Ondřej Němec
28. července 2021 • 18:01

Choupenitch o úspěchu a emocích v Tokiu: Do telefonu jsem jen brečel

Vstoupit do diskuse
1
TOP VIDEA
Hvězdy vyvedly partnerky: kdo dorazil na vyhlášení Fotbalisty roku?
PRVNÍ DOJEM ze čtvrtfinále: Motor se zlepšuje, ale dostává lekci, co Třinec umí
VŠECHNA VIDEA ZDE

Pořádný mix emocí. Ač vybojoval pro český šerm historický triumf, po výhře se v Alexandru Choupenitchovi mísily pocity všeho druhu, rozhodně ne jen štěstí. Bronzová medaile ho neskutečně těší, mířil ale na zlato. „Skončil jsem třetí, tak jsou určitě ještě dvě motivace: stříbro a zlato,“ uvedl po příletu do Prahy odhodlaně sedmadvacetiletý rodák z Brna. Prozradil také, proč nebyl schopen říci po telefonu mamince ani pár slov a z očí mu jen řinuly slzy. 



Hned po příchodu na tiskovou konferenci na pražském letišti z Alexandra Choupenitche sálala dobrá nálada. Možná i proto, že se konečně dočkal na terminálu uvítání, jaké si vždy přál.  „Mám se fajn, jsem strašně rád, že tady na letišti byli moji kamarádi a všichni z českého šermířského svazu. To mi udělalo ohromnou radost. Protože vždycky, když jsem cestoval, tak jsem snil o tom, že na mě bude čekat někdo s tou cedulkou, a nikdy se mi to nestalo. A teď to bylo jako… Napoprvé hodně dobrý, si myslím,“ žertoval olympionik s bronzovou medailí na krku a začal odpovídat na dotazy novinářů.

Jak hodnotíte úspěch v Tokiu i třeba s ohledem na olympiádu v Rio de Janieru?
„Prvně musím říct, že Rio vůbec nevnímám jako neúspěch. Vnímám ho jako veliký úspěch. Protože jsem se tehdy poprvé kvalifikoval na olympiádu a to, jak to dopadlo, odpovídalo tehdy mé výkonnosti. Neberu to tedy jako neúspěch, ale jako součást procesu. A pět let potom to pokračovalo, opravdu hodně jsem dřel. Na všech aspektech. Nejenom po šermířské stránce, ale i psychologické, fyzické a jsem strašně rád, že se mi to povedlo. Jsem rád za všechny lidi z českého šermířského svazu, protože pro nás je to obrovský úspěch. A věřím, že to je jen začátek a úspěchů přijde mnohem víc.“

Co bude nyní následovat? Jaké jsou vaše další plány a cíle?
„V krátké době bude následovat zasloužený odpočinek. Jak už fyzický, tak i mentální. Brzy dám na sítě video, které jsem sám pro sebe natočil den předtím, než jsem šel šermovat. V něm jsem zhodnotil svůj trénink toho dne, který stál opravdu za… Velký kulový. Ale o tom to právě je. Jeden den to člověku nejde, druhý den dokáže všechno, co natrénoval dát dohromady a prodat to v ten okamžik. Je jedno, kolikrát vyhrajete na tréninku předtím, ale počítá se jen ten daný den. A jaká je moje motivace do budoucna? Skončil jsem třetí, tak jsou určitě ještě dvě motivace: stříbro a zlato. Teď bude odpočinek, potom zase tvrdá práce. Jenom skrz tvrdou práci můžou přijít dobrý výsledky.“

Alexander Choupenitch se raduje z postupu do osmifinále olympijského turnaje
Alexander Choupenitch se raduje z postupu do osmifinále olympijského turnaje

Kde jste zatím medaili měl a kam poputuje?
„Po většinu času jsem ji měl na krku a teď v batůžku. Jestli bude mít nějaké spešl místo, nevím, ještě jsem o tom nepřemýšlel. Říkali mi z olympijského výboru, že ještě přijde nějaká speciální krabička, aby se neponičila. Nevěděl jsem, jak velkou hodnotu má samotná medaile. Takže to asi musím správně skladovat, aby se neobouchala.“

Hodně se mluví o tom, že se jedná o zvláštní olympiádu. Jaké byly Hry v Tokiu pro vás?
„Pro mě byla bronzová. (směje se) Takže úspěšná, splnil se mi sen. Hlavně v poslední době jsem o tom velice intenzivně snil. A ne jenom v noci, ale i ve dne. Koukal jsem na různé filmy, na svoje videa a hrozně jsem si to přál. Samozřejmě jsem si přál vyhrát. Člověk chce vždy stát na konci jako vítěz. Ale těší mě, že jsem skončil třetí a vítězným zápasem. Ono se to nezdá, ale když jsme pak šli na vyhlášení, tak ten, co skončil druhej, byl vážně smutnej. Bylo na něm poznat, že ho to velmi zasáhlo. A myslím si, že skončit vítězným zápasem, s těmi pozitivními emocemi, je skvělý. To je můj drive do budoucna.“

Nic vám tedy dojem nekazilo? Třeba to, že chyběli fanoušci.
„Rozhodně bylo opravdu hodně zvláštní dávat si sám na krk medaili. To jsem teda ještě nikdy nezažil. Leda když jsem byl malý a šermoval jsem doma v pokojíčku, tak jsem si představoval, jak si dávám medaili na krk. A že to bylo bez fanoušků? Já vůbec neřeším takové to kdyby. Je daná situace, tak jak je, a já hraju s kartami, co jsou. Jsem spokojený, že mi to takhle vyšlo, že jsem šermoval na takové úrovni. Kdyby tam byli diváci, možná by to byl ještě větší zážitek, ale to nedokážu posoudit. Jsem rád za to, jak to bylo a že olympiáda mohla být.“

Stihl jste už nějakou oslavu?
„Abych vám přiblížil, jak to probíhalo. Finále skončilo 21.30 tamního času. Teprve ve 22.00 skončilo vyhlášení, pak byla tisková konference, která trvala asi půl hodiny, následovala dopingová kontrola a já se do olympijské vesnice dostal někdy ve dvě ráno. Takže člověk po takovém dni, kdy vstává v šest a ve dvě ráno se dostane na pokoj, nemá úplně sílu na trsání. Ale adrenalin pořád jede a kdybych šel hned spát, tak určitě neusnu. Dali jsme si s trenérem pivo. Pak jsem si tam s pár lidmi trochu přiťukl a šel spát. Určitě to nebyly takové oslavy, jako si pamatuju z Ria, když někdo vyhrál medaili. Nicméně věřím, že nějaké oslavy přijdou, já se na ně těším.“

Kdo vás na dálku nejvíc podporoval?
„Mamka mi během dne posílala úplně random videa. Vůbec mi nenapsala něco jako ‚Hodně štěstí, ať se ti daří…‘ Posílala mi různá videa, co jsem jí kdy přeposlal. Třeba jak jsem sám trénoval, boxoval nebo sekal na chalupě trávu. A ono to ze mě trochu vždy sundalo tlak z turnaje. Říkal jsem si, ty jo, před čtyřma rokama jsem sekal trávu, teď tady šermuju. Takže mamka takhle, přítelkyně mi nepsala vůbec. Taťka taky ne. Ale jinak mě podporovalo hodně lidí. Vnímal jsem, že se něco děje, že mi hoří telefon, protože jsem ho používal na hudbu, ale moc jsem tomu nevěnoval pozornost. Snažil jsem se hlavně koncentrovat na turnaj.“

Komu jste jako prvnímu volal a co jste si případně řekli?
„Volal jsem nejprve mamce. Neřekli jsme si nic, protože jsme oba brečeli. Nedokázal jsem mluvit. Měl jsem takový mix emocí, že jsem se smál, měl jsem radost, zároveň jsem byl smutný, že jsem to nevyhrál, protože to byl můj sen a bylo by úžasný stát úplně nahoře. Prostě jsem jen bečel a nedokázal jsem definovat svoje emoce. Máma se mě ptala, proč brečím, jestli proto, že jsem prohrál, nebo proto, že jsem rád. Odpověděl jsem, že nevím.“

Zazpíval už jste si něco na oslavu?
„Jak můžete slyšet můj hlas, tak na zpívání to teď úplně není. S klimatizací a s tím, jak jsem oslavoval zásahy tím, že jsem křičel… A nekontroloval jsem úplně techniku křičení, za což by mě taťka teda nepochválil. Hlasivky na to hodně doplatily. Ale je to mnohem lepší. Kdybyste se mnou chtěli mluvit o den dříve, tak by to nebylo úplně ono.“

Očima manažera Jana Koukala: Alex pořád hledá cesty

„Alex je unikát. Má svou hlavu, svůj přístup a jeho příběh je prostě skvělý. Myslím, že tím, co se mu povedlo, se o něj a jeho příběh začne zajímat daleko větší počet lidí a to je dobře. Jeho cesta k tomuto úspěchu nebyla lehká. Nepatřil odmalička k nejlepším, měl to složité. Ale díky svému přístupu a povaze, kterou si zachoval dodnes, je tam, kde je. Je skvělý, že se stále posouvá, pořád hledá cesty. Ani tímto úspěchem není uspokojený. Chce na tom hned dál pracovat a pokračovat. To je to, co jej zdobí.“

ALEXANDER CHOUPENITCH

Narozen: 2. května 1994 (27 let) v Brně

Disciplína: sportovní šerm (fleret)

Trenér: Stefano Cerioni

Největší úspěchy: bronz na OH v Tokiu, bronz ME 2018 v Srbsku, účastník olympijských her v Riu de Janeiro 2016 (vypadl ve 2. kole)

Zajímavost: Ve volném čase se baví jako rapper a autor textů.

Vstoupit do diskuse
1
Články odjinud


Články odjinud