Euforie ve Varaždínu: kapitán sám sebou, lídryně poprvé stoprocentní a kavárnice v úžasu
PŘÍMO Z VARAŽDÍNU | Ufff, hrozící sestup a ztracený rok v Billie Jean King Cupu pro generaci Muchové, Vondroušové a Krejčíkové, zažehnala dívčí tenisová omladina úspěšnou baráží. Obrat nad Chorvatkami 2:1 dokonaly deblistky Linda Nosková s Lucií Havlíčkovou a Česko bude patřit i pro sezonu 2026 ke Světové skupině soutěže. Drama nedělního večera v sobě neslo hned několik příběhů.
Za prvé poslední zápas šestinásobného šampiona a kapitána Petra Pály (50). Že ve funkci končí, s ním moc nehnulo. „Já byl hlavně tak strašně šťastný za holky, že to zvládly. Víc jsem prožíval zápas, ne že končím,“ strhlo ho drama, ne jeho osobní story. „Končí vyhraným deblem, jakým to vlastně i začalo,“ zavzpomínal na svou premiéru v únoru 2008 v Brně, kde český pár Iveta Benešová – Květa Peschkeová dorazil Slovenky také až ve třetím setu čtyřhry.
V Chorvatsku v šatně poděkoval celému týmu, některé dojal. Po mečbolu ale na kurtu k velkým gestům nesáhl. To není jeho styl. „Nikam jsem neběžel, ten moment je pro ty, co vyhrály na kurtu,“ odcházel po svém. A vlastně ani neodchází, vždyť i příští sezonu bude Barboře Strýcové u týmu k ruce jako rádce.
Právě devětatřicetiletá Strýcová byla naopak již nyní v Chorvatsku na zkušené. Zápasy prožívala věrna své povaze hodně emotivně, zvlášť rozhodující čtyřhru. „Bylo to emočně velmi vyčerpávající, nervy až do posledního balónku. Debl se přelíval z jedné strany na druhou, byl fakt vypjatý. Ale holky zvládly koncovku neskutečně, já jsem ráda, že se to tak povedlo a udrželi jsme Světovou skupinu. Mám z toho ohromnou radost,“ líčila máma dvou dětí, kterou naopak Pálův odchod citově silně hnul, a v šatně po utkání si poplakala.
„Kapitánovi děkuju nesmírně z celého srdce za to, co s námi dokázal a prožil. Za to mu opravdu gratuluju, protože to bylo dlouhých osmnáct let, kdy získal šest trofejí. Bylo to výjimečný. A holkám vzkazuju to, že se na ně těším, potenciál týmu je ohromný a můžeme trofej zase vyhrát!“
Ty, které jsou budoucností českého BJK Cupu, se ve Varaždínu předvedly na kurtu. Linda Nosková den před jednadvacátými narozeninami konečně mohla reprezentační sraz končit jako týmová jednička, která neprohrála zápas a donesla tým na zádech k cíli.
Proti Chorvatkám šla do hry za kritického stavu 0:1 a podepsala se pod dva vítězné body. „Už minule v Ostravě jsem nastupovala za stavu 0:1 na zápasy. A nebylo to nic příjemného, taky ten výkon podle toho vypadal. Snažila jsem se z toho ponaučit a jinak s tím naložit,“ zavzpomínala Nosková na jarní neúspěšnou kvalifikaci o Final 8 BJK Cupu a porážku se Španělkou Jessicou Bouzasovou.
To nebylo po lajně, ale kolem bufetu!
Nyní už byla stoprocentní, proti Chorvatkám strávila na kurtu tři a půl hodiny, hned po singlu čekal velký debl. „Nejsem úplně zvyklá hrát singla a pak hned za půl hodiny debla. Fyzicky bych to na normálním turnaji zvládla dobře, ale tady se na mně celotýdenní nervozita podepsala. V polovině debla jsem si říkala, že začínám cítit celé tělo,“ přiznala světová třináctka, jež nakonec předvedla i výstavní vítězný bekhend kolem sloupku sítě. „Brutální. To nebylo po lajně, ale kolem bufetu!“ chválil ji Pála.
Poklony skládal i dvacetileté Lucii Havlíčkové, reprezentantce, která ještě před rokem a půl pracovala v kavárně. A nyní zvládla i přes počáteční nervozitu největší zápas kariéry s velkým přehledem.
„Kdyby mi tohle tehdy někdo řekl, pomyslela bych si, že se uhodil do hlavy. V té době jsem tenis hrát nechtěla ani jsem neplánovala se vracet. Kdyby mi někdo řekl, že budu za rok a půl hrát takový zápas, tak bych si řekla, že se maximálně budu učit, jak se dělá nějaký jiný obrázek na kafe,“ smála se 414. hráčka žebříčku a někdejší šampionka juniorky Roland Garros, jež má po tomhle týdnu bilanci v BJK Cupu 2:0.
A silný zážitek ji motivuje. „Jsem ráda, že jsem se vrátila. Tohle jsou přesně momenty, kvůli kterým člověk hraje. A nechci to zažít naposledy. Budu muset pracovat a snažit se předvádět co nejlepší tenis, abych se v týmu mohla objevit ještě někdy příště. Aby to teď nebylo poprvé a naposledy, protože to by mě mrzelo.“
