předal zkušenosti. Ale nejsem trenér, nemohu to nijak změnit. Mohu motivovat lidi, věřím, že teď motivace bude velká. Já začínal jako ta děcka.“

Jaké to bylo?
„Přišel jsem do haly a začali jsme dělat šermířské nohy a já říkal týpkovi Čurdovi vedle mě: Ty jo, co to je? To je balet? Kde máme balon? To je divný! Takhle všechna děcka přijdou a na konci, nebo třeba v půlce toho, je ten úspěch. A je na každém, jak s tím naloží. A všechno je možné. Opravdu všechno.“

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud