Olympiáda, stolní tenis, Japonsko. Magické spojení pro většinu světových hráčů. Tříčlenná česká výprava ve složení Lubomír Jančařík, Pavel Širuček a Hana Matelová se na vrcholnou akci do Tokia těší. „Na druhou stranu, když to bude bez diváků, tak je úplně jedno, jestli se hraje v Japonsku, nebo někde jinde,“ mrzí Lubomíra Jančaříka.
V soutěži mužů budou na olympiádě hrát dva čeští zástupci. Vnímáte to jako úspěch, překvapení nebo jste s tím lehce počítali?
Širuček: „Pro mě je to velký úspěch. Dva roky jsem počítal s tím, že se na olympiádu dostanu ze světového žebříčku. Nicméně situace byla jiná, okolnosti se změnily a na poslední evropské kvalifikaci v dubnu jsem věděl, že si postup musím vybojovat z ní. A to byly velké nervy. První zápas o postup jsem prohrál a už jsem byl smířený s tím, že nepojedu. Že je olympiáda pryč. Byl jsem skleslý, že hraju špatně. Tím ze mě ale paradoxně spadla nervozita a z kvalifikace jsem se na olympiádu přece jenom dostal! Díky tomu to pro mě byl neuvěřitelný úspěch. Jsem rád.“
Jančařík: „Já to měl přesně naopak. Pořád jsem byl žebříčkově mimo nominaci. Fakt by se musel stát zázrak, abych na olympiádu jel. Kvůli covidu nebyly žádné turnaje, takže jsem se ani posunovat nemohl. Měl jsem to přesně naopak jak Pavel. On tam původně podle žebříčku měl být, já ne. Jediná možnost pro mě byla olympijská kvalifikace v Kataru. Tu jsem musel v březnu vyhrát. Každý v ping pongu ví, jak to bylo náročné, a mně se to povedlo! Vyhrát turnaj byl jeden úspěch. A druhý to, že jedu na olympiádu. Nesmírně si toho vážím. A jsem rád, že jedeme spolu.“
Jak moc vám to pomáhá v přípravě?
Jančařík: „Známe se, máme sparringa, nemusíme nikoho hledat. To by nebyl takový problém, všechno se dá zvládnout. Ale je to spíš super v tom, že bude sranda, užijeme si to spolu, protože se známe už roky.“
Širuček: „Vnímám to naprosto stejně. Já Lubošovi v Kataru na olympijské kvalifikaci fandil, protože jsem si tehdy myslel, že já mám olympiádu na devadesát procent jistou. Neskutečně jsem mu to přál, nechtěl jsem tam být sám. Ale nejenom proto. Vidím, jak na sobě pracuje, naprosto si to zaslouží. Dělá pro úspěch sto procent a zaslouženě si nominaci vybojoval.“
LUBOMÍR JANČAŘÍK |
|
Narozen: 17. srpna 1987 (33 let) Výška/váha: 193 cm/83 kg Klub/trenér: Post SV Mühlhausen/Pavel Krpec Účast na OH: 2016 – 49. Světový žebříček: 51. |
PAVEL ŠIRUČEK |
|
Narozen: 20. listopadu 1992 (28 let) Výška/váha: 192 cm/89 kg Klub/trenér: Bogoria Grodzisk Mazowiecki/Tomasz Redzimski Světový žebříček: 93. |
Ponorka v přípravě nehrozí?
Širuček: „Ne, to ne.“
Jančařík: „Vůbec. My spolu byli několikrát dva tři týdny a víme, že to zvládneme.“
Širuček: „Každý má svůj program. Když si rozumíte, vždycky to nějak dopadne.“
Pavle, stolní tenis na vrcholové úrovni hraje i vaše manželka Aneta. S Břeclaví je mistryní republiky. Jaká byla šance, že by se na olympiádu dostala také?
Širuček: „Když byla Anet mezi šestnácti na mistrovství Evropy, body se počítaly dlouhodobě skoro tři roky a jezdila na turnaje, tak tam možnost byla. Že by se na olympiádu eventuálně dostala, třeba i jako 109. hráčka světového žebříčku. Jenže jak se rozjel koronavirus, nebyly turnaje a na žebříčku se nedalo posunovat. Tak to padlo. Na začátku takových patnáct až dvacet procent šance bylo. S kapkou štěstí se to mohlo povést. Škoda, bylo by hezké být na olympiádě i s manželkou.“
Luboši, vy jste byl na minulé olympiádě v Riu nováček. Tehdy jste říkal, že jste byl z atmosféry doslova vyjukaný a dolehla na vás. Vnímáte jako výhodu, že už za sebou jednu olympiádu máte?
Jančařík: „Stoprocentně. Je to přesně tak, olympiáda je něco úplně jiného, nedá se srovnávat. Najednou nejste jenom ve svém pingpongovém prostředí, ale v českém týmu. Nejste ten hlavní, máme v týmu velké české hvězdy. Je to jiné, zvláštní. Tohle jsem si nezažil jen já, mluví o tom i jiní sportovci. Věřím, že teď už budu v úplně jiném nastavení. Ještě tam tedy nejsem, ale už teď to vnímám jinak než Rio.“
Širuček: „Já budu na olympiádě poprvé a jsem zvědavý. Jsem pokorný, vím, že napětí a nervy budou velké. Vím to od kamaráda z týmu Řeka Gionise. Jede na pátou olympiádu, je neuvěřitelný pohodář, fakt neznám většího kliďase. A on mi říkal, že při premiéře na olympiádě nemohl dva dny vůbec spát... Jak byl nervózní! To si prý ani neumím představit.“
Jančařík: „To tě hodně uklidnilo, ne?“ (usmívá se)
Širuček: „No... Díky tomu jsem opravdu připravený na úplně nejhorší možnou situaci. Že třeba budu totálně zes*aný a nebudu vůbec moct hrát.“
Jančařík: (směje se) „To je dobré, to tam dejte.“
Širuček: „Opravdu, jsem i na tohle připravený. Nečekám, že by mě mohlo něco překvapit. Stát se může opravdu všechno, takže se připravuji na tu nejhorší možnou variantu. A že může být ještě i hůř.“
Jančařík: „To je taky dobrý, to se mi líbí.“
Širuček: „Ale samozřejmě se budu snažit hrát co nejlépe. Podám maximum.“
Program v Tokiu
|
Sobota 24. až pondělí 26. července Smíšené čtyřhry žen a mužů Sobota 24. až pátek 30. července Dvouhry žen a mužů Neděle 1. až pátek 6. srpna Soutěže družstev žen a mužů |
Jak nervozitu odbourat?
Širuček: „Dělat to, co celý život. Nesnažit se nic moc měnit. Jako když se připravujete na ligový zápas, na turnaj. Nejet s tím, že to je olympiáda a dělat najednou všechno jinak. Běžná rutina, tak se musí hlava nastavit. Ale je to těžké, když na olympiádu jedete poprvé. Všude kolem hvězdy jako Krpálek, Plíšková nebo Kvitová.“
Jančařík: „Hele, zažil jsi Evropské hry v Minsku, to je hodně podobné.“
Co byste, Luboši, kolegovi jako nováčkovi poradil?
Jančařík: „Moc se mi líbilo, co Pavel říkal. Úplně to ve mně zachvělo, bomba. Že je připravený na to, že může být úplně zes*aný. A že to může být ještě horší, než si dokáže představit. To je bomba, dokonalý přístup. Když si to takhle nastaví, zvládne to, nebojí se.“
Co s vámi dělá, že se hraje v Japonsku, zemi zaslíbené pro stolní tenis? Je to pro vás speciálnější?
Širuček: „Já mám Japonsko moc rád. Byl jsem tam už asi třikrát, mám rád jejich kulturu. Těším se moc.“
Jančařík: „Bez diváků bude stejně jedno, jestli se hraje v Japonsku, nebo někde jinde. To je škoda. Pokud by bylo plno, bylo by to opravdu super. Na druhou stranu, minulé hry byly v Brazílii, což je absolutně nepingpongová země. A atmosféra byla nejkrásnější, co jsem kdy zažil. Opravdu. Neumím si ani představit hezčí. Osobně tedy nedávám velkou váhu tomu, že se hraje v Japonsku.“
Pavle, vy rád vaříte. Co vy a japonská kuchyně?
Širuček: „Mám rád čerstvé ryby, ty jsou fantastické, ale nejsem úplně fanoušek sushi. Dám si, ale že bych snědl kotel, to ne. Tři čtyři kousky. Na olympiádě jsou kuchyně z celého světa. Když nemáte rád ryby, dáte si italskou. Bude tam všechno, výběr široký. O jídlo nemám strach.
Jančařík: „Přesně tak. Asijskou kuchyni mám rád, bude dobrá. Těším se.“
Zmínili jste Lukáše Krpálka. Co by se muselo stát, aby stolní tenista nesl českou vlajku na zahájení her?
Širuček: „Jako na další olympiádě? (usmívá se) To by ji musel někdo z nás dvou vyhrát. Jiná možnost není.“
Jančařík: „Souhlasím. Nebo vyhrát alespoň mistrovství Evropy a mít k tomu i dobré výsledky. Medaile mít musíte, to je jasné.“
Širuček: „A není nikde napsáno, že i kdybychom vyhráli, tak vlajku poneseme. Ve výpravě jsou vždycky opravdu obrovská česká jména. Dlouhodobě. Mistři světa, olympijští vítězové, rekordmani, medailisté.“
Jančařík: „To je taky pravda.“
Pokud byste mohli v Tokiu navštívit jiné sporty, na co byste se těšili?
Jančařík: „Asi to nepůjde, ale já bych šel rád úplně na všechno. Zajímá mě jakýkoliv sport. A kdyby k tomu bylo ve hře dobré české umístění, tak bych šel rád dvojnásobně.“
Širuček: „Mě nejvíc láká basketbal. Dlouhodobě. Vidět na vlastní oči Američany proti Čechům, to by bylo něco! A samozřejmě tenis.“
Co třeba skateboard, který bude mít olympijskou premiéru?
Širuček: „Tak to nejsem úplně fanoušek. Skateboard nesleduji, nejsem vůbec v obraze.“
Jančařík: „Já taky ne.“
Jakou máte formu? Luboši, vy jste byl nedávno na mistrovství Evropy kousek od semifinále, daří se vám držet v laufu?
Jančařík: „Užívám si to, trénink mě baví a těším se na olympošku.“
Širuček: „Já to neumím vůbec odhadnout, že bych cítil formu a hrál dobře. Paradoxně, většinou se mi daří, když ve formě nejsem. Do posledního dne nevím, jak budu hrát. Uvidíme, jak mi sedne stůl, hala, míčky, prostředí... Každý moment v koncovkách. Je spousta věcí, co se mohou stát, je třeba mít i štěstí na los. Na stole jste sám, je to jenom na vás. Trenér může říct pár slov, ale všechno je jenom na vás. Musíte se s tím vypořádat, nikdo to za vás neudělá.“
A jak se vám líbí olympijské oblečení? Vějíř budete využívat?
Jančařík: (usměje se) „Já asi ne.“
Širuček: „To by muselo být hodně velké teplo, abych ho použil.“
STOLNÍ TENIS NA OLYMPIJSKÝCH HRÁCH
|
Olympijská historie: Stolní tenis byl poprvé součástí her v Soulu 1988. Na zlatou medaili od té doby dosáhly pouze tři země – Čína, Korea a Švédsko. Dominují Číňané, kteří dosud vyhráli 28 z 32 možných zlatých medailí. Na posledních třech olympiádách brali všechna zlata. Korea slavila třikrát a jediné evropské zlato má legendární Jan Ove Waldner. V Barceloně 1992 ovládl dvouhru, ve finále vyřídil Francouze Jeana-Philippa Gatiena (10, 18, 23). Po Pekingu 2008 nahradily čtyřhry mužů a žen soutěže týmů. Jedinou Evropankou, která kdy prošla do semifinále dvouhry, je Marie Hrachová (Soul 1988). |
|
Česká stopa: Nejblíže k medailím byli Marie Hrachová v Soulu 1988 a Petr Korbel v Atlantě 1996. Korbel byl v Atlantě ve famózní formě. Ve skupině vyřadil mistra světa z roku 1993 Jeana-Philippa Gatiena, ve čtvrtfinále pak finalistu světového šampionátu Jeana-Michela Saiveho a narazil až v semifinále. Porazil ho Wang Tao z Číny. Paradoxní je, že na olympiádě v Barceloně 1992 brali bronz i poražení semifinalisté. Hrachová i Korbel v Barceloně také hráli, ale své nejlepší výsledky předvedli před Barcelonou a po Barceloně. Nebýt změny rozdělování cenných kovů, mohli mít olympijské bronzy. |
|
Dámský Londýn: Jen jednou byla Česká republika bez mužského zastoupení na olympiádě. V Londýně 2012 reprezentovaly pouze Iveta Vacenovská a Dana Hadačová ve dvouhrách. Hadačová na své druhé olympiádě nezopakovala famózní výkony z Pekingu a prohrála hned v prvním zápase s Australankou Miao Miao, která byla na světovém žebříčku o 130 míst níže. Vacenovská byla nasazená do druhého kola, přešla přes Komwongovou z Thajska a ve třetím kole vypadla s 16. hráčkou světového Wu Jiaduo z Německa. |
|
Demolice v Riu: Na poslední olympiádě měli Češi hned čtyři hráče – reprezentovali Iveta Vacenovská, Hana Matelová, Lubomír Jančařík a Dmitrij Prokopcov. Kromě Vacenovské vypadli všichni hned v prvním kole. Vacenovská padla ve druhém kole Tatianou Bilenkovou. |
